sobota 7. září 2013

Sydney - cesta tam a zase zpátky


Ahoj přátelé,
přispívám svou troškou do mlýna. Lenička podávala informace průběžně během cesty a je teď na mě, abych shrnul naše dobrodružství. Na následujících řádcích vám přiblížím naši pouť, kterou jsem nazval „Sydney – cesta tam a zase zpátky“. Název mi přijde velice originální, možná bych tento příběh mohl později víc rozvést. Přidat nějaké fiktivní postavy jako jsou hobiti a trpaslíci. A určitě by se tam hodili draci, nebo alespoň jeden drak...
Ale teď si prosím přečtěte příběh cesty z Pardubic do Dubaje. Jestli se vám bude líbit, pokračování Dubaj – Sydney na sebe nenechá dlouho čekat.


Pardubice - Praha


Vyjížděli jsme od Krmenčíků.
Nejtěžší úkony hned po ránu byly balení na poslední chvíli, loučení s rodinkou a loučení s pejskama. Ale ten nejtěžší úkol byl, vymluvit Leničce, že potřebuje dva kufry a batoh. Byl to tak těžký úkol, že vlastně není ani divu, že se mi to nepovedlo.
Mamka Krmenčíková byla tak hodná, že nás hodila na nádraží. Tam jsme zjistili, že nemáme injekce s heparinem. To je taková ta dobrota, co se píchá do bříška na zředěni krve. Je to prevence proti trombóze hrozící na dlouhých letech.
Když jsme se ujistili, že máme dost času, tedy že na nás České dráhy štědře počkají, díky spolehlivému zpoždění, proběhlo hlasovaní o návratu pro ampule heparinu. 
Já hlasoval pro ne, že moje bříško stejně jinou tekutinu než pivo nepřijme, Lenička hlasovala pro ano... a jela pro heparin. 
Cesta vlakem byl souboj s časem. Lenička si vzala do hlavy, ze musí dočíst posledních 120 stran třetí knihy trilogie o pařížské smetance. Souboj prohrála.


Praha - Dubaj


Na pražské hlavní nádraží se za námi přišli rozloučit přátelé. Bohužel na nás museli notnou chvíli čekat, protože naše posilnění v Burger King úspěšně hatil tamější zaměstnanec. Zmateně pobíhal dokola, nevěděl koho obsloužit dřív a když už si konečně všimnul Lendi, tak nevěděl, co to po něm ta holka nešťastná vůbec chce, ač mu odříkávala menu, které mu svítilo za zády. Já jsem hlídal kufry a s klidem vše pozoroval z povzdáli. Klid neklid, po cca 8mi minutách jsem měl nutkání skočit Burger King pážeti na krk a vysvětlit mu, že OPRAVDU spěcháme! Naštěstí se vzpamatoval a stravu plnou vitamínů Leničce nakonec skutečně předal.
Kamarádi nás poplácali po zádech a někteří si dokonce i zasteskli, že by chtěli letět s námi. Po vstřebání informace že poletíme 30 hodin nás už jen plácali po zádech...
Transport na letiště přijel na čas. Pan řidič byl značně nevrlý, což po pár minutách úspěšně demonstroval. Přijel na druhou zastávku, kde se standardně nabírají pasažéři jedoucí na letiště, zastavil, počkal deset vteřin a odjel. Rodinka s kufry nevěřícně koukala, mávala, hrozila a nadávala, ale nebylo jim to nic platné. Snad to letadlo stihli...
Po odbavení na letišti nás čekala dvě dobrodružství. 
První dobrodružství, a to poprat se s menu Burger King, jsme zvládli na jedničku. Hambáč dobrota, Coca-Cola bodla, jen ty královsky rozmáčené hranolky nebyly to pravé.
Druhé dobrodružství jsme prováděli separátně na toaletách. Slabší čtenáře prosím, aby dál již nečetli. Bude spousta, opakuji SPOUSTA krve a napětí. Ano, jak jistě tušíte, jde o vpravení injekční stříkačky s heparinem do podkožního tuku. Lenička mě u královského obědu donutila přečíst vedlejší účinky. Ne zrovna krátkému seznamu nepříjemných způsobů smrti, pro mne dominuje krvácení do mozku provázeném bolestí hlavy, krvácení do dutiny břišní provázeném bolestí a výdutí pupíku, smrti z vykrvácení pro osoby trpícím vysokým tlakem atp. 
Seděl jsem na záchodě, držel jsem si pupíkový špíček dvěma prsty a snažil se nemyslet na bolest břicha a hlavy. Krvácení do mozku a břicha ještě před vpravením samotné injekce! Moc se mi do toho nechtělo, ale strach z výsměchu od Leničky nakonec vyhrál nad strachem ze smrti.

Boeing 777 společnosti arabských emirátů je dech beroucí. Světově největší dvouturbínové dopravní letadlo, které je schopné pojmout až 450 pasažérů. Sedačky po třech na stranách a čtyři vprostřed. 


Při nalodění jsme zahlédli první třídu, kde jedno sedadlo připomíná kapitánské křeslo z USS Enterprise. Dokonce i v economic-class jsou sedadla pohodlná, je zde spousta prostoru pro příruční zavazadla, vlastní monitor s ovladačem a programem nabouchaným filmovou klasikou i novinkami vysílanými právě v kině. Jen ti vyšší z nás mají standardní problém s prostorem na nohy. 
Poloha typu - jedno koleno na návštěvu ke spolupasažérovi a jedno koleno na návštěvu do uličky je na příštích šest hodin jistota.
Slečny letušky v kostýmku aerolinek arabských emirátu zdobí pověstné rudé rtěnky a kloboučky stejné barvy s bílým závojem, který je na jedné straně spuštěný na ramena. Radost pohledět.
Letadlo se lehce vzneslo, kamera umístěná pod letadlem a na jeho špici dává možnost nahlédnou a sledovat ubíhající cestu na vašem monitoru. 
Na posilnění pomerančový džus posilněný ruskou vodkou. K večeři hovězí s bramborem s posilující vodkou. Na monitoru Hangover III, The Internship a samozřejmě posilující vodka. Cesta uběhla poměrně rychle, příjemně a člověk je po ní takový příjemně posilněný...


Žádné komentáře:

Okomentovat