Jak Kuba a Lenďa málem bydleli u kočičí paní

Ahoj přátelé!

Právě teď (24/09/13 16:50) máme přesně tisící zobrazení! To si říká o oslavu! Pořádně to zapijeme dvěma pytlíky černého čaje! 

Zachovejte vaši přízeň a dál nám pište - oba nás moc těší, když se ráno probudíme a máme od vás mail, zprávu a nebo pm na facebooku - děkujeme!

Blog

Lenička splnila své domácí úkoly – popsala stěhování, které pro některé z nás bylo mnohem útrpnější, než jim jejich mužská čest dovolí přiznat. 

Také se podělila o mnohé naše zážitky a fotky. Teď musím svému závazku dostát já. Čekají na vás slíbené příběhy z hledání bytu. 

Jak Kuba a Lenďa málem bydleli u kočičí paní

Sehnat byt v Sydney zvládne každý. Nemusíte mluvit anglicky. Nemusíte umět nic, vlastně nemusíte ani nic vědět. Jediné co opravdu potřebujete je, mít obrovský balík peněz, pak jde vše, tak nějak samo. Lidi se o vás postarají, pomůžou vám, protože je pohání láska k bližnímu. A není bližšího než šrajtofle naditá doláčema. Zavoláte agentuře a ta se o vás postará. Popište svůj sen a agentura vám už jen dojedná schůzky.

Jak již jsem psal, tohle zvládne každý. Proto jsme my dva – staří lovci adrenalinu, na to šli oklikou. Služeb agentury jsme při našem pátrání nevyužili. To abychom se nepřipravili o radost z lovu. Ne, šli jsme na to pěkně od lesa. Konkrétně od lesa složeného převážně z kaučukovníků, tak se totiž jmenuje stránka, na které Ozíci prodávají a kupují vše, co prodávat a kupovat jde (gumtree.au.com). 

Plán začal jít z kopce ve chvíli, kdy jsme na internetu vyfiltrovali oblast Bondi Beach. Proč Bondi Beach? Protože tu jsou pláže a moře! Lenička měla spoustu pádných argumentů, ve kterých figurovala lokace její školy, šetření za dopravu a... V životě každého muže nastávají záhadné chvíle, kdy se při pohledu na pohybující ústa vaší milé zasníte a vidíte sami sebe, jak jedete na hřbetu bílého žraloka a rozrážíte vlny všech světových oceánů a... Najednou zjistíte, že nemáte tušení, co vaše něžná drahá polovina vlastně říkala. No nic, hlavně na sobě nedat nic zdát. Žralok počká, teď jde o život! Zachovat klid! Nahodit úsměv, říct všechápající „ano lásko“ a modlit se, aby to prošlo. Takže Bondi Beach!

Problém kaučukovníku a jemu podobných stránek tkví v tom, že na zveřejnění každého příspěvku čeká stovka bázlivých Čechů a Slováků, přibližně milion Číňanů, Japonců a Indů a pak ještě jeden Australan. Všichni, stejně jako my, si myslí, jak jsou chytří a že nabídka čeká jen na ně (teď tuhle blbost zkoušíme s prací☺). Z omylu jste vyvedeni ve chvíli, kdy příspěvek visící jednu hodinu má 301 shlednutí (ano, ten jeden Ozík to celý kazí). Nezbývá nic jiného, než vzít telefon a na nabídku zavolat. Po hledání bytu po internetu si můžete do životopisu dát, že máte roční zkušenost jako operátor u telefonu. Lov schůzek nepostrádá napětí a akci, doslova se perete o možnost tu či onu lokaci navštívit. Na následující den jsme vybojovali tři schůzky. 

Schůzka s kočičí paní

Dům s perfektní lokací ležel kousek od hlavní ulice jménem Oxford st., deset minut pěšky od školy, třicet minut od pláže a pouhých pár kroků od nádherné veřejné knihovny, do které chodím téměř každý den pracovat na počítači. Lokace ale nebyla schopná přebít hrůzu, kterou jsme oba dva měli z kočičí paní – majitelky onoho domu. Stáli jsme před brankou a nevěřícně zírali na cedule. Ty vítaly všechny kamarády zvířátek a zvířátka zvaly na „animal therapy“, ať už to znamená co chce. Orákulum – kočičí paní nám otevřela dveře, usmála se na nás a pozvala nás dál do své chaloupky. S Leničkou jsme zalitovali, že jsme si nesypali cestičku z drobečků chleba.

Nepořádek všude. Poprvé v životě jsem cítil špínu na podrážce bot. Člověk by čekal černou kočku na rameni paní domácí, ale ve skutečnosti tam měla jen dva pejsky. Jeden byl malinkatý, roztomilý štěňátko a druhej byl vošklivý, vypasený prasátko. Prohlídka byla rychlá. Lenička mi věnovala pár vyděšených pohledů. Znamení, že chceme rychle vypadnout ven. Ven, na dýchatelný vzduch. Strašidelná paní byla moc hodná, ale bydlet by se sní prostě nedalo. Za tu hrůzu chtěla $360 na týden.

Dům snů

Dům snů byla druhá schůzka toho dne. Krásná ulice na Boonara Ave., napojená na hlavní ulici Bondi rd., byla místo, které si nejde nezamilovat. Dům byl dvoupatrový – velice pěkný, udržovaný. To správné místo k žití. Celé spodní patro bylo k pronájmu. Původní obyvatelka se stěhovala do Melbourne, a narychlo za sebe sháněla náhradu. Tři krásné, prostorné pokoje, velká kuchyň, sprcha a záchod, vše v pořádku. Háček? Hned několik. 

Háček číslo jedna byla vysoká cena. Konkrétně $700 na týden, bez poplatků. Účet za vodu, elektřinu, internet a jsme na solidní sumičce $1000 na týden.

Háček číslo dvě? Vybíleno. Byt byl prázdný, nezařízený.

Poprat se s nájmem, to bychom snad i zvládli. Nebyl by takový problém do zbylých dvou pokojů nastěhovat další nájemníky a o vysoký nájem se podělit. Problém byl nábytek, talíře, hrnky, konvice na čaj a žlutá kačenka do vany. Nic z toho tam nebylo! Když jsme si dali dohromady, co všechno bychom museli narychlo pořídit, bylo nám jasné, že domu snů musíme dát sbohem.

Chytrá horákyně a osm trpaslíku

Dům číslo tři byl ve skutečnosti důl na zlato. Představte si nevelký, dvoupatrový, rodinný domek. Celé první patro obývá vychytralá horákyně. Druhé patro slouží jako přístřešek, osmi ubohým trpaslíkům. Trpaslíci dvacet-čtyři hodin denně kopou svými malými krumpáčky do nepoddajné skály ukryté pod domkem a v prachu a vydobyté suti hledají drobná zrníčka zlata. Po sedmi dnech mají dostatečné množství zlatého prášku na to, aby podplatili chytrou horákyni. Ta je za odměnu nevyhodí na ulici. 

Chytrá horákyně nám oznámila, že dva trpaslíci opouštějí její pokojíček – že se vracejí domů. Přívětivě nám navrhla, že můžeme na jejich místo nastoupit hned, po jejich odchodu! Ukázala nám druhé patro její trpasličí ubikace. Ještě teď mi běhá mráz po zádech když si to vybavím. Chodbička nudlička vede k drobné kuchyňce, záchodu s koupelnou a čtyřem pokojíčkům odděleným stěnou. Slovo kuchyňka je suplováno elektrickým vařičem na stolečku, ledničkou a dřezem. Každou ze čtyř komůrek, obývá jeden pár a každý z těchto párů týdně strká $350 do prasátka vyčůrané horákyně. Takhle se vyrábějí dolárky!

Rada jak podnikat v Austrálii – kupte si malou parcelu, oploťte ji, zastřešte ji, ale hlavně - kupte tam ledničku! Nažeňte tam osm přistěhovalců a už jen cálujete. Běda vám, jak půjdete pod 3000 Kč na osobu na týden! 

Dobrou noc!