Pozdrav z Bali

Ahoj věrní čtenáři,

delší dobu jsme se k blogu nedostali, ale slíbila jsem si, že vám předám alespoň krátké info o naší dovolené na Bali, která byla 7 dní dlouhá a naprosto parádní.

Od posledního příspěvku na blogu uběhly už skoro 3 měsíce, tak alespoň shrnu, jak jsme se měli před odjezdem na Bali a zbytek popíšu v novém příspěvku.

Rozhodli jsme se, že si zadloužíme odměnu za tvrdou práci ve škole a v práci. Kuba veleúspěšně absolvoval první semestr školy a dokonce se zařadil mezi nejlepší studenty na škole (čemuž rozhodně nikdo z jeho kamarádů neuvěří :-)). Oba jsme toho měli hodně a navíc jsme protrpěli ošklivé zimní měsíce a potřebovali jsme nutně dobít baterky. Tak jsem se pustila do průzkumu, co je odtud nejblíž, levné a hlavně, kde v říjnu není období dešťů, což nakonec dost zúžilo výběr a rozhodli jsme se pro celoročně krásné počasí na Bali. Koupili jsme letenky a domluvili jsme se s kamarádkou, která zrovna cestovala po Asii, že se tam sejdeme.

Po pročtení průvodce a vyslechnutí nejrůznějších typů jsme přijeli na místo bez zamluveného ubytování i dopravy a všechno jsme řešili až na místě, ale musím říct, že to bylo naprosto ideální, mohli jsme si přizpůsobit program podle sebe, nic nás časově netlačilo a užili jsme si opravdu od každého trochu - sluníčko a pláže, jízda na pekelném stroji v pekelné dopravě, kávová plantáž, rýžová pole, vodní skůtr, chrámy a kultura a v neposlední řadě opice všude!

Tady vkládám dvě zprávy, které posílal Kuba domů a tak hezky to popsal, že to sem nebudu znovu přepisovat :)

Email č. 1:

Ahoj rodinko!❤️

Posilame srdecne pozdravy z Bali!

Mame se moc fajn,jen tu nemame pristup na sit,tak nemuzeme volat a smskovat.

Uzivame si paradni dovolenou,jen jsme se behem prvniho dnu spalili jak rajcatka! Je tu jeste vetsi teplo nez v Sydney!

Ted jsme v Kute a za par hodin se presouvame 100km na sever do Ubudu. Kuta je proslavena plazema a nocnim zivotem-dva artikly ktere jsme si doslova prozili na vlastni kuzi. V Ubudu nas cekaji ryzova pole, kavove plantaze, aktivni sopka a hinduisticke chramy!

Uz se tesime az sdelime vsechny zazitky,

Email č. 2:

Ahoj rodinko!
Tak vam posilame posledni zpravu z krasne dovolene na Bali. 
Minula zprava obsahovala kratke info ohledne nasi migrace na jih do Ungasanu. Kdyz se podivate na mapu bali, muzete sledovat jak jsme si to tu pekne behem tech osmi dnu procestovali. Zacali jsme v mestecku Kuta, pak se vydali na sever do mesta Ubud. Tam jsme se podivali az k sopce Batur a ted se nachazime na samotnem jihu Bali pobliz mesta Nirmala. 

Cesta do Ungasanu se nam povedla na jednicku. Po sbaleni vsech nasich veci jsme vysli do mesta odhodlani sehnat si dopravu k letisti ci do Kuty, coz je tak na puli cesty. Pak sehnat dalsiho ridice do Ungasanu. Ani jsme jeste nevysli z naseho hotelu, uz se k nam druzila macata Bali "mama" a hnala nas do dalsiho hotelu. "Ne, diky, nechceme. A co sarong? Ne diky, nechceme… A co chcete? Schanime ridice. Mam, taky, kam chcete…?"
A uz jsme jeli:))

Hotel na jihu "surf house" je v drzeni particky cechu, ale to jsme se dozvedeli az po prijezdu. Ani nas pak uz moc neprekvapilo ze zdejsi osazenstvo je tvoreno 80% ceskymi navstevniky. Ale na hotelu travime jen noci, tak jsme se nenechali hlasitymi a prisprostlymi krajany otravit. 

Rutinu uz mame zajetou:
1. Hodit veci na pokoj, 
2. Namazat, 
3. Pujcit motorku,
4. Jet na plaz,
5. Dat si kokos!

Na nejblizsi plaz "Bali cliff" to tu mame necele 2km. Na vrcholu utesu parkoviste, a pak cca 300 metru sesup dolu po schodech rovnou na plaz. Spolecnost nam delaji opice:) Vecere v Nirmale v Muslimske restauraci, cestou domu nakoupit zdejsi pivo “Bintang” a smazene banany a hura do postele.

Druhy den jsme se vydali na pruzkum severni casti jizniho cipu Bali - kralovstvi rybich trhu v "Jimbaran Bay". Plaz nema smysl popisovat, nenasli jsme tu plaz ktera by Bali delala ostudu. Co stoji za zminku jsou restaurace v okoli trhu ktere nabizeji siroky vyber z daru more. Davame si grilovany morsky udel v podobe nekolika chodu, kde naprosty vrchol predstavoval krab, humr,  chobotnicky a krevety!
Dalsi zastavka je vychod jizniho vybezku v "Nusa Dua". Soukrome plaze, neskutecne teply Indicky ocean a bombardovani UV paprsky nas provazeji po zbytek dne az k zaveru v podobe pizzy v "Casa Asia". Lenicka si objednava masaz na nasledujici den a konec dne se nese v klasickem tempu s kamaradem "Bintangem" v ruce.

Posledni cely den, tedy vcerejsek byl miren na zapad kde se nachazi chram na vrcholu utesu v "Uluwatu". Opice, turisti a vlny nekonecneho oceanu ktere se tristi stovky metru pod nasima nohama. Dalsi zastavka je magicka zatoka jak vystrizena z pribehu o piratech. Po prekonani pristupove cesty necesty kdy se musime prodirat slumem a tesnym jeskynnim systemem se nachazime v raji. Azurove more, bila plaz, vlny a za zady vysoky utes. To je Bali v kostce- obcas musime prekonat neprijemne prekazky at uz v podobe prirody, turistu ci zdejsiho obyvatelsta abychom nasli neco, co nam uplne vyrazi dech. Cestou na masaz se zastavime na plazi "Padang Padang" a pak s vetrem o zavod na Leniccinu schuzku s maserkou. Po hodinovem lamani kosti a napravovanim tela do uhlu ktere zamyslela matka priroda frcime na symbolicky prvni a vlastne i posledni zapad slunce na Bali!

Tady jeste par ilustracnich obrazku z nasi krasne dovolene

Babka na pláži v Kutě nejdřív nabídla mango a ananas a pak nás pěkně obrala, ale dokázali byste smlouvat s takovouhle drobnou babičkou? Aneb marketing na Bali -  nejlíp prodají děti a staré paní!

Tady je klasický příklad dopravy na Bali, na motorce se jezdí naprosto všude, nevadí chodník, jednosměrka nebo to, že má rodina 5 členů a nejmenší je novorozenec, všichni jezdí na motorce (na jedné)

Melounový džus, aneb moje předsevzetí dát si minimálně jeden čersvý ovocný džus denně jsem splnila na jedničku, Mangový džus vede!

Opičák v Monkey Forestu v Ubudu

A turisti, kteří si nedali říct a stejně je krmili.

Že jo, Kubo!

Tři opice v Monkey forest při západu slunce (s kamarádkou Evžou) 

Tradiční balinéský taneček kečak

Rýžová pole

Spící cibetka!

Pražím kávu (spíš jí pálím a pak se nedá pít:-))

Sopka Batur

Tvrdá práce místních

To je náš pekelný stroj

motorkáři

Kuba, Bintang a knedlíčková polévka :)

Jeden kokos, prosím!

Nejlepší osvěžení v tom vedru.

Je libo čerstvě vylovené plody moře? 

Sarongy v chrámu Uluwatu

trocha jógy na Uluwatu beach

Západ slunce na pláži Balangan



A to je od nás z Bali asi vše!

Tak už je tomu rok...

Zdravíme všechny,

Dnes je to rok, od chvíle, kdy jsme poprvé vystoupili z letadla na letišti Sydney Kingsford Smith. A za ten rok se toho opravdu HODNĚ změnilo.

Před rokem jsme přijeli do Sydney plni očekávání a nadšení z nového dobrodružství, ale to jsme ani v nejmenším nečekali, jak moc nás tohle dobrodružství změní. Když nad tím teď zpětně uvažuji, sbalit veškeré své věci do jednoho kufru (někteří do dvou :)) a odletět na druhou stranu zeměkoule, kde člověk nikoho nezná,  vyžaduje velký kus odvahy. Ale pořád je tady internet, skype a spoustu skvělých možností, jak zůstat v kontaktu i na druhém konci světa. Před odjezdem jsem žila čtením blogů, jako je ten náš, protože si myslím, že osobní zkušenost lidí, co už si to prožili je nejlepší zdroj informací.

Ale i kdybych si přečetla všechny blogy, které existují, nemohla bych se připravit na to, co nás tady čekalo. Měli jsme zařízené bydlení na první týden s tím, že musíme najít bydlení na delší dobu v rámci jednoho týdne. Ač se nám podařilo, nebyla to nejšťastnější volba. Týden po příletu jsme se přestěhovali do starého tmavého bytu, který se nám od začátku nezamlouval, ale byl levný (na zdejší poměry) a blízko na pláž i do školy. Takže jsme se přestěhovali a doufali, že dva měsíce, na které jsme se panu domácímu upsali vydržíme v pohodě. (což se po měsíci ukázalo jako nemožné a utekli jsme do našeho krásného současného bydlení:-))

První dva týdny jsme se rozkoukávali, dospávali časový posun a mě už začala škola a úkoly, takže nebyl moc čas ztrácet čas. Taky při placení nájmu každý týden se naše finance nepříjemně zúžovali a rozhodli jsme se, že musíme začít hledat práci. A tady přichází ta část, na kterou člověka nikdo nepřipraví. Naší silnou stránkou bylo, že umíme dobře anglicky a máme zkušenosti z práce v Čechách. Trvalo nám asi týden, než jsme zjistili, že s takovým životopisem si můžeme tak možná podpálit v krbu. Tady to nikoho nezajímá. Nemáš zkušenost z práce v Austrálii? To znamená, že nic neumíš. Umíš anglicky? To nás nezajímá, tady nemusíš umět anglicky, abys dostal práci.. Když jsme přijeli, zařekli jsme se, že nebudeme v životopisu lhát, i když nám všichni říkali, že bez toho práci neseženeme. Takže jsme si hold museli vytvořit oba nový životopis, ze kterého jsme smazali vzdělání a přidali pár fiktivních zaměstnání jako číšník nebo pomocník v kuchyni. Zjistili jsme totiž, že jakmile člověk nemá v životopise alespoň tři roky zkušeností s krájením zeleniny, těžko ho někde přijmou do kuchyně. Kuba lehce podcenil tuto informaci při pohovoru na stěhováka, majitel firmy mu volal a ptá se, máš nějaké zkušenosti se stěhováním? Kuba mu suveréně odpověděl, že na tahání kusů nabytku zkšenosti nepotřebuje... Chlapík nikdy nezavolal zpátky.  Další zábavná zkušenost byla, když Kubovi zavolali na jeho odpověď na inzerát, že pro něj teda práci mají, ať přijede do firmy. Tak se tam vypravil se vší parádou a dostal 400 reklamních letáků a balík izolepy, které měl ilegálně vylepovat na sloupech. Za čtyři hodiny behání po městě dostal 40 dolarů. Já jsem zkoušela psát motivační dopisy na práce na recepci, ale nedostala jsem jedinou odpověď. Tak jsme se rozhodla, že půjdu rozdávat životopisy do restaurací na pozici číšnice. Po dvou týdnech hledání jsem uspěla a získala práci v Burger bistru za minimální mzdu. Ale byla jsem ráda, že aspoň nebudu mít starosti se zaplacením nájmu. Kuba měl mezitím nabídku na pomocníka v kuchyni v japonské restauraci za míň peněz než já a už se při té představě hroutil, když mu zavolali z jedné firmy, že by potřebovali někoho na zprávu sítě. Nakonec tam zůstal celý rok. Začátky opravdu nebyly jednoduché, protože člověk musí absolutně snížit své nároky a přehodnotit věci, které měl celé život zafixované.

Pamatuju si, že když jsem byla malá, rodiče mi řekli: a když se budeš špatně učit, budeš pracovat jako servírka. Neučila jsem se tak špatně... ještě s teplým magisterským diplomem jsem přijela do Austrálie a skončila jsem jako servírka :) Ale nechci aby to znělo, že si na něco stěžuji, za celou dobu jsem jedinkrát nezalitovala, že jsem jela do Austrálie. Člověku něco takového otevře oči a najednou vidí a vnímá věci, které pro něj jsou v jeho vlasti naprosto přehlédnutelné. To, že člověk umí jazyk není taková výhoda, vzhledem k tomu, že je pořád přistěhovalec. A jako přistěhovalec člověk začíná od té nejspodnější vrstvy a musí opravdu tvrdě pracovat, aby se byť jen přiblížil možnostem běžného australana. Nikdo tady nečeká s otevřenou náručí a každý postup závisí na velkém odhodlání a tvrdé práci. Ale to je to, co se mi na Austrálii líbí. Na přistěhovalce jsou to zvyklí, vždyť je to celý národ přistěhovalců! A když je člověk ochoten tvrdě pracovat, může dostat skvělou práci, ale musí si to zkrátka vydřít. Při pohledu na náš celý rok a na náš dnešní život v porovnání s životem před rokem se musím usmát a přiznat, že jsme v životě asi takhle tvrdě ještě nepracovali, jenže to, co se nám podařilo dosáhnout, za tu tvrdou práci rozhodně stálo.

Kuba teď studuje magisterské studium na univerzitě, a vzhledem k tomu, kolik úsilí nás stálo vydělat na zaplacení školy, věnuje škole hodně času a zatím mezi svými spolužáky exceluje. Tak doufáme, že se mu to podaří udržet během celého studia. Ke studiu na univerzitě Kuba stále pracuje pro stejnou firmu, je s tou změnou, že si finančne hodně polepšil. Já jsem úspěšně složila svojí zkoušku z angličtiny CPE a poté jsem si udělala barista kurz na stejné škole. Kurz dal mému životu úplně jiný směr a díky němuž teď pracuju v úžasné australské kavárně jako barista.

To, co jsme za celý rok viděli a zažili se nedá popsat v jednom článku, ale rozhodně jsme prošli velkou proměnou a od prodloužení našich víz už tu nežijeme jenom jako tvrdě pracující přistěhovalci. Náš životní styl se přibližuje čím dál víc tomu austraslkému a my jsme čím dál tím spokojenější. Uvidíme, co nás čeká v dalších dvou letech, které tu ještě máme před sebou, ale věříme tomu, že to bude zážitek na celý život.

11. měsíc v Austrálii

Zdravíme do Čech!


Jak to tak vypadá, australská zima je pomalu za námi a nás už snad čeká jen a jen lepší počasí. Od návratu z ČR se tady opravdu ochladilo a tím se změnil i náš program a životní styl. Taky jsou krátké dny a já chodím do práce na šestou ráno, takže se nám hodně posunul režim a většinou chodíme spát okolo deváté, desáté hodiny večer.

Já pracuju stále v kavárně a pořád se mi tam moc líbí, i když to samozřejmě není nic lehkého trávit celý týden na nohách, už jsem si na to zvykla. Kuba chodí na univerzitu a už se mu pomalu blíží stěžejní projekty, které tvoří velkou část známky, takže tráví hodně času přípravou a zbytek času pracuje. Taky se po návratu z Čech rozhodnul, že je pravý čas zbavit se přebytečných kil, začal obden běhat a změnil jídelníček a už má dole neuvěřitelných 13 kilo. Ale nedá se to na něm tolik poznat s jeho výškou, já kdybych zhubla 13 kg, tak by to teda poznat bylo :)

Ale taky nezahálím, protože léto se blíží a taky proto, že zima je studená, začala jsem cvičit bikram jógu. Koupily jsme si s kamarádkou měsíční voucher na vyzkoušení a obě nás to chytlo. Jsou to pozice z klasické jógy, které se ale cvičí v místnosti vyhřáté na 40 stupňů celsia a celé cvičení trvá 90 minut. První hodina byla opravdu o život, protože člověk má jediný cíl a to odejít z toho pekla, co nejdřív, ale daly jsme tomu šanci a opravdu nás to začalo bavit. Mě až tak, že chodím 3-4krát týdně.

Takže máme dost plný program, ale nezapomínáme se řádně odměňovat za trdou práci. Každý pátek chodíme na krásnou večeři a většinou skončíme v některé z japonských restaurací, ale tento týden jsme zvolili italskou a rozhodně to nebyl krok vedle. Naše další odměny jsou společné snídaně formou vajíček, avokádové pomazánky a čerstvého chleba nebo palačinek s ovocem.

Zkrátka se máme krásně a už se těsíme, až se oteplí a my budeme zase chodit na pláž.

Ještě jsem se s vámi chtěla podělit o video, které natočili učitelé z mé školy, kam jsem chodila na coffee kurz. Udělali z toho propagační materiál pro školu a pro nové studenty barista kurzu a ukázali, kde a jak pracuju, tak se hezky bavte :-)

https://www.youtube.com/watch?v=Xcdo0jcWKmM&feature=youtu.be


Mějte se krásně!

Chtěla bych být baristkou....

Ahoj všichni,

zdravím ze Sydney. Od posledního přispěvku proběhlo poměrně hodně změn, a z mé strany to bylo zejména hledání práce v kavárně. Od coffee kurzu mě lákala práce baristy, jelikož jsem si to zamilovala a v Sydney je obrovská poptávka po baristech. Takže, jakmile jsme přijeli zpět do Sydney, předělala jsem si životopis (už asi po patnácté) a pustili jsem se do dalšího lovu práce.

Každý den jsem sledovala gumtree (náš oblíbený inzertní portál, kde jsme sehnali všechno od bydlení po práci) a jakmile se tam objevila nová reklama na baristu, hned jsem vkládala předepsaný text a přikládala životopis a odesílala. Většinou reklama vypadala asi takto:

Hledáme baristu - minimálně 3 roky praxe, bezchybné latte art, práce 7 dní v týdnu...

Takže ne uplně můj popis, a nehledala jsem práci na 60 hodin týdně, ale i přesto jsem na poptávku v okolí našeho domu odpovídala a téměř na všechny moje emaily mi přišla odpověď, ať přijdu na trial ten den nebo druhý den ráno. Tímto stylem jsem hledala práci necelé dva týdny a chodila jsem na jeden trial za druhým.

První trial jsem měla už dva dny po návratu do Sydney a shodou okolností jsem dělala trial u slovenky Lenky, ale musím říct, že se mi trial moc nelíbil a kafe mi nechutnalo ani trochu, přišlo mi, že ho připravují dost nekvalitně a nakonec se mi ulevilo, když mi napsala, že vzali někoho jiného.

Další trialy mě čekaly týden po příletu, jeden v Randwicku, kousek od našeho bydlení, ale barista byl číňan, což bohužel nevěstí nic dobrého ohledně platu, když jsem se ho zeptala na plat, asi jsem se totálně odepsala a po jeho odpovědi, že to bude asi 15 dolarů na hodinu, utíkala jsem odtamtud mílovými kroky. Ještě musím dodat, že trial trval asi 2 minuty, řekli mi, abych udělala dvě latte a pak jsem šla. Hodně mi to připomínalo burgercrave a ani jsem neočekávala, že mi zavolají.

Na úterý jsem měla naplánované dva trialy a v 5 ráno mě vzbudil telefonát, že jim onemocněl barista, jestli bych nemohla přijít. Tak jsem na 7 dorazila a k mému překvapení to byla krásná čistá kavárna (Café Randwick) a byla jsem tam na trialu dvě hodiny, hrozně se mi tam líbilo, tak jsem doufala, že se ozvou. Ten den jsem měla ještě jeden trial, v další malé krásné kavárně(TopHat), ale ten trial probíhal spíš formou pohovoru, bavila jsem se s majitelem a majitelkou kavárny, oba byli moc příjemní a řekli mi, že hledají někoho, kdo je ochoten zapomenout všechno, co jako barista dělal a naučit se to jejich způsobem, což mě lehce zaskočilo, ale na druhou stranu i potěšilo, že nehledají člověka s pětiletou praxí a perfektním latte art. Na obou trialech mi řekli, že se mi druhý den ozvou.

Ve středu jsem měla trial v dalším příšerném podniku, jmenovalo se to The Tea Salon. Byla to kavárna uprostřed nákupního centra s růžovo-bílou výzdobou a růžovými porcelánovými hrnky. Celé to vypadalo jako z domečku pro panenky, přišla jsem a manažerka se mnou dělala pohovor skoro 30 minut ptala se na všechny mé předchozí zaměstnavatele, chtěla kontakt na veškerá místa, kde jsem kdy pracovala a ptala se mě, proč jsem v té a té práci skoněila.. pak mě dovedla do něčeho jako kuchyň, kde se vedle kávovaru fritovaly hranolky a řekla ať jim udělám tři základní kávy: latte, capuccino a flat white. Potom jsme se rozloučily a já opět prchala mílovými kroky pryč.
Celý den jsem čekala odpověď ze dvou krásných kaváren, ale nakonec mi přišla jenom jedna odpověď a to negativní z Café Randwick.

Ve čtvrtek jsem měla v 8 ráno trial v kavárně, ale na servírku, ale moc se mi tam nelíbilo a daleko víc jsem chtěla pracovat jako barista. Ten den jsem pracovala v bistru na univezitě a pak mě čekaly ještě dva trialy. Takže jsem dojela do centra a přišla do první z kaváren, kde jsem poprvé viděla parní trysku, která se ovládá pedálem na zemi, což mě lehce zaskočilo a hlavně, poté, co mělo mléko ideální teplotu, nevěděla jsem, jak trysku vypnout a dopadlo to tragicky. Se spáleným mlékem člověk moc parády neudělá, takže se mi latte art nepovedlo a hned mi řekli, že potřebují baristu, který má 100% perfektní latte art na každém kafi. Pak jsem šla na můj poslední trial, do kavárny v centru Sydney, kde pracoval číňan a číňanka a mě bylo jasné, kam to celé směřuje. Přišla jsem tam a chtěli po mě, ať našlehám sojové mléko a předvedu jim latte art, což je daleko těžší než s normálním mlékem a když se k tomu přidal nikdy nevyzkoušený kávovar, nemohlo to dopadnout dobře. Takže jsem odešla i odtamtud naštaná a skleslá. Nikdo se mi neozýval a čekal mě další trial v pátek sice v krásném místě, ale hodinu od našeho bydlení, což není pro práci baristy (start okolo 6 hodin ráno) úplně ideální.

K mému obrovskému překvapení mi ten večer napsali z TopHat, krásná maličká kavárna cca 1,5 km od domu, že by chtěli, abych přišla na druhý trial, aby vyzkoušeli, jak se učím a jak jsem schopná pracovat v uspěchané kavárně. A místo slibované hodiny na trialu jsem tam strávila 3 hodiny a práci dostala :)

Všechno dobře dopadlo, teď mě zaučují a mě to strašně baví, učím se poznávat rozdíly mezi kávou z různých zemí, latte art a od příštího týdne (když mi to půjde dobře) ze mě bude head barista každé pondělí. Opravdu jsem nadšená a všichni, co tam pracují jsou spokojení, což mě taky motivuje. Toto pondělí jsme já a druhý nový barista měli trénink a test a dělali jsme ochutnávku kávy a nikdy bych neřekla, jaká je to věda.

Ještě chci dodat, že nejsem xenofobní, ale zkrátka po zkušenostech s hledáním práce vím, že kde pracují pouze asiati, tam zaprvé evropany nechtějí a zadruhé asiati jsou známí tím, že jsou ochotní pracovat za daleko nižší než minimální mzdu a tím celkově snižují platy lidí, kteří pracují v pohostinství ve velké části Sydney.

Po prvním týdnu v práci mi majitel kavárny napsal v emailu:
Well done for this week! We know it can be stressful and it takes a hard toll on your body, just know we are very happy with your progress so far.
Dobrá práce tento týden! Víme, že ta práce může být stresující a fyzicky náročná, ale chceme abys věděla, že jsme moc spokojení s tvým pracovním pokrokem.

Myslím si, že každý zaměstanec by měl čas od času něco podobného slyšet, protože je to hodně motivační.

Mějte se krásně a užívejte si teplíčka, my si nakoupili zimní čepice, rukavice a nahřívací lahev a čekáme, až ta zima skončí :)

Lenďa

Sydney Vol. 2 - proces prodlužování víz, malé překvapení v ČR a chladný návrat do Sydney

Zdravíme všechny!

Omlouváme se za naši delší blogovací neaktivitu, ale snad se to podaří napravit. V lednu jsme se rozhodovali, jestli budeme prodlužovat víza a na jaký typ víz přejdeme, nakonec jsme se rozhodli pro studentská víza, kdy Kuba bude hlavní žadatel a student a já budu jeho dependant (tzv. přílepek :-D). Ze všech možností škol se nám nakonec nejvíc zalíbil vysokoškolský magisterský obor IT, díky čemuž můžu já jakožto pracující pracovat neomezený počet hodin za týden a otevírá se mi mnohem větší horizont uplatnění. Kuba bude mít školu dva dny v týdnu a zbytek může taky pracovat, takže pokud se nám podaří najít nějakou schopnou práci, měli bychom mít relativní pohodu.

Což se nedá říct o tom, co jsme tu dělali od ledna do dubna pro získání víz, jelikož nás čekalo zaplatit astronimickou sumu během tří měsíců, nabrali jsme si oba v práci extra směny a prakticky jsme se doma potkávali v noci a pak každou neděli, což byl náš nedotknutelný den volna. Ale všechna těžká práce se vyplatila a podařilo se nám vydělat dost na zaplacení víz. Kuba ještě musel získat certifikát z angličtiny, aby splnil úroveň požadovanou na studium na univerzitě, ale všechno dobře dopadlo a po veškerých byrokratických čekačkách jsme mohli na konci dubna zažádat o víza a v rámci několika hodin nám vízum schválili. A my jsme mohli začít realizovat náš plán na návštěvu Čech. Asi měsíc jsme kontrolovala ceny letenek a díky tomu, že jsme se rozhodli jet mimo sezonu cena nebyla tak děsivá, ale pořád jsem to kontrolovala a vymýšlela nejlepší způsob, jak si letenky zabookovat a nemuset je platit dokud nebudou víza potvrzena. Nakonec jsem se rozhodla vyřešit letenky přes cestovku Flight Centre, kde mi vyšli se vším vstříc a dokonce se letenky zlevnili o 300 dolarů na jednoho. Takže jsem je zamluvila a čekali jsme na víza, a hned po schválení víz jsme letenky koupili, domluvili se s taťkou, že pro nás přijede na letiště a pro zbytek rodinky jsme to nechali jako překvápko. Letěli jsme přes Soul a dokonce jsme měli v rámci letenky ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu se skvělou večeří a transfer zpět na letiště.

Všechno vyšlo podle plánu a v pátek 2.5. jsme přistáli v Praze. A nám začaly zasloužené prázdniny a měsíc plný piva, dobrého jídla a večírků. Skvěle jsme si to užili, i když nás teď zpět v Sydney čeká asi velká detoxikační kúra :). V Čechách bylo krásně a se všemi jsme se přivítali, popili a postupně i oslavili moje narozky. Musím touto cestou všem poděkovat za krásné dárečky i přání a parádní party. Musím říct, že takovou oslavu jako u Capoušků jsem ještě asi neměla a taky to bylo poprvé, co se mi podařilo ulomit nohu stolu hlavou :-D ale snad žádná újma kromě stolu a pár modřin nenastala a byl to legendární večírek.

Čechy nás sice přivítaly zimou a deštěm, ale posledních 14 dní bylo nádherně a teplíčko, tak jsme se naladili na prázdninový mód. 1.6. nám prázdniny skončily a čekala nás další pekelná dvoudenní cesta zpět do Austrálie. Měli jsme přestup v Soulu, kde jsme se rozhodli (po mém nekonečném hučení do Kubíka), že půjdeme na prohlídku města. Přestup byl 12 hodin, tak jsme si našli na letišti agenturu, která dělá prohlídky města zdarma a jeli jsme na pětihodinovou prohlídku města. Byl to silný zážitek, kultura je to pro nás absolutně neznámá, ale moc se nám to líbilo. Dám vám sem pár fotek ze Soulu, abyste si mohli udělat představu.

A po přestupu v Soulu už nás čekalo asi jenom pět posledních letištních kontrol, 11 hodin v letadle do Sydney a příjezd do mrazivého rána v Austrálii. Všechno bylo bez problémů, jenom veškeré čekání na kontrolách bylo zdlouhavé a únavné a ihned po příjezdu domů jsme upadli do komatu na celý den. Večer jsme se pustili do generálního úklidu po lidech, co tu byli na měsíc místo nás a taky vybalování. Teď máme týden v Sydney za sebou, vesměs bylo slunečno jen jeden den a zbytek týdne pršelo tak, že člověk neviděl na 10 metrů před sebe. Já jsem měla dvě směny na univerzitě a Kuba strávil tři dny pomocí naší spolubydlící s programováním do školy. Zdá se nám, že pásmovou nemoc už jsme překonali, ale nechci to zakřiknout :)

A teď nás oba čeká hledání práce a zvykání si na australskou zimu, která je typická tím, že v domě je jako v mrazáku a venku je příjemně, po dnešní noci se rozhodujeme pro spaní venku, možná by nám bylo tepleji :)

Mějte se krásně a my se zase ozveme!


Lenďa

Vhled do australské kávové kultury 2.

Zdravíme všechny,

omlouvám se za delší odmlku na blogu, ale blíží se nám konec víz a potenciání prodloužení bude hodně finančně náročné, proto se snažíme teď spořit a pracovat, co to jde a na nic jiného nezbývá  moc času. Ale měla jsem hodně pozitivní ohlas na první článek o kávě a chtěla jsem sepsat i zbytek informací o přípravě výborné kávy dokud to mám živě v paměti.

Našla jsem české stránky, kde popisují přípravu pravého capuccina a latté, i když my jsme je připravovali odlišně, je to asi o tom, že každá země má trochu jiné zvyky. Každopádně kávová kultura v Austrálii je založená na kvalitě a téměř každý Australan zvyklý na kvalitní kávu pozná, když je s kávou něco špatně. Musím říct, že od kurzu, kde jsem pila a ochutnávala kvalitní i nekvalitní kávu každý den, nemůžu pít kafe s cukrem a bohužel i poznám špatnou přípravu podle chuti. Je to trošku prokletí, jelikož až do coffee kurzu jsem neměla problém s pitím čehokoli a teď mě opravdu ty 4 dolary za nepovedené kafe mrzí. Hold se musím naučit takové patoky vracet a nechat si připravit něco, co za ty peníze opravdu stojí.

Jedna z nejpodstatnějších částí přípravy kávy je šlehání mléka párou. Nejdůležitější je samozřejmě kvalitní espresso o kterém jsem psala v předchozím příspěvku, protože bez toho můžeme mít sebelepší mléko a stejně se to nedá pít. Popíšu přípravu Capuccina a Latté, které jsou nejoblíbenější jak v Evropě, tak tady, i když se příprava a podávání trochu liší.

ŠLEHÁNÍ MLÉKA

Našlehat dobře mléko je umění a musím říct, že se mi to začalo dařit až ve třetím týdnu kurzu, ale zato se mi povedlo mléko téměř pokaždé od té doby, co jsem si našla svůj styl. Ale jelikož co učitel, to jiný názor na správnou techniku, nebudu to tady podrobně popisovat a postupy se určitě dají najít na internetu, pokud byste měli chuť to vyzkoušet.
Nejdůležitější je mít kvalitní plnotučné mléko, protože ne každé mléko jde dobře šlehat a například  sojové mléko, které je tady hodně populární, se šlehá o dost hůř než mléko kravské. Ke šlehání je potřeba ocelový džbán, velikost záleží na počtu káv, ale většinou se používá střední velikost a při nalévání mléka do kávy můžeme použít menší džbánek na rozdělení mléka a pěny.

džbánek na šlehání mléka

Mléko nalijeme maximálně k ústí hubičky, tzn. maximálně do poloviny džbánku, protože při správném šlehání mléka nám mléko nabyde a pokud bychom ho měli víc než polovinu džbánku bylo by při šlehání všude jen ne ve džbánku. Důležitá součást téměř každého kávovaru je parní tryska, kterou musíme nejprve odvzdušnit, než ji dáme do mléka, protože je v ní vysoký tlak a kondenzovaná voda, kterou v mléce nechceme.

Postup je následující: zapneme páru na prázdno zhruba na 5 sekund, otřeme čistým hadříkem a strčíme asi 1/4 spodní části trysky do mléka a pustíme páru. Snažíme se mléko vyšleha tak, aby bylo krémové, zářivé, mělo teplotu mezi 65 a 75 stupni celsia a nebyly v něm bublinky. Ačkoli se to může zdát jednoduché, je to opravdu věda, ale když se vám to podaří, udělá vám to obrovskou radost. Nepoužívali jsme teploměry, ale naší dlaň na měření teploty mléka. Takže po zapnutí parní trysky jsme položili dlaň na stranu džbánku a nechali jsme jí tam, dokud to nezačalo pálit, tak, že jsme tam ruku už neudrželi. Může se to zdát drastické, ale je to i extrémně praktické, protože v kavárně většinou není čas na hraní si s teploměrem. A správná teplota je jedna ze zásadních vlastností dobré kávy. Při šlehání párou by se mělo mléko točit dokola a ne nahoru a dolů, protože tak se do mléka dostávají bublinky, které nám při nalévání mléka mohou zkazit veškeré snahy o latté art. Můžeme se orientovat také podle zvuku, který by měl být příjemný (tzv. magic sound), ale můžu vám zaručit, že při prvních pokusech o šlehání mléka párou uslyšíte hlavně nepříjemné pištění, které indikuje, že je tryska ponořená moc hluboko nebo naopak není dostatečně ponořená. Doba šlehání záleží na mnoha faktorech, záleží na kávovaru, na mléce, na velikosti džbánku. Řekla bych že šlehání mléka ve velkém džbánku (cca 4 kávy) trvá asi 30 sekund. Pokud si vezmete menší džbánek, ohřeje se mléko rychleji. Teplota je hodně důležitá, pokud je moc vysoká, mléko se spálí, ztratí příjemnou vůni i chuť a můžete ho vylít rovnou. Pokud je teplota mléka moc nízká, s největší pravděpodobností vám zákazník kávu vrátí.

Důležité věci na konci šlehání mléka jsou: vypnout páru ve správný moment - tzn. džbánek je horký, ale pořád jsme schopni ho 3 s udržet na dlani. Při vypínání parní trysky je automatický reflex klesat se džbánkem dolů, musíme na to ale myslet a nepodléhat reflexům, protože by se do mléka dostaly bubliny. Po vypnutí zkotrolujeme mléko a pokud má v sobě bublinky musíme několikrát silou udeřit džbánkem o stůl a bublinky zmizí (pokud je mléko správně ušlehané). Než mléko nalijeme do připraveného espressa musíme jím kroužit ve džbánku aby se nám spojila pěna a mléko dohromady, čím více kroužíme, tím je mléko zářivější. Než začneme nalévat je dobré část mléka přelít do malého džbánku, opět kroužit dokud mléko není zářivé a krémové a můžeme nalévat.

V Austrálii jsou tři základní kávy s mlékem a to capuccino, latté a flat white. Pokud děláme najednou více káv z jednoho mléka, je třeba začít capuccinem, které má nejvíc pěny (1/3 pěna, 1/3 mléko, 1/3 espresso) a pěna by měla přesahovat okraj hrnku. Druhé je latté, kde by měla být pěna jeden centimetr, maximálně dva, a zbytek mléko, pěna je v jedné rovině s okrajem (sklenice, ve které se latte podává). Poslední je flat white, kde je pouze 5 mm pěny a zbytek mléko, pěna by měla dosahovat těsně pod okraj hrnku. Množství mléka a pěny je důležité zejména pro servírováni, pokud nalijete latte nebo flat white příliš plné, je velká pravděpodobnost, že se cestou ke stolu vylijí, u capuccina tento problém není, pokud máte dostatek pěny, nehýbe se tolik.

Tak a nakonec přidávám složení jednotlivých káv, v angličtině:

Mějte se krásně!

Lenďa

Vhled do australské kávové kultury 1.

Zdravím ze Sydney,

dnes cestou ze školy jsem se rozhodla, že vytvořím na blogu příspěvek s informacemi z kurzu na který tento měsíc chodím. Je to coffee kurz a myslím si, že mnoho z vás se rádo dozví něco víc o kafi, které pijete. V Austrálii je hodně rozšířená tzv. coffee culture a lidé si zvykli pít kvalitní kávu s dobře našlehaným mlékem, takže milovníci instantní “kávy” tady nemají šanci.

Úvod o kávě

Než se kafe dostane do své tekuté formy, kterou mnoho z nás konzumuje každý den, projde zdlouhavým procesem. Káva roste na stromech, které rostou 3 roky, než začnou plodit a plody, které se sbírají ručně jsou červené kávové bobule se zelenými zrny uvnitř. Po sesbírání se odstraní bobule a zelená zrna procházejí pražením. Existují dva základní typy bobulí: Arabica a Robusta. Arabica je vzácnejší, protože roste v nadmořské výšce 300 m.n.m a výš, zrna jsou podlouhlá a tmavá a chuť je bohatá, silná a hořká. Zrna Robusta jsou kulatá a světlejší, mají plnou chuť, ne tak hořkou a jejich pěstování je jednodušší, tím pádem jsou lacinější a je jich daleko víc. Když si koupíte kávová zrna v pytlíku, často tam jsou oba druhy namíchané, nebo jsou to bobule smíchané z více zemí, aby byla chuť vyvážená.

Čerstvost

Jak poznáte, že jsou kávová zrna čerstvá? Musejí se lesknout, protože je v nich olej. Káva by se měla prodávat v neprůhledných vzduchotěsných sáčcích, aby ze čerstvost zachovala a po rozdělání sáčku by se káva měla skladovat ve vzduchotěsné nádobě v ledničce, protože káva přichází o chuť a vůni na světle, v teple, ve vlhku a na vzduchu. Pokud necháte čerstvá kávová zrna delší dobu na vzduchu a na světle, přijdou o zářivou barvu, přestanou vonět a dobré espresso z nich neuděláte ani kdybyste se postavili na hlavu. Káva přichází o čerstvost také mletím, takže pokud nemáte doma mlýnek, nebo kávovar s mlýnkem, čerstvé kafe si prostě neuvaříte.

Proces vaření kvalitní kávy

Ve škole máme mini kavárnu, kde celý kurz probíhá a máme tam profesionální vybavení, které je nezbytné pro každou kavárnu a ke kterému vás v kavárně nikdo nepustí, pokud neprokážete, že máte za sebou nějaký odborný kurz. I to je jeden z důvodů proč jsem se pro tento kurz ve škole rozhodla (kromě toho, že všechny ostatní kurzy jsou po absolvování Cambridge kurzu hrozná nuda). Ve škole máme dva espresso kávovary a dva mlýnky na kávu - teď se musím podívat jak se ostatní vybavení jmenuje česky, protože opravdu nemám tušení :). Tak už jsem to našla a dám vám sem i obrázky pro lepší představu. Základem každé kávy je espresso a popíšu vám, jak se učíme vařit správné espresso s manuálním nastavením přístroje (samozřejmě existují automatické funkce, ale my je ve škole nepoužíváme, abychom se naučili jak má vypadat správné espresso.)

Postup při extrakci espressa

Mletí kávy - 7 g na 1 espresso, 14 g na dvojitou dávku. Měli bychom si namlít jenom tolik kafe, kolik potřebujeme, abychom nepřišli o čerstvost kafe, z mlýnku se káva mele přímo do portafilteru (filter holder/group handle) a stlačí se tamperem (pěchovadlem) silou asi 15 kg. Aby ulpělá káva nešpinila těsnění v kávovaru, páku otřeme. Pak odpustíme vodu z hlavy kávovaru, čímž se vyčistí od předchozí dávky kávy. Také si tím zajistíme, že bude kávou protékat čerstvá voda. Nasadíme portafilter na hlavu kávovaru a ihned pod mí umístíme nahřáté hrnky a spustíme extrakci, káva by měla téct pomalu a za 25 s by mělo být espresso o velikosti 25-30 ml hotové. Jestli se espresso podařilo a vše proběhlo tak, jak má poznáme okamžitě, pokud se na kávě vytvoří tzv. crema - zlatá vrstva na povrchu espressa, která by měla být krémová a nemizet hned po extrakci. Pokud je crema tmavě hnědá, znamená to, že se nám káva spálila a bude extrémně hořká, pokud začne hned po extrakci crema mizet nebo bude hodně slabá, znamená to, že máme moc slabou kávu a chuť nebude dobrá.

Portafilter

Tamp (pěchovadlo)

Espresso kávovar

Našla jsem zajímavý popis českého “pressa”, tak si můžete přečíst, jak se kafe často dělá v ČR:

Českým nešvarem je nápoj o objemu 100—300 ml, kdy voda po celou dobu protéká přes kávu v páce, takže se do nápoje vylouhují dřevité látky a vysoké množství kofeinu. Káva je pak nepříjemně hořká a řídká.
Pokud je na vás klasické espresso příliš silné, můžete si ho zředit. Jediné správné řešení je nechat si do šálku natéct standardní 30ml espresso a dolít ho horkou vodou do požadovaného objemu.


Tak to je pro dnešek asi vše, v dalším příspěvku popíšu šlehání mléka, latte art a druhy kávy, které vaříme.

Doufám, že se vám příspěvek líbí, a že si zajdete na nějaké pořádné kafe :)


Lenďa

5 měsíců v Sydney

Zdravíme z Austrálie!

Po delší odmlce se ozýváme ze Sydney a hlásíme, že jsme živí, zdraví a spokojení.
Poslední příspěvek jsem psala z dovolené a po odjezdu rodinky začala opět práce a škola a všechny tradiční povinnosti. Já jsem se nemohla rozhodnout na jaký kurz půjdu, tak jsem nastoupila na IELTS - příprava na zkoušku, která je potřebná ke studiu na škole v Austrálii apod. Ale jelikož jsem už absolvovala kurz nejvyšší úrovně a na kurzu jsme opakovali věci, které jsem se už učila tisíckrát, hodně rychle mě to přestalo bavit a ztratila jsem motivaci. Minulý týden začínal nový semestr a my jsme měli možnost kurz změnit a rozhodla jsem se, že využiju coffee kurz, který naše škola nabízí. Dost lidí mě od toho zrazovalo, že tam jsou jenom asiati a nikdo neumí anglicky, ale i přesto jsem se rozhodla tam jít. Dnes začal druhý týden a já musím říct, že po dlouhé době dělám něco, co mě opravdu hodně baví. Uvařit kafe v Austrálii je totiž poměrně věda, a pokud člověk hledá práci v restauraci, baru, kavárně a umí vařit kafe, posouvá se na žebříček žádaných kandidátů. I to je můj cíl, ale ještě mě čekají tři týdny kurzu a chci se to naučit pořádně, než půjdu do nějaké kavárny předvést své umění :) Sice máme podle očekávání třídu plnou asiatů, ale všichni jsou strašně milí a přátelští a já jsem něco jako druhý učitel jazyka :-D Takže musím říct, že si kurz opravdu užívám a jsem ráda, že jsem se pro něj rozhodla, protože mi to zase o něco rozšíří obzory a hlavně už nebudu asi nikdy pít instantní kafe.

Jak už jsem psala, oba jsem po dovolené nastoupili zpět do práce, oba nás tam přivítali s otevřenou náručí, a začal už tradiční kolotoč, já jsem si vzala práci na večery v týdnu a víkendy, abych měla víc hodin a Kubík si přizpůsobil práci tak, aby pro mě mohl v jednu ráno chodit do práce a nebyl v práci od rána do noci. Ale na nic jiného moc nezbývá čas, pokoušíme se vyrazit na pláž co nejčastěji, ale většinou to kvůli nabitému programu vyjde dvakrát týdně maximálně. Taky každé úterý vyrážíme se spolubydlícími na quiz night do místního baru, kde se nám občas podaří vyhrát poukaz na pivo a když ne, tak se alespoň dobře bavíme. Počasí je většinu času krásné, i když zrovna dneska pršelo, ale i tak je pořád okolo 25 stupňů a užíváme si příjemné teplé letní večery.

To je pro dnešek asi vše a ozveme se až budeme mít nějaké novinky.

Australian holiday - Part 2.

G'day everyone!

Při posledních chvílích na severu Austrálie bych ráda popsala náš pohodový pobyt v Cairns. Jak původní plán dovolené dopředu napovídal, Melbourne bylo hodně turisticky náročné a Cairns sloužilo jako odpočinková dovolená v teple. Už první den po výstupu z letadla jsme pocítili změnu počasí k lepšímu. V Melbourne jsme ke konci pořádně vymrzli a v Cairns je tropické počasí po většinu roku. Ubytování jsem vybírala dlouho a po uvážení všech požadavků jsem se rozhodla zamluvit ubytování 80 km na sever od Cairns na Newell beach, což je malé městečko čítající asi 600 obyvatel (a řekla bych že podobné číslo krokodýlů v okolí). Ubytování se opravdu povedlo a po nahrání fotek pochopíte čemu říkám tropický ráj. Opět jsem zamluvila ubytování přes airbnb a opět jsem se nezklamala. Toto ubytování bylo dokonce s perfektní snídaní plnou tropického ovoce a rozpékaného pečiva.

V den příjezdu jsem se zastavili cestou na ubytováni v příjemné restauraci Mojo’s, kde jsme si všichni dali nějaké mořské potvory a na oslavu mé zkoušky jsme si dali výborný dezert (myslím, že moje čokoládové fondue vyhrálo, ale všichni vypadali spokojeně). Druhý den jsme měli odpočinkový a vyrazili jsme na nákup a piknik ve vedlejším městečku Mossman. Na třetí den jsme naplánovali celodenní výlet se šnorchlováním na Great Barrier Reef (Velkém bariérovém útesu). I přes šílenou cenu, to byl dokonalý zážitek a celý den byl perfektně zorganizovaný. Každý jsme dostali k dispozici brýle, šnorchl, ploutve a stingersuit (obleček proti medůzám). Loď vyjížděla v 9 ráno z Port Douglas a měla během dne tři zastávky na korálových útesech. Počasí na pevnině se trochu zkazilo, ale na moři bylo nádherně slunečno a někteří z nás si odnesli opálení do červena (ano loupe se mi čelo:-)). Celý den jsme si užili, ale usnuli jsme téměř ihned po příjezdu na ubytování.

Předposlední den na severu státu Queensland jsme strávili na Hartley's crocodille farm. Mysleli jsme si, že se jedná pouze o krokodýlí farmu, ale byl to parádní wildlife park plný krokodýlů, klokanů, hadů, koal a všemožných typicky australských ptáků a plazů. Přijeli jsme na místo asi v jednu hodinu odpoledne a od vstupu (kde se mě Kuba pokoušel nabídnout jako krmivo pro krokodýly a paní za kasou mu řekla, že on líp odpovídá velikosti krokodýlí svačiny) nás vyslali hned na projížďku lodí po   řece, kde žije 23 krokodýlů a byli jsme svědky krmení krokodýlů kuřetem, což byla zajímavá i strašidelná podívaná zároveň. Po plavbě (kterou jsme všichni přežili bez újmy, přinejmenším fyzické:-)) jsme se šli podívat na snake show, kde jsme se dozvěděli mnoho znepokojivých faktů o hadech žijících v Austrálii, ale taky efektivní první pomoc při uštknutí a nebo druhy hadů u kterých je první pomoc na nic :). Následovala předváděčka útoku krokodýla, která byla hodně napínavá, ale všichni to přežili a krokodýl dostal své kuře, ale my se asi budeme v Austrálii vyhýbat bažinám a řekám, protože způsob obrany proti krokodýlovi typu - když vás krokodýl drží v zubech musíte mu strčit prst do oka nebo nějaký dlouhý předmět do krku, aby vás pustil a pak utíkat hodně rychle - není nic, co bychom si chtěli vyzkoušet. K našemu překvapení jsme v další části parku našli část věnovanou klokanům a mohli jsme si je nakrmit, pohladit a udělat asi miliardu fotek. V parku jsme viděli taky varany, hady, gekony, sladkovodní krokodýly, želvy a dokonce i nejjedovatější potvoru v Austrálii - Box Jellyfish, hnusná veliká medůza, jejíž chapadla dorůstají až do délky 3 metrů a pokud se s ní potkáte ve vodě, buď dostanete infarkt z bolesti a utopíte se, nebo omdlíte bolestí a utopíte se, nebo se náhodou zachráníte a prožijete nepříjemné měsíce plné bolesti a jizvy do konce života. Po přečtení těchto údajů jsme přestali namítat na zákaz plavání v oceánu na severu Austrálie od října do května a byli jsme opět rádi, že můžeme plavat v bazénu na zahradě.

Poslední den v Queenslandu jsme strávili odpočinkem a koupáním v bazénu, a navečer jsme se vypravili do Port Douglas - přístavní město, ze kterého vyplouvá většina plavem na bariérový útes. Cestou jsme se stavili v deštném pralese Daintree forrest, který pokrývá celé pobřeží na sever od Cairns a my jsme zajeli do části Mossman Gorge, ale neměli jsme moc času, takže jsme byli jenom na kraji a pokračovali na večeři. Dostali jsme tip na restauraci v přístavu, kde každý den v 5 hodin krmí obrovskou rybu jménem George, ale vypadalo to, že George je pěkně rozmazlenej a i když připlaval, moc se mu do show nechtělo, jen si posbíral pár kusů čerstvých vykuchaných ryb a odplaval. My jsme si dali v té samé restauraci (on the Inlet) parádní večeři - pečenou rybu vylovenou ten samý den. Po večeři jsme jeli zpět na ubytování, pobalili, dopili poslední zásoby a šli spát, protože nás čekalo vstávání v 5:30 a přesun směr Sydney.

A teď už jsme zpátky v Sydney, v Queens Parku a jdeme spát před školním a pracovním týdnem.

Všechny zdravíme!!

Lenďa a spol.

Australian Holiday - Part 1.

Zdravíme z Cairns,

Chci navázat na svůj předchozí příspěvek, tam kde jsem skončila. Tj. 27.12. cestou na letiště. Morgan se nabídl, že se mnou zajede na letiště a dokonce si půjčil od rodičů Elise větši auto, abychom se tam lépe vešli. Přijeli jsme na letiště zrovna ve chvíli, kdy přistálo asi 7 letadel a když si představíte, že většina letadel vezla až 800 pasažérů, pochopíte naše více než 40ti minutové čekání u příletů. Ale nakonec jsme se dočkali, taťka s Petrou prošli imigračním bez problémů a jeli jsme domů. Program jsem neplánovala, protože jsem předpokládala, že budou po cestě znavení, ale vypadali, že se jim spát nechce, tak jsme vyrazili na kafe a banana bread do Ruby's a pak směrem na Bronte beach, která je od nás pěšky nejblíž. Kuba byl ten den naposledy v práci a po lehké siestě jsme se všichni sešli na Bondi Junction a šli na večeři do naší oblíbené japonské restaurace. 

Další dny už jsme měli oba s Kubou dovolenou a společne jsme procházeli krásy a atrakce Sydney, od centra Sydney, přes Manly beach, trh v Čínské čtvrti i skvělý rybí trh, dokonalé Sea Life Aquarium a o něco slabší wildlife park v Darling Harbour. Počasí bylo parádní a až na milion turistů všude jsme konečně měli čas na atrakce, kam jsme se chystali od začátku našeho pobytu a opravdu to stálo za to. Taky jsme jeden den vyrazili do Centennial parku na ňefalšované barbecue a poprvé jsme si vyzkoušeli gril v parku, který je opravdu zdarma a poblíž je i pěkné posezení u vody, záchody a pítko s pitnou vodou pro lidi i pro psy:) nakoupili jsme si ingredience na hamburgery a já se pustila do přípravy burgerů, jako je děláme v práci a výsledek byl výborný.

Silvestr v Sydney

Na Silvestra jsme se vydali na Coogee beach, kde se dalo krásně koupat a strávili jsme tam odpoledne. Potom jsme se přesunuli domů a připravili vše na silvestrovský piknik v Chritison parku s výhledem na přístav. Jenom jsme trochu podcenili rychlé změny počasí a po horkém letním dnu přišel déšť od oceánu a ochlazení, takže jsme v parku zůstali na první část ohňostroje v 9 hodin a na zbytek jsme se přesunuli k nám domů na terasu. Oba ohňostroje byly krásné a byl to zážitek, ačkoli jsme nebyli přímo v přístavu, hezky jsme si to užili bez mačkanice s lidmi a v pohodě.

Melbourne

1.1. nás čekal odlet do Melbourne a všechno proběhlo bez komplikací (dokonce i bez pasové kontroly a zjistili jsme, že můžeme bez problémů cestovat s jídlem a pitím v příručním zavazadle, což nás vycvičené letištní kontrolou v EU příjemně překvapilo:)). Jenom ty turbulence se mi moc nelíbily a trvaly celou cestu. V Melbourne jsem zařídila ubytování přes airbnb a opět to byla skvělá volba. Byt byl sice dál od centra, ale byl kompletně vybavený a našli jsme tam spoustu typů a rad od paní domácí i turistů před námi, dokonce i jídlo na snídani a kafe, čaj. Super. 

První den jsme se vydali do centra Melbourne a začali jsme na Federation square, kde jsou turistické informace a spousta muzeí, galerií, což nám potvrzuje pověst Melbourne jako evropského a kulturního města. Po centru města jezdí tramvaj zadarmo, tak jsme na ní nasedli a vydali se směrem na Queen Victoria Market, kde jsme si dali oběd a nakoupili něco málo. Pak jsme tramvají pokračovali do doků a z doků zpět domů. Druhý den jsme se vypravili na jih Melbourne do botanických zahrad a do čtvrti St. Kilda, která má vyhlášené restaurace, pěknou pláž a lunapark. Stavili jsme se na pozdní oběd v dokonalé restauraci Fitzrovia a cestou zpět domů jsme se stavili na pivo v Northcote a objevili jsme příjemný bar, kde byla happy hour a džbán piva za 12 dolarů, tomu jsme neodolali a po třetím džbánu šli v dobré náladě domů. 

Další den se hodně zhoršilo počasí, zašli jsme se podívat na krásný organický trh kousek od domu a pak jsme pokračovali směrem Brighton beach na jihu Sydney, kde mají unikátní barevné koupací boxy a po dlouhém hledání jsme je našli, nafotili a vydali se po skvělém jídle domů. Ten den jsme taky zjistili, že mezinárodní řidičák máme bezpečně uložený v Sydney a šílenou shodou okolností jsme zjistila, že kamarádka ze Sydney ten den letí do Melbourne a přes spolubydlící jsme vyřešili předání a v sobotu večer nám ho Lenka přivezla. 

The Great Ocean Road

Po půjčení auta a počáteční nejistotě s řízením na druhé straně jsme se vydali na nejslavnejší australskou cestu. Podél oceánu vede klikatá silnice s nádhernými výhledy na oceán. Naše cesta směřovala necelých 300 km od Melbourne na Twelve Apostles. Byl to krásný celodenní výlet a Kuba se popral s rolí australského řidiče statečně. Ale počasí se ani tentokrát nechovalo podle předpovědi a v půlce cesta nás chytla bouřka a i když se počasí vybralo, pořád foukal asi nejsilnější vítr, co jsme kdy zažili a v cíli na vyhlídce nás to málem odfouklo. Měli jsme cestou zastávku na Cape Otway, kterou nám doporučil Máca kvůli koalám a opravdu tam byla koala vedle koaly v korunách stromů. Další povídání asi není třeba a myslím, že fotky mluví samy za sebe (v Sydney sem nahraju ochutnávku fotek).

Dandenong National Park

Poslední den jsme se vypravili do krásného tropického pralesa asi 40 km od Melbourne, strávili jsme den procházkou k vodopádům a v krásných tropických zahradách. Opět fotky mluví za vše a pokusím se je nahrát co nejdřív :).

Phillip Island Penguin Parade

Z tropického pralesa jsme pokračovali na jih od Melbourne na proslulý Phillipe Island. Měli jsme koupené lístky na tzv. Penguin parade, což je návrat malých tučňáků z oceánu na pevninu do jejich nor. Tučňáci podnikají tuto cestu každý den v roce po západu slunce už po několik stovek let, jedná se o turistickou atrakci, ale jako většina wildlife parků v Austrálii se lidé snaží nezasahovat do jejich přirozeného prostředí a vše je uzpůsobeno tak, aby turisti tučňáky viděli, ale nijak je nevyděsili nebo neohrozili a musím uznat, že to byl hodně silný zážitek. Roztomilí malí tučňáci (cca 35 cm na výšku) připlavou ke břehu a rodiče hledají své potomky, aby je nakrmili rybí polévkou, kterou přinesou v bříšku. Legrace je, že rodiče poznají své mládě, ale mládě nepozná své rodiče, takže se stává, že mláďata běhají od tučňáka k tučňákovi a dožadují se jídla. Asi nemusím popisovat, jak roztomilé to je. Bohužel tato atrakce nemá povolené fotoaparáty takže se musíte spokojit s popisem:).

Tím náš pobyt v Melbourne skončil a přeletěli jsme do tropického Cairns, kde bude vyprávění pokračovat.

Mějte se krásně!

Lenďa a spol.

Vánoční čas

Zdravíme z cestování po Austrálii!

Jsme druhý den v Cairns na tropickém severu státu Queensland a po vyčerpávajícím poznávání krás Melbourne si užíváme opravdovou a nefalšovanou dovolenou v teple!
Vrátím se k popisu uplynulého měsíce až do Silvestra a v dalším přispěvku popíšu naše cestování.

Po konci školy jsem usilovně hledala práci, ale když se nezadařilo, poprosila jsem alespoň o víc hodim a zvýšení platu v Burgercrave. A k mému překvapení mi plat zvýšili, ovšem o žádnou astronomickou částku se nejedná a plánuju se pustit do boje o práci hned po návratu do Sydney, až uvidím, jak náročný bude druhý kurz ve škole, ale myslím si, že by měl být jednodušší, než CPE, který jsem úspěšně absolvovala.

Před Vánoci jsme si s Kubou nabrali oba hodně práce, protože nás čekala dlouhá dovolená a to znamená příjem nula. Ale musím říct, že díky tomu, že jsme slavili Vánoce jenom s Kubíkem, Morganem a Elise mi odpadl stres, co se týká shánění dárků a veškerého zařizování. Pečení jsem si letos opravdu užívala, protože jsem měla nadšené strávníky, takže byla radost péct, ale před Vánoci jsem musela sc
hovat trochu cukroví, aby nám něco zbylo :)

V pracovním duchu jsem oba byli až do noci 23.12., kdy jsme oba byli v práci do pozdních hodin, ale Kubík zjistil, že je na rybím trhu v Sydney dvoudenní maraton, kdy mají otevřeno po celou noc, takže jsme měli 24. Ráno opravdu úžasně čestvou rybu. Kuba byl zklamaný, že nenašel kapra, ale namísto toho našel naprosto báječný steak z mečouna, který byl bez kůže a bez kostí, takže příprava byla opravdu usnadněná. Salát jsme udělali dva dny dopředu, aby byl hezky uležený a musím říct, že nebyl jako od maminky, ale na místní poměry se opravdu povedl. 24. jsme se rozhodli, že si dáme naprostý relax a den zahájíme v našem oblíbeném Ruby's diner, kde mají dokonalé kafíčko. To už bylo jasné, že prasátko neuvidíme a vyrazili jsme pěšky na Bondi Junction, kde jsme našli otevřenou výbornou Japonskou restauraci a sushi byla jasná volba. Pak jsme ještě došli nakoupit alkohol na večer a vyrazili připravit večeři, na kterou jsem pozvali Morgana a Elise. Podle očekávání dorazili o hodinu později a začali jsme večeřet as v 8 hodim, ale bylo to strašně příjemné a pohodové, pustili jsme si vánoční písničky (protože koledám moc neholdujeme) a já jsem uvařila hráškovou polévku, která sklidila velký obdiv (díky apetite) a Kuba si vzal na starosti rybu, kterou upekl na másle a na česneku a byla to naprostá paráda, po večeři jsme si ještě dali vánočku a přišlo na řadu předávání dárků. Moc jsem se netěšila, protože kuba byl z dárku pro mě nadšený asi týden dopředu a mě přišlo, že to bude asi lepší, než plavky a žabky, které mám já pro něj. A měla jsem pravdu, protože mi ježíšek přinesl  krásné  kolo a já se už těším, jak na něm budu jezdit do školy a do práce.

25. nás čekal skype s rodinkami a pak oběd u rodičů Elise, což byly pravé australské Vánoce. Kvůli tomu, že mají půlku léta, většina lidí jí něco na způsob studeného bufetu a my jsme měli několik druhů salátů a různě upravované zeleniny, pečenou šunku, kuřecí kousky a různé omáčky. Po obědě jsme si dali siestu a přišli jsme zpět večer koukat na jejich rodinný vánoční film, což byla americká komedie o rodině Grisvodových, ale neví, jak se film jmenoval. Každopádně to byl moc příjemný den a zkusili jsme jejich tradiční trifle, což je něco jako pudingový dort se spoustou ovoce. 26. jsme šli oba do práce a 27. mě Morgan dovezl na letiště pro taťku a Petru.

Pokračováni v dalším přispěvku :) snad přijde během tohoto týdne!