Zdravíme do Čech!
Už je to více než týden, co se více, či méně úspěšně snažíme najít práci. V české časové perspektivě hledání práce, je to pouhá kapka v oceánu času. Ale v Austrálii to všechno ubíhá tak nějak rychleji :)
V tomto případě díky bohu! Když přijde každý pátek na placení nájmu, říkáme si, že by se to tempo mohlo trochu zpomalit :)
Jak Lenďa bojuje o práci
Kubík Vám v předchozím příspěvku popsal, jak tady funguje hledání téměř čehokoli přes internet. A tak jsme stejně jako všichni ostatní přistěhovalci v Austrálii vyzkoušeli oblíbenou stránku gumtree, v tomto ohledu se nám zadařilo tak nějak částečně. Minulý týden jsme byli ještě bez internetu doma, tak jsem zůstávala ve škole po konci lekcí a snažila se najít práci přes všemožné pracovní portály. Našla jsem jednu nabídku na recepční v marketingové firmě v centru Sydney, nabídka vypadala velmi dobře a v popisu práce bylo prakticky totéž, co jsem dělala v hotelu Euro a na konci nabídky bylo: (dnes už vím, že na to znovu nenaletím, ale v tu chvíli mi to opravdu dodalo odvahu) If you feel like this job is for you APPLY NOW! = Pokud cítíte, že tato pozice je přímo pro vás, ZAŽÁDEJTE O NI IHNED!
Takže jsem neváhala, našla jsem si vzorový životopis, který nám zaslali z agentury, dopsala jsem tam své kvality a stiskla apply. Měla jsem na to asi 5 minut, než se vypnou všechny počítače ve škole, takže jsem tomu opravdu nevěnovala moc snahy. O to větší překvapení bylo, když mi za hodinu přišla sms, ať se druhý den dopoledne dostavím na pohovor, že jsem v užsím výběru kandidátů. To mě naprosto překapilo, protože to byla první nabídka, na kterou jsem odpověděla. Nakonec jsem na pohovor přišla, myslím, že jsem vyhovovala požadavkům, ale problém celého Sydney je, že tady všichni v kanceláři končí nejdéle v pět hodin. A se školou do tří hodin opravdu nemám moc na výběr. Takže se mi neozvali, ale nevzdala jsem to. Zkoušela jsem psát na další nabídky a rozhodli jsme se, že zkusíme obejít pár restaurací cestou na pláž a poptáme se po práci tam. Z toho nám ve dvou řekli, že shánějí lidi, a že se nám ozvou.
V úterý večer mi zazvonil telefon a nějaká čínská slečna se mi snažila aglicky sdělit, že mám přijít na pohovor na recepci do hotelu v centru města. Nadchlo mě to, ovšem trochu mě zarazilo, když jsem zjistila, že slečna, která měla za sebou očividně první lekci v učebnici angličtiny, je recepční v tomto hotelu. Takže jsem se další den opět omluvila ve škole, že musím jít na pohovor a jela jsem do města. Hotel je na pěkném místě a celkově vypadá hezky. Pohovor probíhal naprosto bez problémů a manažer hotelu vypadal, že je opravdu nadšen. O to méně jsem byla nadšená já, když mi oznámil, že jsem ideální kandidát, ale může mi nabídnout maximálně 13 dolarů na hodinu... V přepočtu na koruny to zní skvěle, ale když jsem si spočítala, že bych za týden v práci zaplatila nájem a jízdenku na autobus a pomalu by mi nezbylo ani na jídlo, nadšení mě opustilo. Nicméně jsme se domluvili, že mi zavolá v pátek, až za sebou bude mít ostatní pohovory a řekne mi verdikt, s tím, že já mu řeknu jestli mám zájem nebo ne.
Po pohovoru jsem se vrátila do školy, kde jsem dostala kafe zadarmo (prý jsem vypadala zničeně :-)) a po skončení školy jsme se sešli s Kubíkem a vydali se na další kolo rozdávání životopisů do restaurací a kaváren. Náš celkový poznatek z této strastiplné cesty byl, že můžeme naše životopisy klidně použít na podpal, protože tady se pravda nenosí a nesmíte ani lehce naznačit, že máte v hlavě mozek :) Otázka na každém místě byla: máte zkušenosti? Tak jsme všude tvrdili, že ano a snažili se ukrýt životopisy co nejhloub do tašky. Ovšem pak přišla druhá zapeklitá otázka: umíte vařit kafe? A na tu už člověk lhát nemůže, protože v Austrálii je takzvaná "coffee culture" a v každé kavárně, baru či restauraci mají kávovar o velikosti auta a druhy kafe nespočítáte na prstech rukou dětí naší sousedky :-)). Ale odešli jsme moudřejší o další informaci a to, že všichni budou hledat personál hlavně na léto, a že máme přijít za měsíc. Dokonce jsme cestou narazili na restauraci jménem The Heart of Europe a zjistili jsme, že majitelka je slovenka, v sortimetu mají svíčkovou nebo guláš a u pultu prodávají Horalky a Milu :), tak aspoň víme, kam zajít, když se nám zasteskne po domově. Já jsem z celého hledání vyšla úspěšněji, protože v jedné restauraci hledají pouze slečny a tudíž se Kuba nedostal do užšího výběru. Dostala jsem instrukce, ať přijdu na tzv. trial následující den (dnes) a vezmu si s sebou černé triko. Kuba dostal nabídku na práci v restauraci, ale s tím, že mu majitelka zavolá až uvidí, jak si vedli ostatní zájemci.
Původně jsem ani na chvíli neuvažovala, že na trial opravdu půjdu, protože majitel restaurace byl nepříjemný, ale když jsem uvážila, že je restaurace kousíček od školy, a že bych tam mohla mít i šanci na lepší výdělek než 13 dolarů za hodinu, opět jsem se omluvila ve škole a na trial šla. Byla jsem tam dnes na 3 hodiny v době oběda ještě s jednou slečnou, která se zaučuje a myslím si, že mi to šlo opravdu dobře na to, že jsem to nikdy předtím nedělala. Po třech hodinách mi řekli, že můžu jít a že mi zítra zavolá majitel, a domluvíme se na podrobnostech. Takže mě v pátek čekají dva telefonáty a doufám, že mi alespoň jeden z nich zajistí peníze na zaplacení nájmu na příští týdny :)
Držte palce a těšte se na Kubovy zážitky z hledání práce :)
Zdravíme všechny!!
Už je to více než týden, co se více, či méně úspěšně snažíme najít práci. V české časové perspektivě hledání práce, je to pouhá kapka v oceánu času. Ale v Austrálii to všechno ubíhá tak nějak rychleji :)
V tomto případě díky bohu! Když přijde každý pátek na placení nájmu, říkáme si, že by se to tempo mohlo trochu zpomalit :)
Jak Lenďa bojuje o práci
Kubík Vám v předchozím příspěvku popsal, jak tady funguje hledání téměř čehokoli přes internet. A tak jsme stejně jako všichni ostatní přistěhovalci v Austrálii vyzkoušeli oblíbenou stránku gumtree, v tomto ohledu se nám zadařilo tak nějak částečně. Minulý týden jsme byli ještě bez internetu doma, tak jsem zůstávala ve škole po konci lekcí a snažila se najít práci přes všemožné pracovní portály. Našla jsem jednu nabídku na recepční v marketingové firmě v centru Sydney, nabídka vypadala velmi dobře a v popisu práce bylo prakticky totéž, co jsem dělala v hotelu Euro a na konci nabídky bylo: (dnes už vím, že na to znovu nenaletím, ale v tu chvíli mi to opravdu dodalo odvahu) If you feel like this job is for you APPLY NOW! = Pokud cítíte, že tato pozice je přímo pro vás, ZAŽÁDEJTE O NI IHNED!
Takže jsem neváhala, našla jsem si vzorový životopis, který nám zaslali z agentury, dopsala jsem tam své kvality a stiskla apply. Měla jsem na to asi 5 minut, než se vypnou všechny počítače ve škole, takže jsem tomu opravdu nevěnovala moc snahy. O to větší překvapení bylo, když mi za hodinu přišla sms, ať se druhý den dopoledne dostavím na pohovor, že jsem v užsím výběru kandidátů. To mě naprosto překapilo, protože to byla první nabídka, na kterou jsem odpověděla. Nakonec jsem na pohovor přišla, myslím, že jsem vyhovovala požadavkům, ale problém celého Sydney je, že tady všichni v kanceláři končí nejdéle v pět hodin. A se školou do tří hodin opravdu nemám moc na výběr. Takže se mi neozvali, ale nevzdala jsem to. Zkoušela jsem psát na další nabídky a rozhodli jsme se, že zkusíme obejít pár restaurací cestou na pláž a poptáme se po práci tam. Z toho nám ve dvou řekli, že shánějí lidi, a že se nám ozvou.
V úterý večer mi zazvonil telefon a nějaká čínská slečna se mi snažila aglicky sdělit, že mám přijít na pohovor na recepci do hotelu v centru města. Nadchlo mě to, ovšem trochu mě zarazilo, když jsem zjistila, že slečna, která měla za sebou očividně první lekci v učebnici angličtiny, je recepční v tomto hotelu. Takže jsem se další den opět omluvila ve škole, že musím jít na pohovor a jela jsem do města. Hotel je na pěkném místě a celkově vypadá hezky. Pohovor probíhal naprosto bez problémů a manažer hotelu vypadal, že je opravdu nadšen. O to méně jsem byla nadšená já, když mi oznámil, že jsem ideální kandidát, ale může mi nabídnout maximálně 13 dolarů na hodinu... V přepočtu na koruny to zní skvěle, ale když jsem si spočítala, že bych za týden v práci zaplatila nájem a jízdenku na autobus a pomalu by mi nezbylo ani na jídlo, nadšení mě opustilo. Nicméně jsme se domluvili, že mi zavolá v pátek, až za sebou bude mít ostatní pohovory a řekne mi verdikt, s tím, že já mu řeknu jestli mám zájem nebo ne.
Po pohovoru jsem se vrátila do školy, kde jsem dostala kafe zadarmo (prý jsem vypadala zničeně :-)) a po skončení školy jsme se sešli s Kubíkem a vydali se na další kolo rozdávání životopisů do restaurací a kaváren. Náš celkový poznatek z této strastiplné cesty byl, že můžeme naše životopisy klidně použít na podpal, protože tady se pravda nenosí a nesmíte ani lehce naznačit, že máte v hlavě mozek :) Otázka na každém místě byla: máte zkušenosti? Tak jsme všude tvrdili, že ano a snažili se ukrýt životopisy co nejhloub do tašky. Ovšem pak přišla druhá zapeklitá otázka: umíte vařit kafe? A na tu už člověk lhát nemůže, protože v Austrálii je takzvaná "coffee culture" a v každé kavárně, baru či restauraci mají kávovar o velikosti auta a druhy kafe nespočítáte na prstech rukou dětí naší sousedky :-)). Ale odešli jsme moudřejší o další informaci a to, že všichni budou hledat personál hlavně na léto, a že máme přijít za měsíc. Dokonce jsme cestou narazili na restauraci jménem The Heart of Europe a zjistili jsme, že majitelka je slovenka, v sortimetu mají svíčkovou nebo guláš a u pultu prodávají Horalky a Milu :), tak aspoň víme, kam zajít, když se nám zasteskne po domově. Já jsem z celého hledání vyšla úspěšněji, protože v jedné restauraci hledají pouze slečny a tudíž se Kuba nedostal do užšího výběru. Dostala jsem instrukce, ať přijdu na tzv. trial následující den (dnes) a vezmu si s sebou černé triko. Kuba dostal nabídku na práci v restauraci, ale s tím, že mu majitelka zavolá až uvidí, jak si vedli ostatní zájemci.
Původně jsem ani na chvíli neuvažovala, že na trial opravdu půjdu, protože majitel restaurace byl nepříjemný, ale když jsem uvážila, že je restaurace kousíček od školy, a že bych tam mohla mít i šanci na lepší výdělek než 13 dolarů za hodinu, opět jsem se omluvila ve škole a na trial šla. Byla jsem tam dnes na 3 hodiny v době oběda ještě s jednou slečnou, která se zaučuje a myslím si, že mi to šlo opravdu dobře na to, že jsem to nikdy předtím nedělala. Po třech hodinách mi řekli, že můžu jít a že mi zítra zavolá majitel, a domluvíme se na podrobnostech. Takže mě v pátek čekají dva telefonáty a doufám, že mi alespoň jeden z nich zajistí peníze na zaplacení nájmu na příští týdny :)
Držte palce a těšte se na Kubovy zážitky z hledání práce :)
Zdravíme všechny!!
