čtvrtek 12. prosince 2013

3 měsíce za námi, prázdniny a hon za prací

Zdravím od protinožců,

omlouvám se všem za lehké omezení kontaktů, ale zkrátka je to teď všechno hektické a když se dostanu k internetu trávím většinu času psaním žádostí o práci. Ačkoli hledám už třetí týden, nic se nebjevilo a tudíž jsem přistoupila na variantu 40 hodin v Burger crave. Jelikož pracuju večer, mám přes den čas jít na pláž nebo do parku a užívat si opravdu nádherného počasí, které začalo minulý víkend.

Škola mi skončila před dvěma týdny a je to trochu úleva, protože nemusím každý den studovat a trávit ve škole téměř všechen čas, ale určitě mi to bude chybět, protože jsme měli parádní třídu i učitele a myslím si, že moje angličtina prošla velkou změnou k lepšímu. Zkoušku už mám taky za sebou, ale na výsledky zatím čekáme, vypadá to, že to bude dárek pod stromeček, tak jen doufám, že mě bude čekat certifikát :-)

Pustila jsem se do hledání práce, ale očividně nejsem jediná, kdo měl ten nápad a ani po třech týdnech obcházení kaváren, barů a restaurací s CV nemám žádnou odpověď. Byla jsem minulý týden na trialu v pekařství, ale nelíbilo se mi to a když mi řekli platové podmínky, myslím, že můj výraz mluvil za vše a už mi nezavolali :-D, ale opravdu bych tam nešla, protože jestli je chaos v burgercrave, kde máme na výběr cca z 50 věcí v menu, tam bylo menu asi čtyřikrát takové, naprosto nelogické a opravdu špatný managament. Včera jsem měla jít na trial do našeho oblíbeného Ruby's Diner, který máme za rohem a už jsem tam dávala životopis potřetí, ale hodinu před začátkem trialu mi zavolali, že už někoho mají a tudíž nemá smysl abych na trial chodila, což hodně zamávalo s mojí motivací a celou situaci s hledáním práce jsem přehodnotila, protože zbývají dva týdny do Vánoc a po Vánocích přijede taťka s Petrou (JUCHŮ!:-)) a máme v plánu cestování do Melbourne a Cairns, takže nechci najít práci na dva týdny, kde si budu muset vzít dva týdny dovolenou a nejspíš jí zase ztratit.

Začínám řešit i druhý kurz ve škole a zkouším najít kurz, který nebude tak časově náročný, abych mohla lépe najít práci přes týden. Ale zatím čekám na odpověď ze školy a uvidíme, co mi nabídnou.

Vánoce se blíží i tady, stromy a ozdoby jsou na místě, koledy vyhrávají a začalo konečně třicetistupňové počasí, které snad vydrží co nejdéle :-) Minulý týden jsme strávily s holkama z Čech celý den pečením cukroví, ale vzhledem k australským ingrediencím, hrozné troubě a svařáku jsme za celý den upekly 4 druhy cukroví, potom co jsme si to rozdělily do tří várek a přinesla jsem to domů, zmizelo to téměř okamžitě a musím se asi vrhnout do pečení znovu :-) Ale mělo to velký úspěch, což je hlavní.

Kuba tráví celé dny v práci se svým podivným psychopatickým šéfem, který mu ale zatím platí a vychází mu vstříc s hodinami, ale uvidíme jestli se v lednu nebudeme poohlížet po nové práci oba.

O tři dny později...
Zjistila jsem, že ačkoli jsem napsala tento příspěvek v úterý, zapomněla jsem ho publikovat a tka napíšu ještě nějaké zážitky dneska. Počasí je stále krásné a je to paráda, opravdu už je to jenom na tričko a kraťasy (omlouvám se všem za provokaci). Začali jsme s Kubíkem zase běhat a cvičit, takže konečně využíváme parku, který máme vedle domu. A všechno je tady uzpůsobené pro sportovce, tzv. pítka s pitnou vodou jsou téměř všude a v každém parku je minimálně jedna venkovní posilovna. My se vždycky vypravíme na 3 km okruh, který zakončíme v posilovně a od posilovny domů to máme přesně jeden kilometr do kopce, takže to je taková perlička nakonec :)

Kuba využil Morgana (našeho spolubydlícího), který dříve dělal osobního trenéra a tak teď každý druhý den ráno cvičí společně a vypadají spokojeně (a my s Elise zatím spokojeně spíme :)). Vím, že se budu opakovat, ale bydlení je naprosto parádní a naši spolubydlící jsou super, měli jsme nakonec obrovské štěstí s bydlením a doufám, že tu takhle pohodová atmosféra vydrží i nadále. Naši francouzští spolubydlící se před Vánoci stěhují pryč a přijede Morganova sestra Rowena, která se stěhuje do Sydney z New Yorku. Ještě nemám směny na týden okolo Vánoc, ale máme v plánu 24. uspořádat českou večeři, kapr, bramborový salát a pohádky :) a 25. jsme pozvaní k rodičům Elise, kteří bydlí naproti přes ulici na pravou australskou vánoční večeři (ať už to znamená cokoli).

Celý týden tady byl Máca (kamarád z Pardubic), tak jsme společně vyrazili na festival krátkých filmů Tropfest do Centennial Parku a v pondělí jsme strávili den na Bondi beach (a já jsem se podruhé koupala!). Tento týden začíná letní kino v parku vedle domu, tak se určitě musíme vypravit, ale s mojí pracovní dobou to bude trochu složitější. Ale snad i v práci se blýská na lepší časy, zažádala jsem o zvýšení platu a vypadá to, že to projde - ale člověk u lidí z Bangladéše nikdy neví.

Mějte se krásně a užívejte si adventní čas

Lenďa


neděle 24. listopadu 2013

Vánoce se blíží (a začíná léto)

Ahoj všichni,

zdravíme ze Sydney, s blížící se zkouškou bohužel nezbývá moc času na psaní blogu, ale taky není tolik novinek jako na začátku, tak podáváme zprávu, že jsme v pořádku, živí zdraví a spokojení :-)

Máme za sebou další dva týdny, kdy nebylo moc času na jiné aktivity než škola a práce, ale vždycky se za tvrdou práci hezky odměníme, ať už v podobě dobrého jídla nebo dobrého piva :-)

Jak už jsem psala, blíží se mi závěrečná zkouška a taky závěr celého kurzu. Tento pátek máme oficiální ukončení kurzu a v sobotu proběhne zkouška (první část zkoušky už mám za sebou, byla to ústní část a myslím si, že jsme snad prošli, uvidíme jak byly zkoušející shovívavé, ale mám z toho poměrně dobrý pocit). S blížící se zkouškou se taky poměrně zpřísnily hodiny ve škole a máme pocit, že musíme opravdu začít něco dělat. Taky jsme minulý týden měli test na zkoušku a prošla jsem ve všech částech, takže se tolik neobávám výsledku, jen bude všechno záležet otázkách a jak mi to sedne.

Minulý týden más navštívil Máca (kamarád z Pardubic, který je v Austrálii už víc než rok - s přestávkou na Novém Zélandu) a v Sydney ukončil svoje cestování po celé Autrálii autem, tak jsme nakoupili pivka a rozhodli jsme se, že uděláme český večer, takže jsme smažili bramboráky a pili pivo, bylo to super a připojili se k nám i naši spolubydlící, takže to byl moc hezký sobotní večer. Ale počasí se zhoršilo a skoro celý týden propršel a bylo okolo 20 stupňů, alespoň jsem měla nějakou motivaci ke studiu. Kuba v úterý zachraňoval internet v práci a strávil tam neuvěřitelných 18 hodin, ale dostal zaplaceno a ve středu dostal volno, tak jsme se po škole vypravili na pláž a běhat a k večeři jsme si objednali výborné thajské jídlo. Ve čtvrtek jsme měli rozlučkovou party na lodi od školy a bylo to super, nesrovnatelně lepší než první plavba se školou, jediné minus bylo že byla bouřka, a celou dobu poprchávalo, ale jinak jsme si to užili parádně.

Jinak abych se vyjádřila k názvu příspěvku, Vánoce budou za 4 týdny a baví nás sledovat místní výzdobu plnou umělých zasněžěných smrků a jedliček v obchodech, kde prodávají plavky, surfy a podobné letní věci. V obchodech hrají koledy, ale jinak tady opravdu vánoční atmosféru necítíme. Ale rozhodla jsem se, že vyzkouším upéct nějaké cukroví, abychom alespoň něco z českých Vánoc měli. Ptala jsem se spolubydlících, jak se tady normálnš tráví Vánoce a jelikož je to země imigrantů, není tady nic jako australská vánoční tradice, ale hodně lidí tráví svátky na pláži, hraji kriket anebo chodí do centra města na festival vánočních koled :) takže to bude ještě legrace a myslím si, že to bude opravdová změna. Ale chystáme se na přípravu bramborového salátu a smažené ryby (uvidíme jestli najdeme kapra, Kuba ho chce z lásky k tradici, já bych se ani za tuňáka nebo lososa nezlobila :))

To je asi vše, máme se dobře, já se pokouším najít práci na prázdiny, které mi začínají za týden a kdy můžu pracovat neomezeně, ale pokud se mi nepodaří najít nic jiného, poprosím alespoň v současné práci o více hodin, což si myslím, že nebude problém, protože si mě tam začali považovat a chtějí abych tam byla, když mají být nějaké významnější akce, ale pokud seženu lépe placenou práci asi se s nimi rozloučím, protože to je na australské platy opravdu almužna. Uvidíme jak to všechno dopadne a až budeme mít nějaké novinky, ozveme se!

Mějte se hezky a napište nám, co je nového v ČR!

Lenďa


neděle 10. listopadu 2013

2 mesice za nami

Zdravime do Cech!

Opet pisu ze skoly, takze to bude opet prispevek bez diakritiky, ale doma jsem se k napsani prispevku vubec nedostala, ackoli se na to chystam uz tyden. O vikendu jsme si odskrtli druhy mesic v Sydney a s novym bydlenim se veci meni k lepsimu. Kuba vam zive popise nas unik ze stareho bydleni a ja napisu par aktualit z uplynulych dni.

Vylet do Port Stephens
Uz je to vice nez tyden od meho skolniho vyletu do Port Stephens - cca 3 hodiny na sever od Sydney. Byl to krasny vylet, ktery skola usporadala pro vsechny studenty Cambridge pripravy zadarmo, jedine, co nebylo v cene byl alkohol, ale s tim jsme si poradili. :) Vyrazili jsme ze Sydney ve ctvrtek rano a po poledni jsme prijeli do mista ubytovani, jako protekcni kurz nejvyssi urovne jsme si zabrali nejlepsi pokoj, ktery byl jediny pro 4 lidi, jinak byly vsechny po 6 a vic s palandami. Po obede jsme se rozdelili na dve skupiny, jedna skupina vyrazila na pisecne duny a na plaz kousek od ubytovani a my jsme se s druhou pulkou lidi vypravili na Koala walk, bohuzel jsme az na miste zjistili, ze nejspis zadne koaly neuvidime, ale byla to moc pekna prochazka. Pak jsme se vratili zpet na ubytovani a sli jsme se projit na pisecne duny, opravdu to stalo za to, nekteri odvazlivci zkusili sandboarding - sjideli na prkne pisecne duny, ale jelikoz je vetsina osazenstva ze Svycarska, porovnali to se snowboardingem v Alpach a usoudili, ze to je opravdu nuda sjidet pisecne duny. Ja si myslim, ze si tim Australani kompenzuji nedostatek lyzarskych prilezitosti.

Pak jsme se vratili opet na ubytovani a po seste hodine jsme se nalodili do autobusu a vyrazili smerem Nelson Bay, kde jsme vystoupali na vrchol hory a pozorovali jsme prekrasny zapad slunce nad oceanem. To byla opravdu nadhera. Po navratu zpet jsme se pustili do priprav typickeho bbq a zacala vecerni zabava, ktera se pro nektere protahla az do rannich hodin, ale my starsi (ja a Zuzka - nejstarsi studenti) jsem sli spat uz v jednu rano a krasne jsme se vyspaly. Rano jsme poklidili ubytovani a pokracovali autobusem do pristavu, kde jsme presedli na lod a uzili si dvouhodinovou plavbu zalivem a potkali jsme delfini rodinku. Po plavbe nasledoval vyborny obed a navrat do Sydney. Vylet byl krasny a vsechny fotky jsou na rajceti, tak se muzete podivat.

Navrat do Sydney a zabydlovani
Opravdu jsem se tesila na navrat do Sydney, protoze jsme se konecne prestehovali a cekalo nas vybalovani a zabydlovani a tuhle cast mam asi nejradsi. V sobotu jsem jiz tradicne stravila v praci a v nedeli mela nase spolubydlici Elise oslavu narozenin pro kamarady a dokonce na chvilku prisli i jeji rodice. Byla to paradni atmosfera a poznali jsme spoustu novych lidi s podivnym australskym akcentem. Ale celkove to bylo uzasne stravene odpoledne.

Melbourne cup
Jeden z tradicnich Australskych zlozvyku je krome alkoholu sazeni na sportovni udalosti. To se tyka mnoha lidi, ale v jeden den sazi opravdu asi vsichni v Australii na triminutovy dostih, ktery se jmenuje Melbourne cup. Ve skole nam poradili, jak muzeme sazet a meli jsme dokonce zkracene vyucovani abychom se dostali do baru a mohli dostih sledovat v televizi. Asi kazdy koho znam si vsadil a pri sazce jeden dolar bylo mozne vyhrat az nekolik tisic dolaru, jen clovek musel zvolit spravnou kombinaci tri prvnich koni. To se nam samozrejme nepodarilo, ale Kuba si vsadil na viteze a vyhral 24 dolaru, ja jsem si vsadila jen podle cisla kone a ackoli byl cely dostih druhy, neumistil se dobre, takze jsem nevyhrala nic. Byla to vyborna atmosfera, kdy opravdu asi cela Australie prestane pracovat a vsichni sleduji dostih. Ja jsem nanestesti souhlasila, ze pujdu ten den do prace a byla to obrovska chyba. Normalne poklidny vecer v tydny predstavuje cca 60 zakazniku v Burgercrave, kde pracuju. V den Melbourne cupu prislo vice nez 400 lidi a ja jsem se nezastavila ani na chvilku od sesti do jedne do rana. Byl to sileny zazitek a opet se projevila australska alkoholova kultura a clovek si umi zive predstavit, jak to tu vypadalo v 18. stoleti kdyz sem privezli vsechny vezne z Anglie :)

Ale prezila jsem a odnesla jsem si jenom "rymicku" jako nasledek prepracovani. Zbytek tydne jsem protrpela ve skole a v praci nemocna ale v nedeli se mi udelalo lip tak jsme s Kubikem vyrazili na nakupy a na trh a udelali jsme si radost novymi botami a tricky.

To je ode me dneska vsechno.

Mejte se krasne!

neděle 27. října 2013

Little Big Details Part II.

Zdravim vas ze Sydney,

Dnesni prispevek bude bez interpunkce, protoze pisu na skolnim pocitaci a opravdu se mi nechce nastavovat cestina :) Prave sedim ve skole a vyuzivam hodinu volna mezi skolou a praci k pridani dalsich zajimavych rozdilu mezi Australii a zbytkem sveta. Kuba krasne popsal nase prvotni kulturni soky a ja pridam jen neco malo, ackoli oba verime, ze dalsi Little Big Details objevime casem.

Cely tento clanek se bude venovat vicemene divnym lidem at uz ve spatnem ci dobrem slova smyslu.

1. Bezdomovci pred Apple store
Jak jsme se jiz nekolikrat zminovali, internet a pripojeni k nemu je tady necekane komplikovane a najit neco jako free wifi je temer nadlidsky vykon. Od prvniho dne, co jsme se nastehovali na Bondi Junction, nas zarazelo, kolik lidi sedi, stoji nebo lezi pred Apple storem. Puvodne jsme si rikali, ze to jsou bezdomovci, ale po blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze kazdy z bezdomovcu ma iPhone, iPad nebo MacBook a travi svuj cas pred Applem jenom proto, ze je tam free wifi. Pro ilustraci jsem musela poridit fotku, protoze to zjisteni nas opravdu pobavilo. 


2. Deti na voditku
Dalsi vec, ktera nas nechala stat na ulici s pusou dokoran byla maminka s ditetem na voditku. Dite melo na sobe ksiry asi stejne velikosti, jakou jsem vybirala pro Dexika a system byl uplne stejny, dokud jde dite sporadane ma narok na osobni prostor, jakmile se rozbehne nevyzadanym smerem maminka si ho pritahne k noze.. a jak to hezky funguje!

3. Mistni Beach Culture
Poloha Sydney je naprosto idealni, je na vychodnim pobrezi Australie a ve meste je vice nez 300 slunecnych dnu v roce. S krasnym pocasim jsou spojene plaze, kterych je v Sydney nespocet a k plazim se poji tzv. Beach culture (= plazova kultura). To ve zkratce znamena, ze na ulici potkate nadmerne mnoztvi extremne svalnatych muzu, ovsem nejmin u poloviny to bohuzel vypada neprirozene a muzou za to steroidy, dale je tu extremni mnoztvi lidi s tetovanim a slecen bez sebekritiky, ale ty najdeme i v zemich bez plazove kultury, takze to neni takovy sok. :)

4. Salony "krasy" na ulici
Pokud mate v planu udrzovat sve telo v souladu s plazovou modou, muzete zajit do jednoho z tisice salonu, ktere nabizeji manikuru, pedikuru, depilaci a dalsi zkraslovaci procesy. Kuriozni je, ze tyto salony jsou vetsinou uprostred hlavnich ulic a vidite dovnitr prosklenou vylohou, kresla pro zakaznice jsou jedno vedle druheho a pracovite asiatky depiluji v primem prenosu jednu nohu za druhou.. 

Tady mate fotku pro predstavu, ale fotka tentokrat neni moje.



5. Priroda
Parky, travniky, palmy, obrovske stromy najdete v Sydney opravdu vsude a je to uzasne, kdyz zrovna nezuri pozary okolo Sydney, vzduch ve meste je opravdu cisty a prijemny. Navic je tu extremni mnozstvi bezeckych tras a venkovnich posiloven a my se tise stydime, ze jsme jeste nezacali behat, ale nas cas se blizi.
Jedna z kuriozit ohledne prirody je instalace travniku, sla jsem jednou rano do skoly podel zahonu hliny, pri ceste na obed jsem si vsimla, ze vedle zahonu lezi srolovany travnik, ktery ceka na sve umisteni a o hodinu pozdeji uz byl travnim na svem miste, a vypadal, jako ze tam patri odjakziva. :)

6. No worries
Odpoved temer na vsechno v Sydney je: No Worries (neco jako netrap se tim, bez obav,...). Da se to pouzit v mnoha situacich a vystihuje to mistni naladu. Nepotkate tady moc lidi kteri neustale spechaji, maji kruhy pod ocima a vypadaji naprosto deprimovane, ne ze by tu nebyli, jenom je tu opravdu vice duvodu k dobre nalade, pocasi je krasne, na plaz je to kousek a vyplata prichazi kazdy tyden! 

Jeden priklad, ktery vystihuje mistni atmosferu jsme zaznamenali v autobuse cestou z centra domu. Sedeli jsme v predni casti autobusu a najednou nekdo v zadni casti zacal zpivat italskou operni arii, ocividne to byl pan, ktery toho vypil asi vic, nez je zdravo, ale nase reakce byla typicky ceska (jezisi, co to je??) ale k nasemu prekvapeni pan dozpival, postavil se a cely autobus mu nadsene zatleskal.. a jak se muzete po takovem zazitku nesmat?

To je ode me dneska vsechno, Kubik vam urcite neco prida, ale je pracovne vytizeny, tak uvidime kdy se k tomu dostane. Uzivejte si statni svatek a NO WORRIES!!!

Lenda



úterý 22. října 2013

Aktuality ze Sydney a Nového Jižního Walesu v plamenech


Zdravíme do Čech!

Všichni mi říkají a píšou, jaký máte krásný podzim a jsem ráda, že ještě nezačalo ošklivé ponuré sychravo a doufám, že vám to ještě chvíli vydrží. Tady je počasí dost nevyzpytatelné, jeden den je 36 stupňů a člověk je rád, že se namazal krémem s opravdu vysokým ochranným faktorem a druhý den vyjdete ven a je 18 stupňů. Ale i přesto všichni říkají, že je to neobvykle teplé počasí na říjen, kdy v podstatě pořád začíná jaro. Otepluje se obvykle až od listopadu a taky nás čeká hlavní turistická sezóna, což se neumíme moc představit, protože už teď je na plážích hlava na hlavě.

Nepříjemná věc na jinak pozitivním krásném počasí je to, že když někdo někde v buši zapálí oheň (ačkoli to může být zapálené bleskem, 90% případů požárů v Austrálii má lidskou příčinu a velké procento dokonce úmysl) v teplém a extrémně větrném počasí se oheň šíří opravdu rychle. Mají tady s tzv. bushfires (požáry v buši) problémy každé léto, ale všichni říkají, že na jaře tady takový obrovský požár nezažili. Nebojte se, nám nic nehrozí, protože nejdřív by muselo shořet celé Sydney, než by se k nám oheň dostal a pořád ještě je tu možnost schovat se na pláži, kde nemá co hořet :) No ale už od minulého týdne je téměř každý den město zahalené v kouři a v postižených oblastech už shořelo na popel asi 200 domů.. hasiči nemají prakticky šanci oheň zastavit a všichni se modlí, aby přišel rychle déšť, dnes se to vyplnilo, i když ty přeháňky, které tady proběhly těžko uhasí takhle obrovský požár, ale určitě to situaci nezhorší. Jediný dopad, jaký to má na nás je vysoké znečištění vzduchu v Sydney, kdy se v centru opravdu dýchá hodně špatně, ale tady na pobřeží je to o poznání lepší. Tak to byly zprávy o počasí a teď něco málo o nás:)

Máme se dobře, stále máme oba práci i bydlení, já mám za sebou úspěšný první test na záverečnou zkoušku a výborné hodnocení, i když pořád mám dost na čem pracovat. Ale už druhý týden přemýšlíme o stěhování, protože pan majitel se projevil jako pravý skrblík, a začal všechny nájemníky kontrolovat, jestli náhodou moc nesvítí nebo nepoužívají moc vody a podobně.. A po dalších malých problémech jsme se rozhodli, že si nenecháme náš pobyt zkazit jedním nepříjemným Španělem a pokusíme se najít bydlení, co nejdřív to půjde. Ale problém je, že jsme mu dali zálohu na bydlení s tím, že tu budeme dva měsíce a už chápeme, proč to tak vyžadoval, protože očividně moc lidí dva měsíce nezvládne :-D no, takže nás čekají ještě dva nebo tři týdny než se budeme moct odstěhovat, ale i tak už usilovně koukáme po něčem jiném. Nejradši bychom se nastěhovali někam sami dva, ale bohužel ty ceny jsou neskutečné a rozumné ceny jsou zase hodně daleko od školy, takže se snažíme najít nějakou rozumnou alternativu. Podáme infromace, až se nám podaří něco najít. Nejsme ze stěhování nadšení, ale opravdu nechceme bydlet někde, kde nám není příjemně, i přes příznivou cenu a polohu bydlení.

Celý říjen je v Austrálii festival dobrého jídla (Good Food Month) a v rámci festivalu je v Hyde parku v centru města Night Noodle Market = Noční nudlový trh, kde si můžete koupit jídlo snad ze všech asijských zemí a posadit se k tomu do trávy. V sobotu jsme to byli zkusit a opravdu to stálo za to. Tento týden se tam chystáme znovu, tak nám snad vydrží hezké počasí.




Každý týden máme jediný společný volný den, kdy nemáme žádné povinnosti a ani jeden z nás nepracuje a to je neděle. Myslím si, že se z neděle stal náš nejoblíbenější den v týdnu a čím víc se přibližuje, tím víc se na ní těšíme. Minulý týden jsme jeli lodí na severní pobřeží Sydney na Manly Beach, kde jsem i já věčně zimomřivá poprvé vyzkoušela vodu v oceánu a byla překvapivě teplá. Ale nepředstavujte si, že se tam dá plavat, vlny jsou tak velké, že v podstatě všichni bojují přibližně deset minut s oceánem, než je tam vlny pustí a následujících 10 minut se snaží dostat ven (to je alespoň můj případ, kuba si to náramně užívá! :)) Ale Manly beach je krásná a je to úplně něco jiného než Bondi, kterou máme kousek od domu. Celý den jsme si užili, Kuba mi koupil výbornou zmrzlinu a cheescake a večer jsme zakončili nákupem v naší oblíbené japonské restauraci (mňam!).





Tuto neděli jsme věnovali odpočinku a dlouhému spánku a po velké snídani jsme se vypravili za mojí spulužačkou Zuzkou (druhá polovina naší československé mafie ve třídě) na Bondi Beach. Užívali jsme si sluníčka, i když nebylo vedro, bylo na pláži hezky a pak za Zuzkou přišli její kolegové z práce a vypravili jsme se společně s nimi do tradiční německé restaurace The Bavarian. Jak název napovídá, obskuha chodí v krojích a nosí piva po deseti a navíc právě probíhá oktoberfest, takže měli i pivní speciály. Poznali jsme i slovenského manažera restaurace a českého barmana, tak to byla taková příjemná československá neděle a už se těšíme na následující neděli. I když musím říct, že se ještě víc těsím na tento pátek, kdy jdeme na koncert zpěvačky Lenky. Je to shoda jmen, ale je to rozená Australanka s českými předky a určitě znáte její písničky z několika reklam. Jsem nadšená, že máme čas a příležitost jí vidět na živo a už se nemůžu dočkat.

To je od nás všechno, mějte se krásně a my se zase brzy ozveme!

Lenďa

pondělí 14. října 2013

Little-big details part I.

Ahoj rodinko a přátelé!
Moje drahá polovička mě již týden terorizuje, trápí hlady, nutí mě umývat nádobí, čte mi únavné příspěvky z FaceBooku a  novinky z české politické scény. Proč mě takto trápí? Údajně proto, protože jsem již dva týdny nic nenapsal na blog!
Mobilizuji tedy veškeré své síly a Leničce se stavím na odpor tím, že na blog píšu! Chlap musí mít vždy poslední slovo! Historie se nemusí zajímat o to, že to poslední slovo je vždy „ano miláčku“.

Každý den zažíváme nové dobrodružství a poznáváme pro nás doposud nepoznané. 
Ze strachu, že po několika měsících života v Sydney, nám tyto zvláštnosti přijdou všední, jsme s Leničkou začali psát seznam. Je to seznam věcí, které nás zaujali, pobavili a překvapili. 

Tento dlouho slibovaný příspěvek se zaměří právě na tento seznam, na tyto malé/velké rozdíly našich kultur, konkrétně české a australské kultury. 
Nenechte se však zmýlit, pojmem Australská kultura! Sydney, to je kulturní salát namíchaný z plodů sesbíraných po celém světě. 
Ingredience na výrobu multikulturního Sydney: 

40% Východní Asie 
zkontrolujte datum výroby, všichni vypadají stejně! Jediný způsob jak poznat rozdíl mezi desetiletým a padesátiletým je ten, že ten první nemá občanku. Jsou velice pracovití a navzdory jejich velice špatné angličtině na ně narazíte naprosto všude. 100% italská pizza se 100% Korejským personálem je na denním pořádku. Když zavoláte na zákaznickou linku a narazíte na Asiatku, můžete si po zbytek dne vzít volno. Než se vám podaří synchronizovat jazyk natolik, že ona pochopí co po ní chcete a vy pochopíte co vám ona dobrotivá slečna odpovídá, už ani nevíte proč jim voláte.

20% Zbytek Asie
Indové tu vládnou informatice a telekomunikaci. Pracují tvrdě a kvalitně, prostě k vzteku. 
Turci jsou většinou zalezlí ve svých barech a restauracích kde vládnou svým temným jazykem a nutí spanilé evropské slečny obsluhovat v jejich restauracích (reference na Leničku☺)

15% Jihoameričanů 
To jsou ti co všude hovoří velice nahlas, pohybují se ve smečkách, ve dne v noci paří a zásadně nikdy a nikde nepracují.

10% Angličanů
Učitelé jazykových kurzů na školách kteří prohrávají bitvu s asijskou pseudo-angličtinou. Původně špióni královny kteří podlehli žluté horečce, oženili se s Asijskou dívkou a teď pod pohrůžkou smrti nesmějí vkročit na břehy domovské Evropy.

5% Slovanů
Nezaměnitelně krásné slovanské dívky, které potkáváte na ulicích zapálené do rozhovoru s kamarádkou, rozdávající slova jako vůl a kráva napravo-nalevo. Slované mají po celém Sydney pověst jako velice šikovní a tvrdě pracující zaměstnanci, což nás velice potěšilo a tak trochu i překvapilo.

5% Germánů 
Ti sem jezdí na prázdniny a na jazykové kurzy. Pohodoví požitkáři kteří si vesměs libují, že doma je to stejně lepší.

4% Australanů a 1% Aboriginců
Ohrožené plemeno! Až nějaké potkáme, napíšeme sem víc! Za týden se na ně chystáme do zoo...

Jak je z úvodu vidno, zdejší kulturní zvyklosti jsou spíše referencí na pavučinu celého lidstva. Tento kulturní salát kterým se tu denně stravujeme nám sakra chutná! Chtěli jsme poznat kus světa, ale nikdy nás nenapadlo, že se celý svět vejde do jednoho desetimiliónového městečka☺ 

1. Plat každý týden
Ano, země snů! Pracovní týden má 40 hodin a vaše odměna v podobě těžce vydřených dolárků vám chodí každý týden! Tento systém funguje naprosto skvěle. Odpadá věčné dopočítávání hodin v měsíci. Máte přehled o svém týdenním výdělku a nečekáte celý měsíc na výplatu. 

2. Nájem každý týden
No, tohle už tak super není☺ Z toho koláče co dostanete v pátek v práci musíte každý týden značnou část dát k ochutnání vašemu panu domácímu. Na houby? To teda!

3. Doprava
Metro tu neexistuje. Pro zdejší je to vlak, co jezdí v tunelu. Relativně spolehlivé, rychlé, ale musíte si za to zaplatit. 
Autobusy nám prvních pár týdnů naháněly strach, ale teď je to náš oblíbený dopravní prostředek. 
Co nás strašilo? Je tu mix autobusů, kdy někde lze koupit lístek v busu a jindy to zase nejde. A aby toho nebylo málo, musíte koukat jako ostříž, protože vám na zastávce bus zastaví pouze tehdy, když si ho stopnete! Takže nasadit brejle a připravit palec ☺ A ano, bus vám zastaví jen na zastávce, když si předem stisknete tlačítko stop, což může být problém když jste na zastávce nebo v ulici nikdy předtím nebyli.
Ferry (loď) je nejrychlejší způsob, jak překonat vzdálenosti mezi jednotlivými poloostrovy na kterých se Sydney rozprostírá. Dnes jsme byli lodičkou na Manly. Žijeme ve městě kde jedním z hlavních hromadných dopravních prostředků je loď a trvalo nám měsíc než jsme si našli na cestu čas! Hanba nám!
Monorail (jedokolejka) – ještě do nedávna Sydney poskytovalo tento způsob dopravy, ale k naší smůle bylo před pár měsíci zrušeno. Stále nevíme proč, ale po jednokolejkách visících nad budovami je nyní jen pár pozůstatků v podobě kolejí mezi paneláky. Je to škoda, každý příznivec hry Transoprt tycoon deluxe by měl jednokolejku alespoň jednou v životě vyzkoušet!

4. Alkohol
S alkoholem tu zatím nemáme příliš moc zkušeností. Mě to moc nevadí, ale Lenička si nervózně okusuje nehty a včera vypila prostředek proti komárům. Většina míst tu má zákaz konzumace alkoholu, což nás Čechy trochu šokuje. Nesmí se s ním na pláže, do vody a na většinu veřejných míst. Na druhou stranu tu spousta obchodů zvaných „Liquor store“ kde se to tekutými dobrotami jen blyští. Minulý týden jsme oslavili mou první výplatu nákupem v jednom z těchto dedikovaných obchůdku nákupem bedny mexického piva Corona. Když jsme bednu nesli domů, protijedoucí auta na nás troubila. Oba nás pobavilo když jedno z aut které čekalo na semaforu otevřelo kufr a jeho osazenstvo nám z okénka nabízelo štědrou pomoc. 

5. Internet
Špatenka.
Už jsem se o tomto rozepsal v jednom předchozím příspěvku a stále si za svým názorem stojím. Teď máme internet doma, juchů. Teče to rychlostí laku na parkety a pan domácí za tu hrůzu chce $140 jednorázově a $10 za týden! 

6. Chůze po levé straně
Tohle pochopit nám chvíli trvalo. Nejen že tu jezdí auta nalevo, tady se dokonce i chodí nalevo. Možná o tom pořádně ani nevíte, nebo alespoň já jsem si to doposud neuvědomoval, ale u nás se chodci podvědomě drží na pravé straně. Tady je to naopak! Po týdnu chůze proti proudu nám došlo že je něco špatně, už do nás lidé tolik nestrkají... A to samé platí na eskalátoru! Stát vlevo! Chodit vpravo. A na semaforech! Je to jako škrábat se pravou rukou na levém uchu. 

7. Kult kafe
Austrálie žije kafem! Jestli máte rádi kafe, tohle si zamilujete. Ráno kráčíte ulicemi a z každé malé restaurace a kavárničky cítíte vůni čerstvé kávy. Všude mají tyhle obrovské potvory které vyrábějí to nejlepší kafe na světě. Není ráno kdy bych si tenhle rituál nechal ujít. Ať už v parku s knihou, nebo alespoň cestou v metru, zdejší káva je ranní mana. Mletá káva tu neexistuje, to je barbarství a ani se nedá koupit! Káva musí být čerstvě umleta a umně presována obludou velikosti ledničky. Skutečně se vyplatí ráno si přivstat – snídaně a ranní káva tu mají naprosto jedinečnou atmosféru. 

8. Kokrouč a opossum
O tomto domácím mazlovi jsem už také psal. Jsou to nechutný malý mrchy, ale zdá se nejsou tak hloupí jak se zdá – ani kokrouč není takový idiot, aby bez bot vstoupil na koberec u nás doma... Tuhle jsem jednoho v noci vyrušil v kuchyni. Dopřával si koupel ve dřezu. Dalo mi to pár minut než jsem ho spláchnul. Byl velikosti malíčku na ruce, držel se skutečně dobře.
Opossum (vačice) je náš domácí mazel číslo jedna. Jednou nás vyděsil při pozdním návratu z města – číhal na nás na plotě a drze si nás prohlížel. Vůbec se nás nebál, což nás k smrti vyděsilo. Ale ve čtvrtek jsme ho potkali při nočním věšením prádla. Celkem pěkně jsme si s ním pokecal.

9. Kuřáci a cigarety
Cigarety jsou strašidelně drahý a strašidelně ošklivý!
Na cigaretách jsou fotky rakovin jazyků, žlutých očních bělm a různý další hrůzy! Cena je šílená téměř nikdo tu nekouří! Jen turisti☺
Je to příjemná změna sedět na obědě či večeři a nemračit se na kuřáky – žádní tu nejsou!

S těmito devíti drobnostmi se s vámi dnes loučím a můžete se těšit na pokračování od Leničky! Dobrou noc!

středa 9. října 2013

První měsíc za námi a první klokan taky

Zdravíme všechny,

Omlouváme se za pomalé přidávání příspěvků, ale z části to způsobil nefunkční internet a z části naše zaneprázděnost :) Kuba se stále odhodlává k napsání příspěvku, ale věřím, že až se odhodlá shrne tam své dosavadní zážitky i poznatky. Máme za sebou první měsíc v Sydney, podařilo se nám zařídit všechno, co jsme si předsevzali a minulý týden jsme si oba poprvé vydělali australské dolary na zaplacení nájmu, což jsme museli náležitě oslavit.

Já mám za sebou dva týdny v práci a musím říct, že jsem spokojená, i když to vždycky může být lepší, ale na to, že to je první práce a nikdy jsem nic podobného nedělala je to fajn. Není to žádná věda, jediné s čím mám stále problém je řeč mých spolupracovníků, ale jelikož jsem usoudila, že je to nějaká podivná odrůda angličtiny, kterou tady hovoří značná část přistěhovalců, rozhodla jsem se, že se tím nebudu trápit a pokusím se uspět s mojí nudnou obyčejnou angličtinou. V práci jsem dostala pochvalu, že jsem tam nejschopnější z nových servírek a plus je to, že rozumím zákazníkům. Mimo práci trávím celý týden ve škole a musím uznat, že 7 hodin ve škole každý den je dost náročné a už jsem si na takhle striktní studium odvykla. Navíc kvůli vízům musím udržovat docházku nad 80% a vzhledem k náročnosti kurzu bych jí měla udžovat nad 95%.


International Fleet Review a Labour Day

Po dvou týdnech v práci a ve škole jsem se opravdu těšila na prodloužený víkend (i když pracovní), v pondělí byl svátek práce a my jsme byli ušetřeni pondělí s Billem (náš skotský profesor, ze kterého se vyklubal nejnudnější učitel na světě). Jelikož tu celý týden probíhá námořní přehlídka nazvaná International Fleet Review, rozhodli jsme se, že se zajdeme v sobotu po mojí práci podívat na ohňostroj v přístavu v centru města. Četla jsem v novinách, že to má být největší událost od olympiády v Sydney a že do Sydney přiletěl i princ Harry a spousta dalších osobností. Tak jsme se vypravili ještě společně s dalším českým párem, ale stejný nápad měly přibližně další dva miliony lidí, takže to bylo docela logisticky náročné a i jsme zalitovali, že jsem nezůstali doma u televize, kde bychom to viděli lépe. ale nakonec jsme se dostali do The Rocks s výhledem na Operu a byl to zážitek (pro vyšší osoby o něco větší, já viděla operu s spoustu hlav lidí přede mnou. :)
Ohňostroj byl krásný, tady máte malou ochutnávku, ale podívejte se na oficiální fotky, protože to byla opravdu nádhera.



V neděli jsem byla opět v práci a Kubík pro mě přišel a šli jsme spolu na nákup důležité součásti naší domácnosti a to velké krabice plné piva Corona, v Čechách přemrštěně drahá, ale tady vyšla lahev na 2 dolary, tak jsme nemohli odolat a večer jsme si užili ve znamení piva a sledování Grand Final v Rugby, přičemž byla každých pět minut komerční přestávka a my jsme moc nepochopili pravidla, tak jsme to zabalili a naplánovali na další den návštěvu Wildlife Parku.

Featherdale Wildlife Park

V pondělí byl svátek práce (Labour Day) a my jsme se rozhodli dodržet náš původní plán, aneb jakmile seženeme práci, musíme vidět klokana. Vyrazili jsme na západ Sydney do Wildlife parku, což je něco jako zoo, ale máte možnost si zvířata hladit, krmit a některá nejsou vůbec v klecích, takže se tam volně procházel páv, poskakovali klokani a mohli jsme si pohladit klokana i koalu. Byl to opravdu super zážitek, protože klokani jsou super roztomilí a vůbec se nebáli lidí. Byli jsme tam společně se Zuzkou (moje slovenská sparing partnerka v naší švýcarské třídě:-)). A krásně jsme si celý den užili. Všechny fotky přidám na rajče, ale tady máte alespoň koalu a klokana!



Po návštěvě parku mě čekala večerní směna, která byla zatím nejhorší ze všech, protože asi celé Sydney slavilo svátek práce a za večer přišlo na burger nebo curry cheese fries asi milion lidí, všichni opilí, neschopní zapamatovat si svou objednávku a tři dokonce po objednání a zaplacení odešli (asi zapomněli, že ještě nějedlo), takže jídlo šlo do koše. Ale směna skončila a mě začal v úterý školní týden. Dnes jsme měli celý den mock exam - to znamená generálka zkoušky a celý den jsme psali testy, abychom si vyzkoušeli, jak bolestivý zážitek to je. Taky jsem si dnes vyzvedla druhou výplatu a šly jsme se Zuzkou na pláž. Bylo 29 stupňů! Z pláže jsme se přesunuli do nově otevřené mexické hospody, kde mají každou středu akci Tacos za dolar a my jsmě vystihly ještě happy hour, takže pivo za pět dolarů a oslavily jsme náročný den.

To je ode mě asi všechno, máme se moc dobře, konečně máme i svůj internet, i když to ještě není úplně vyřešené, ale jsme dostupní, tak nám napište, každá zpráva nás těší a užívejte si barevný houbouvý podzim v ČR!

Lenďa

úterý 1. října 2013

Lendi výhra v honu za prací a další novinky

Po přečtení posledního příspěvku se mohla naše situace zdát zoufalá, o to zoufalejší jsem byla já, když jsem celý pátek čekala na dva slíbené telefonáty a ani jeden nepřišel. Nakonec jsem do hotelu na recepci zavolala a tam mi oznámili, že už vybrali někoho jiného. Takže ať žije seriózní jednání, ale i přesto jsem byla téměř rozhodnutá, že tu práci, za tyhle peníze nevezmu, protože je to opravdu strašná almužna. No zkusila jsem zavolat do burger bistra, kde jsem byla na trialu ve čtvrtek a manažer mi řekl, že mi zavolá v sobotu. Což mi ani trochu náladu nezlepšilo, ale alespoň to nebylo rovnou ne.

V pátek večer jsem byli na Spring Boat Party, kterou pořádala agentura spojená s naší školou a naše silné zážitky vám popíše Kuba, já jen nastíním o co šlo. Koupili jsme si lístky na okružní plavbu po Sydney Harbour, která trvala 3 hodiny. Začínalo to v 7 hodin, takže byla už tma a celé Sydney bylo krásně osvětlené, takže bylo na co koukat. A taky jsme ochutnali po měsíci české pivo, které bylo na lodi nejlevnější (třetinka za 5 dolarů, no nekupto!).

Tím jsme zakončili školní týden a těšili se na víkend, kdy byl v plánu válecí den na pláži a v neděli návštěva trhu a doplnění zásob. Během sobotního lenošení a snídani v posteli mi zazvonil telefon a manažer burger bistra mi řekl, ať přijdu ve 12 do práce a vezmu si s sebou černé tričko. Tak se plány radikálně změnili, já jsem musela někde v sobotu dopoledne sehnat obyčejné černé tričko, což byl trochu boj se všemi super značkovými obchody v okolí, ale pak jsem našla KMart, což je obdoba našeho tesca a bez zkoušení jsem si vybrala černé tričko, přišla jsem k pokladně a když mi vyjel účet na 3 dolary, tak jsem se opravdu pobavila. Mám triko do práce za 50 kč :) No a přišla jsem do práce, byla zrovna doba obědů a byla jsem v práci já jako servírka a tři další kuchaři/číšníci. V práci jsem byla do pěti hodin a dohodla jsem se s majitelem, že tam příjdu i v neděli a budu dostávat výplatu každou středu tzv. Cash in hand - takže na ruku. Zítra si jdu pro svou první a doufám, že bude o co stát, hlavně, že zaplatím poprvé nájem z peněz vydělaných v Austrálii! No nechci se moc radovat dokud to neuvidím na vlastní oči, ale určitě vám podáme zprávu, jestli pracuji zadarmo nebo ne :-D.

Protože byl tento týden už rozebraný, co se týče směn, tak jsem dostala opět víkend čas obědů a pátek po škole, to je ideální. Ale říkala jsem si, že potřebuju nějaké peníze navíc, tak jsem se nabídla, že v pondělí přijdu přes obědy a vynechám dvě hodiny ve škole. V pondělí jsem se dohodla ve škole, že odejdu po první hodině, zodpovědně jsem si vyzvedla veškerou práci na doma a šla jsem připravovat hamburgery. Musím říct, že třetí den v práci mě naplnil optimismem. Už se orientuji v celém menu a dokonce jsem začala trochu rozumět té divné řeči, kterou moji spolupracovníci nazývají angličtina (ale já jim nevěřím, protože občas prostě nic z toho, co říkají nedává smysl :)).

Mám na starosti chod bistra nebo restaurace, nevím jak to nazvat. Obsluhuji zákazníky když přijdou, pokud chtějí jíst v restauraci předávám jim číslo jejich stolu, který si můžou vybrat podle libosti. Když si objednají k jídlu hranolky, tak je smažím a když je jídlo hotové odnáším ho na stůl. Po odchodu strávníků odnáším nádobí a musím uklidit bordel, který po sobě většina lidí nechá, umýt stoly, narovnat židličky a čekat na další zákazníky.

Výhoda je, že mám v rámci jedné směny nárok na jedno jídlo v restauraci nebo jedno jídlo s sebou a na jedno pití. A jídlo je dobré, jen si myslím, že za chvíli nebudu moct hamburgery ani vidět a hranolky už vůbec! Ale jsem nadšená, není to nic náročného, vydělám si (doufám :)) a hlavně to mám kousek z domu i ze školy. Tento týden mám odpracováno 16 hodin a dalších 16 mě čeká od pátka, ale to už se počítá do následujícího týdne.

Včera mě lehce zaskočila imigrační kontrola, která přišla do bistra v době oběda. Ale jelikož mám docházku ve škole v pořádku a pracovní povolení, tak jsem naprosto legální zaměstnanec. I přes to těch pět lidí, kteří přišli z imigračního a asi na půl hodiny omezili náš pracovní prostor, nebyli zrovna přátelská společnost. Všichni se tvářili hrozně důležitě a opravdu mě rozčilovali, když jsem musela každého zvlášť prosit, ať mi uhne, když jsem roznášela jídlo. Po této milé návštěvě se všechno vrátilo do normálu a já jsem pokračovala v práci.

Ve škole je všechno ok, jenom je to strašně moc práce, kterou bych ještě měla dělat každý večer doma, ale nějak na to nezbývá energie. Ale myslím si, že příprava na zkoušku je i přes to více než intenzivní a snad jí všichni zvládneme úspěšně :) S Kubou pořád mluvíme anglicky, i když se nám další češi i slováci diví, proč to děláme. Ale nás to baví a myslím si, že se nám o to rychleji podaří vypořádat se špatným přízvukem a hledáním slov při konverzaci.

Nechci to zakřiknout, ale když všechno dobře půjde, Kuba má od zítřka práci v IT firmě :) ale necháme se překvapit a napíšeme další aktuální informace :)

Mějte se krásně a děkujeme za přízeň!


čtvrtek 26. září 2013

Hon za prací, aneb nutné zlo pro přežití v zemi klokanů

Zdravíme do Čech!

Už je to více než týden, co se více, či méně úspěšně snažíme najít práci. V české časové perspektivě hledání práce, je to pouhá kapka v oceánu času. Ale v Austrálii to všechno ubíhá tak nějak rychleji :)
V tomto případě díky bohu! Když přijde každý pátek na placení nájmu, říkáme si, že by se to tempo mohlo trochu zpomalit :)

Jak Lenďa bojuje o práci

Kubík Vám v předchozím příspěvku popsal, jak tady funguje hledání téměř čehokoli přes internet. A tak jsme stejně jako všichni ostatní přistěhovalci v Austrálii vyzkoušeli oblíbenou stránku gumtree, v tomto ohledu se nám zadařilo tak nějak částečně. Minulý týden jsme byli ještě bez internetu doma, tak jsem zůstávala ve škole po konci lekcí a snažila se najít práci přes všemožné pracovní portály. Našla jsem jednu nabídku na recepční v marketingové firmě v centru Sydney, nabídka vypadala velmi dobře a v popisu práce bylo prakticky totéž, co jsem dělala v hotelu Euro a na konci nabídky bylo: (dnes už vím, že na to znovu nenaletím, ale v tu chvíli mi to opravdu dodalo odvahu) If you feel like this job is for you APPLY NOW! = Pokud cítíte, že tato pozice je přímo pro vás, ZAŽÁDEJTE O NI IHNED!
Takže jsem neváhala, našla jsem si vzorový životopis, který nám zaslali z agentury, dopsala jsem tam své kvality a stiskla apply. Měla jsem na to asi 5 minut, než se vypnou všechny počítače ve škole, takže jsem tomu opravdu nevěnovala moc snahy. O to větší překvapení bylo, když mi za hodinu přišla sms, ať se druhý den dopoledne dostavím na pohovor, že jsem v užsím výběru kandidátů. To mě naprosto překapilo, protože to byla první nabídka, na kterou jsem odpověděla. Nakonec jsem na pohovor přišla, myslím, že jsem vyhovovala požadavkům, ale problém celého Sydney je, že tady všichni v kanceláři končí nejdéle v pět hodin. A se školou do tří hodin opravdu nemám moc na výběr. Takže se mi neozvali, ale nevzdala jsem to. Zkoušela jsem psát na další nabídky a rozhodli jsme se, že zkusíme obejít pár restaurací cestou na pláž a poptáme se po práci tam. Z toho nám ve dvou řekli, že shánějí lidi, a že se nám ozvou.

V úterý večer mi zazvonil telefon a nějaká čínská slečna se mi snažila aglicky sdělit, že mám přijít na pohovor na recepci do hotelu v centru města. Nadchlo mě to, ovšem trochu mě zarazilo, když jsem zjistila, že slečna, která měla za sebou očividně první lekci v učebnici angličtiny, je recepční v tomto hotelu. Takže jsem se další den opět omluvila ve škole, že musím jít na pohovor a jela jsem do města. Hotel je na pěkném místě a celkově vypadá hezky. Pohovor probíhal naprosto bez problémů a manažer hotelu vypadal, že je opravdu nadšen. O to méně jsem byla nadšená já, když mi oznámil, že jsem ideální kandidát, ale může mi nabídnout maximálně 13 dolarů na hodinu... V přepočtu na koruny to zní skvěle, ale když jsem si spočítala, že bych za týden v práci zaplatila nájem a jízdenku na autobus a pomalu by mi nezbylo ani na jídlo, nadšení mě opustilo. Nicméně jsme se domluvili, že mi zavolá v pátek, až za sebou bude mít ostatní pohovory a řekne mi verdikt, s tím, že já mu řeknu jestli mám zájem nebo ne.

Po pohovoru jsem se vrátila do školy, kde jsem dostala kafe zadarmo (prý jsem vypadala zničeně :-)) a po skončení školy jsme se sešli s Kubíkem a vydali se na další kolo rozdávání životopisů do restaurací a kaváren. Náš celkový poznatek z této strastiplné cesty byl, že můžeme naše životopisy klidně použít na podpal, protože tady se pravda nenosí a nesmíte ani lehce naznačit, že máte v hlavě mozek :) Otázka na každém místě byla: máte zkušenosti? Tak jsme všude tvrdili, že ano a snažili se ukrýt životopisy co nejhloub do tašky. Ovšem pak přišla druhá zapeklitá otázka: umíte vařit kafe? A na tu už člověk lhát nemůže, protože v Austrálii je takzvaná "coffee culture" a v každé kavárně, baru či restauraci mají kávovar o velikosti auta a druhy kafe nespočítáte na prstech rukou dětí naší sousedky :-)). Ale odešli jsme moudřejší o další informaci a to, že všichni budou hledat personál hlavně na léto, a že máme přijít za měsíc. Dokonce jsme cestou narazili na restauraci jménem The Heart of Europe a zjistili jsme, že majitelka je slovenka, v sortimetu mají svíčkovou nebo guláš a u pultu prodávají Horalky a Milu :), tak aspoň víme, kam zajít, když se nám zasteskne po domově. Já jsem z celého hledání vyšla úspěšněji, protože v jedné restauraci hledají pouze slečny a tudíž se Kuba nedostal do užšího výběru. Dostala jsem instrukce, ať přijdu na tzv. trial následující den (dnes) a vezmu si s sebou černé triko. Kuba dostal nabídku na práci v restauraci, ale s tím, že mu majitelka zavolá až uvidí, jak si vedli ostatní zájemci.

Původně jsem ani na chvíli neuvažovala, že na trial opravdu půjdu, protože majitel restaurace byl nepříjemný, ale když jsem uvážila, že je restaurace kousíček od školy, a že bych tam mohla mít i šanci na lepší výdělek než 13 dolarů za hodinu, opět jsem se omluvila ve škole a na trial šla. Byla jsem tam dnes na 3 hodiny v době oběda ještě s jednou slečnou, která se zaučuje a myslím si, že mi to šlo opravdu dobře na to, že jsem to nikdy předtím nedělala. Po třech hodinách mi řekli, že můžu jít a že mi zítra zavolá majitel, a domluvíme se na podrobnostech. Takže mě v pátek čekají dva telefonáty a doufám, že mi alespoň jeden z nich zajistí peníze na zaplacení nájmu na příští týdny :)

Držte palce a těšte se na Kubovy zážitky z hledání práce :)

Zdravíme všechny!!



úterý 24. září 2013

Jak Kuba a Lenďa málem bydleli u kočičí paní


Ahoj přátelé!
Právě teď (24/09/13 16:50) máme přesně tisící zobrazení! To si říká o oslavu! Pořádně to zapijeme dvěma pytlíky černého čaje! 
Zachovejte vaši přízeň a dál nám pište - oba nás moc těší, když se ráno probudíme a máme od vás mail, zprávu a nebo pm na facebooku - děkujeme!

Blog
Lenička splnila své domácí úkoly – popsala stěhování, které pro některé z nás bylo mnohem útrpnější, než jim jejich mužská čest dovolí přiznat. 
Také se podělila o mnohé naše zážitky a fotky. Teď musím svému závazku dostát já. Čekají na vás slíbené příběhy z hledání bytu. 

Jak Kuba a Lenďa málem bydleli u kočičí paní
Sehnat byt v Sydney zvládne každý. Nemusíte mluvit anglicky. Nemusíte umět nic, vlastně nemusíte ani nic vědět. Jediné co opravdu potřebujete je, mít obrovský balík peněz, pak jde vše, tak nějak samo. Lidi se o vás postarají, pomůžou vám, protože je pohání láska k bližnímu. A není bližšího než šrajtofle naditá doláčema. Zavoláte agentuře a ta se o vás postará. Popište svůj sen a agentura vám už jen dojedná schůzky.
Jak již jsem psal, tohle zvládne každý. Proto jsme my dva – staří lovci adrenalinu, na to šli oklikou. Služeb agentury jsme při našem pátrání nevyužili. To abychom se nepřipravili o radost z lovu. Ne, šli jsme na to pěkně od lesa. Konkrétně od lesa složeného převážně z kaučukovníků, tak se totiž jmenuje stránka, na které Ozíci prodávají a kupují vše, co prodávat a kupovat jde (gumtree.au.com). 
Plán začal jít z kopce ve chvíli, kdy jsme na internetu vyfiltrovali oblast Bondi Beach. Proč Bondi Beach? Protože tu jsou pláže a moře! Lenička měla spoustu pádných argumentů, ve kterých figurovala lokace její školy, šetření za dopravu a... V životě každého muže nastávají záhadné chvíle, kdy se při pohledu na pohybující ústa vaší milé zasníte a vidíte sami sebe, jak jedete na hřbetu bílého žraloka a rozrážíte vlny všech světových oceánů a... Najednou zjistíte, že nemáte tušení, co vaše něžná drahá polovina vlastně říkala. No nic, hlavně na sobě nedat nic zdát. Žralok počká, teď jde o život! Zachovat klid! Nahodit úsměv, říct všechápající „ano lásko“ a modlit se, aby to prošlo. Takže Bondi Beach!

Problém kaučukovníku a jemu podobných stránek tkví v tom, že na zveřejnění každého příspěvku čeká stovka bázlivých Čechů a Slováků, přibližně milion Číňanů, Japonců a Indů a pak ještě jeden Australan. Všichni, stejně jako my, si myslí, jak jsou chytří a že nabídka čeká jen na ně (teď tuhle blbost zkoušíme s prací☺). Z omylu jste vyvedeni ve chvíli, kdy příspěvek visící jednu hodinu má 301 shlednutí (ano, ten jeden Ozík to celý kazí). Nezbývá nic jiného, než vzít telefon a na nabídku zavolat. Po hledání bytu po internetu si můžete do životopisu dát, že máte roční zkušenost jako operátor u telefonu. Lov schůzek nepostrádá napětí a akci, doslova se perete o možnost tu či onu lokaci navštívit. Na následující den jsme vybojovali tři schůzky. 

Schůzka s kočičí paní
Dům s perfektní lokací ležel kousek od hlavní ulice jménem Oxford st., deset minut pěšky od školy, třicet minut od pláže a pouhých pár kroků od nádherné veřejné knihovny, do které chodím téměř každý den pracovat na počítači. Lokace ale nebyla schopná přebít hrůzu, kterou jsme oba dva měli z kočičí paní – majitelky onoho domu. Stáli jsme před brankou a nevěřícně zírali na cedule. Ty vítaly všechny kamarády zvířátek a zvířátka zvaly na „animal therapy“, ať už to znamená co chce. Orákulum – kočičí paní nám otevřela dveře, usmála se na nás a pozvala nás dál do své chaloupky. S Leničkou jsme zalitovali, že jsme si nesypali cestičku z drobečků chleba.
Nepořádek všude. Poprvé v životě jsem cítil špínu na podrážce bot. Člověk by čekal černou kočku na rameni paní domácí, ale ve skutečnosti tam měla jen dva pejsky. Jeden byl malinkatý, roztomilý štěňátko a druhej byl vošklivý, vypasený prasátko. Prohlídka byla rychlá. Lenička mi věnovala pár vyděšených pohledů. Znamení, že chceme rychle vypadnout ven. Ven, na dýchatelný vzduch. Strašidelná paní byla moc hodná, ale bydlet by se sní prostě nedalo. Za tu hrůzu chtěla $360 na týden.

Dům snů
Dům snů byla druhá schůzka toho dne. Krásná ulice na Boonara Ave., napojená na hlavní ulici Bondi rd., byla místo, které si nejde nezamilovat. Dům byl dvoupatrový – velice pěkný, udržovaný. To správné místo k žití. Celé spodní patro bylo k pronájmu. Původní obyvatelka se stěhovala do Melbourne, a narychlo za sebe sháněla náhradu. Tři krásné, prostorné pokoje, velká kuchyň, sprcha a záchod, vše v pořádku. Háček? Hned několik. 
Háček číslo jedna byla vysoká cena. Konkrétně $700 na týden, bez poplatků. Účet za vodu, elektřinu, internet a jsme na solidní sumičce $1000 na týden.
Háček číslo dvě? Vybíleno. Byt byl prázdný, nezařízený.
Poprat se s nájmem, to bychom snad i zvládli. Nebyl by takový problém do zbylých dvou pokojů nastěhovat další nájemníky a o vysoký nájem se podělit. Problém byl nábytek, talíře, hrnky, konvice na čaj a žlutá kačenka do vany. Nic z toho tam nebylo! Když jsme si dali dohromady, co všechno bychom museli narychlo pořídit, bylo nám jasné, že domu snů musíme dát sbohem.

Chytrá horákyně a osm trpaslíku
Dům číslo tři byl ve skutečnosti důl na zlato. Představte si nevelký, dvoupatrový, rodinný domek. Celé první patro obývá vychytralá horákyně. Druhé patro slouží jako přístřešek, osmi ubohým trpaslíkům. Trpaslíci dvacet-čtyři hodin denně kopou svými malými krumpáčky do nepoddajné skály ukryté pod domkem a v prachu a vydobyté suti hledají drobná zrníčka zlata. Po sedmi dnech mají dostatečné množství zlatého prášku na to, aby podplatili chytrou horákyni. Ta je za odměnu nevyhodí na ulici. 
Chytrá horákyně nám oznámila, že dva trpaslíci opouštějí její pokojíček – že se vracejí domů. Přívětivě nám navrhla, že můžeme na jejich místo nastoupit hned, po jejich odchodu! Ukázala nám druhé patro její trpasličí ubikace. Ještě teď mi běhá mráz po zádech když si to vybavím. Chodbička nudlička vede k drobné kuchyňce, záchodu s koupelnou a čtyřem pokojíčkům odděleným stěnou. Slovo kuchyňka je suplováno elektrickým vařičem na stolečku, ledničkou a dřezem. Každou ze čtyř komůrek, obývá jeden pár a každý z těchto párů týdně strká $350 do prasátka vyčůrané horákyně. Takhle se vyrábějí dolárky!

Rada jak podnikat v Austrálii – kupte si malou parcelu, oploťte ji, zastřešte ji, ale hlavně - kupte tam ledničku! Nažeňte tam osm přistěhovalců a už jen cálujete. Běda vám, jak půjdete pod 3000 Kč na osobu na týden! 

Dobrou noc!



pondělí 23. září 2013

Stěhování a další zážitky

Zdravíme z klokanova!

Omlouváme se za zpoždění příspěvků, ale začali jsme hledat práci, což náš program ještě více zaplnilo a na psaní blogu není tolik času. Kuba slíbil, že vám napíšu příspěvek o stěhováni od kokroučů a milého pana domácího. První týden jsme bydleli v bytě v městské části Darlinghurst (cca 2 km od centra města). Byt jsem sehnala přes mé oblibené airbnb.com a musím říct, že to opět nebyl krok vedle. Po hledání hotelů a hostelů v Sydney jsme zjistili, že nás týden v jednom z nich jistojistě zruinuje a tak jsme se rozhodli zkusit bydlení v bytě u jednoho z obyvatel Sydney.

Po příletu jsme to místo našli poměrně rychle a jediná nevýhoda byla, že byt je v pátem patře a výtah záhodně přestal fungovat (nemůžu říct, že by nás to po zkušenostech s cestováním nějak překvapilo, protože Murphyho zákony skutečně fungují). Byt byl malý, ale ůtulný. Byla tam jedna hlavní obytná místnost spojená s kuchyni, kde jsme přebývali my, pak pokoj pana domácího (Luthera) a za jeho pokojem koupelna. Byt byl celý moderně zařízený a výhled ven byl naprosto boží. Ale po týdnu spokojeného bydlení jsme se rozhodli přestěhovat blíž ke škole, abych nemusela každý den absolvovat super drahou jízdu dvě zastávky vlakem.

Den D nadešel v pátek 13.9, přišla jsem ze školy trochu později, protože jsme všichni z přípravy na Cambridge zkoušky měli společný oběd na North Bondi. Byla ta příjemná restaurace s výhledem na pláž a oceán a nemohla jsem si dát nic jiného než výborný burger. Přišla jsem "domů" a dobalila zbytek věcí. Naštěstí toho nebylo moc, protože jsme si nemohli téměř nic vybalit, kvůli úspoře místa v bytě. Ale o to rychlejší bylo naše stěhování. Výtah naštěstí už fungoval a nás čekala jízda vlakem a následně taxíkem do nového bydliště. Kuba měl velkou radost, že si chci všechno cestou nafotit a on stěhuje cca 40 kg věcí:) ale zvládli jsme to skoro bez konfliktu a zhruba za hodinu jsme už byli v místě našeho nového bydlení (možná to byla půlhodina, ale zdálo se nám to jako celá věčnost:)).

Byt, kde současně přebýváme a nejspíš i zůstaneme nadále je v městké části Bellevue Hill (volně přeloženo jako kopec s krásným výhledem) a jméno je opravdu výstižné. Okolí je krásné, mám to 10 minut do školy pěšky a na pláži jsme za 20 minut. Když jsme sem přišli, nebyli jsme vůbec přesvědčení, jestli tady dva slíbené měsíce vydržíme. Pokoj je temný s výhledem do protější zdi, navíc se nám zdálo, že je dost špinavý. Ovšem hned po příchodu jsme vzali do ruky hadry a čistící prostředky a připravili všechno na vybalení. Jaký to byl nádherný pocit po 10 dnech v kufru všechno vybalit, pověsit na ramínka a naskládat do skříně. Trošku jsme spolu bojovali o místo ve skříni, ale nakonec kuba uznal, že já jsem přivezla 30 kg věcí a on 11, tak mám právo na většinu poliček :-))

V sobotu jsme se pustili do praní špinavého prádla a skvělá věc je, že máme za domem malý prostor, kde jsou sušáky na prádlo a krásný výhled na centrum města. V neděli jsme se rozhodli, že pokoj pořád není úplně dokonalý a musíme se pustit do generálního úklidu, který Kuba už popisoval. Od té doby se nám tady moc líbí a pokoj nemá chybu. Jediný problém máme s kuchyní, kde pan domácí skladuje všechno možné, jen ne věci, co do kuchyně patří. Tudíž nádobí se do skříněk nevejde a je na lince. My jsme si už ale obsadili naši skříňku a poličku v lednici, přivlastnili si hrníčky, a nějaké základní nádobí, které udržujeme čisté a na zbytek se snažíme nemyslet a hlavně se toho nedotýkat :)))

Máme za sebou více jak týden v tomto bytě a lokalita je opravdu naprosto bezchybná. Kousek od školy mám obrovské nákupní centrum, kam chodíme na nákupy a téměř pravidelně večeříme sushi, které vyprodávají v japonském bistru, aby se jim do druhého dne nezkazilo.

Teď musím do školy, ale určitě se tu brzy objeví další příspěvky.

Děkujeme za čtenářskou přízeň a užívejte si houbovou sezónu i za nás!

Lenďa

sobota 21. září 2013

Ochutnávka Sydney v obrázkové podobě

Sydney Opera House

Harbour Bridge

Čekání surfařů na vlnu na Bondi Beach

Oxford Street a crazy house

Naše večeře v Irské hospodě Cock 'n' Bull

Kings Cross

Naši talismánci střežící televizi

Taxi v Sydney opravdu vypadá, jako policejní auto

Town hall

Jen malá meteorologická informace

Úžasný měsíc nad Bondi Beach

Odpoledne v Cooper Parku

Keř vánoční hvězdy

Hmm surfař na Bondi Beach

Sobota na pláži

Kuba a korkovník

Kuba a mini kapradina