neděle 15. září 2013

Bydlíme!

Ahoj přátelé!
Od pátku, 13.09.2013 bydlíme! 

Lenička vám popíše strasti spojené se stěhováním a to, jak nám bylo, když jsme museli opustit naše první útočiště v Sydney. Jak smutno nám bylo, když jsme odcházeli od hodného pana domácího a z jeho kokroučema* zamořeného, ale zato útulného bytečku. Já vám stále dlužím příběh o tom, jak Kuba a Lenďa málem bydleli u kočičí paní. Dále vám dlužíme příspěvek, ve kterém popíšeme všechny malé a velké rozdíly, které jsme během prvního týdne života v Sydney objevili a prožili.  
Doma jsme zatím bohužel bez internetu. Ten by měl být zapojen do osmi dnů. Proto naše hledání práce a update blogu zaostává. 

Internet
Je zvláštní, jak jsem se díky životu v Evropě, naučil vnímat internet. Chápal jsem internet, jako svěží entitu, všude se vyskytující, v symbióze s homo sapiens žijící. Free Wi-Fi, jsem si vždy představoval, jako dobrotivou podmnožinu Internetu. Free Wi-Fi dědí všechny výhody od svého rodiče, od mamky a taťky internetu. Roste na rušných místech, jako jsou kavárny, obchodní domy, hospody a fast-foody.
V Sydney toto bohužel neplatí. Podmnožina v podobě free Wi-Fi neexistuje. Entita Internet je stará paní, která mele z posledního. Trpí stařeckou demencí, zapomíná a koktá. Celá Austrálie je k internetu napíchnutá jediným kabelem zakopaným hodně hluboko pod vodou. Je to obyčejný, nestíněný coax kabel, který se líně táhne k tisíce kilometrů vzdálené černé skříňce. Je na ní nápis „INTERNET“ a tato skříňka je důmyslně ukryta ve věži Londýnského Big Ben. A pokud se Austrálie jednou za rok poslušně nepokloní koruně, královna se královsky naštve, vezme nůžky, na jeden nádech vyběhne všechny schody v Big Ben a kabel přestříhne!

Bydlení
Ale co, bydlíme. Heč:) 
V neděli jsme provedli obří deratizaci. Nejprve jsme strhali záclony a závěsy. Jedním slovem - kentus! Já hlasoval pro jejich spálení a rituální indiánské tance, ale Lenička je přeci jen trochu smířlivější povahy... takže jsme je vyprali a teď se modlíme aby si je odnesl vítr. Nebo bezdomovci.
Na podlaze máme dva koberce - přezdíváme je „hnus“ a „nepřítel národů“. Nepřítel národů se táhne celým bytem. Kdysi býval šedý, ale v současnosti se tváří hnědě, místy černě a zeleno-modře. Hnus, koberec číslo dvě, se nachází pouze v našem pokoji. K nepříteli národů je přibitý hřebíkama, takže se ani jednoho, ani druhého, jen tak nezbavíme. V pokoji panuje pravidlo "co se hnusu dá, to už hnus nevydá!" Lendě spadl na hnus černej hřeben, už jsme ho nenašli. Možná ani nechceme... 
V neděli by na nás naše maminky byli pyšné – já jsem se chopil prachovky a Lenička vládla vysavačem. Když napíšu, že jsme otřeli a vysáli každý centimetr našeho pokoje, tak ani moc nepřeháním. Po debordelizaci, která trvala bezmála čtyři hodiny, jsme zapálili aromatickou vanilkovou svíčku a proměněný pokoj se stal naší svatyní. Náš Domov!
Teď se ještě poprat s kuchyní a chodbou. Já jdu koupit sirky, benzín a indiánské mokasíny. Musím jednat rychle, než se vrátí Lenička a její smířlivá povaha.
Tak zatím ahoj!

*kokrouč: Australský domácí mazlíček, který se chová místo psů a koček. Krmí se ze zbytků, které ať už úmyslně nebo neúmyslně necháte ležet na stole, na zemi nebo ve skříni. Ve dne není moc aktivní, ale zato v noci... v noci slyšíte, jak v hejnech hledá potravu. Toto hledání provází šustění pytlíků, křik unášených batolat, vystrašené pohledy akvarijních rybiček a dupání tisíce malých nožiček pod vámi, nad vámi a často po vás. 


Žádné komentáře:

Okomentovat