úterý 24. června 2014

Chtěla bych být baristkou....

Ahoj všichni,

zdravím ze Sydney. Od posledního přispěvku proběhlo poměrně hodně změn, a z mé strany to bylo zejména hledání práce v kavárně. Od coffee kurzu mě lákala práce baristy, jelikož jsem si to zamilovala a v Sydney je obrovská poptávka po baristech. Takže, jakmile jsme přijeli zpět do Sydney, předělala jsem si životopis (už asi po patnácté) a pustili jsem se do dalšího lovu práce.

Každý den jsem sledovala gumtree (náš oblíbený inzertní portál, kde jsme sehnali všechno od bydlení po práci) a jakmile se tam objevila nová reklama na baristu, hned jsem vkládala předepsaný text a přikládala životopis a odesílala. Většinou reklama vypadala asi takto:

Hledáme baristu - minimálně 3 roky praxe, bezchybné latte art, práce 7 dní v týdnu...

Takže ne uplně můj popis, a nehledala jsem práci na 60 hodin týdně, ale i přesto jsem na poptávku v okolí našeho domu odpovídala a téměř na všechny moje emaily mi přišla odpověď, ať přijdu na trial ten den nebo druhý den ráno. Tímto stylem jsem hledala práci necelé dva týdny a chodila jsem na jeden trial za druhým.

První trial jsem měla už dva dny po návratu do Sydney a shodou okolností jsem dělala trial u slovenky Lenky, ale musím říct, že se mi trial moc nelíbil a kafe mi nechutnalo ani trochu, přišlo mi, že ho připravují dost nekvalitně a nakonec se mi ulevilo, když mi napsala, že vzali někoho jiného.

Další trialy mě čekaly týden po příletu, jeden v Randwicku, kousek od našeho bydlení, ale barista byl číňan, což bohužel nevěstí nic dobrého ohledně platu, když jsem se ho zeptala na plat, asi jsem se totálně odepsala a po jeho odpovědi, že to bude asi 15 dolarů na hodinu, utíkala jsem odtamtud mílovými kroky. Ještě musím dodat, že trial trval asi 2 minuty, řekli mi, abych udělala dvě latte a pak jsem šla. Hodně mi to připomínalo burgercrave a ani jsem neočekávala, že mi zavolají.

Na úterý jsem měla naplánované dva trialy a v 5 ráno mě vzbudil telefonát, že jim onemocněl barista, jestli bych nemohla přijít. Tak jsem na 7 dorazila a k mému překvapení to byla krásná čistá kavárna (Café Randwick) a byla jsem tam na trialu dvě hodiny, hrozně se mi tam líbilo, tak jsem doufala, že se ozvou. Ten den jsem měla ještě jeden trial, v další malé krásné kavárně(TopHat), ale ten trial probíhal spíš formou pohovoru, bavila jsem se s majitelem a majitelkou kavárny, oba byli moc příjemní a řekli mi, že hledají někoho, kdo je ochoten zapomenout všechno, co jako barista dělal a naučit se to jejich způsobem, což mě lehce zaskočilo, ale na druhou stranu i potěšilo, že nehledají člověka s pětiletou praxí a perfektním latte art. Na obou trialech mi řekli, že se mi druhý den ozvou.

Ve středu jsem měla trial v dalším příšerném podniku, jmenovalo se to The Tea Salon. Byla to kavárna uprostřed nákupního centra s růžovo-bílou výzdobou a růžovými porcelánovými hrnky. Celé to vypadalo jako z domečku pro panenky, přišla jsem a manažerka se mnou dělala pohovor skoro 30 minut ptala se na všechny mé předchozí zaměstnavatele, chtěla kontakt na veškerá místa, kde jsem kdy pracovala a ptala se mě, proč jsem v té a té práci skoněila.. pak mě dovedla do něčeho jako kuchyň, kde se vedle kávovaru fritovaly hranolky a řekla ať jim udělám tři základní kávy: latte, capuccino a flat white. Potom jsme se rozloučily a já opět prchala mílovými kroky pryč.
Celý den jsem čekala odpověď ze dvou krásných kaváren, ale nakonec mi přišla jenom jedna odpověď a to negativní z Café Randwick.

Ve čtvrtek jsem měla v 8 ráno trial v kavárně, ale na servírku, ale moc se mi tam nelíbilo a daleko víc jsem chtěla pracovat jako barista. Ten den jsem pracovala v bistru na univezitě a pak mě čekaly ještě dva trialy. Takže jsem dojela do centra a přišla do první z kaváren, kde jsem poprvé viděla parní trysku, která se ovládá pedálem na zemi, což mě lehce zaskočilo a hlavně, poté, co mělo mléko ideální teplotu, nevěděla jsem, jak trysku vypnout a dopadlo to tragicky. Se spáleným mlékem člověk moc parády neudělá, takže se mi latte art nepovedlo a hned mi řekli, že potřebují baristu, který má 100% perfektní latte art na každém kafi. Pak jsem šla na můj poslední trial, do kavárny v centru Sydney, kde pracoval číňan a číňanka a mě bylo jasné, kam to celé směřuje. Přišla jsem tam a chtěli po mě, ať našlehám sojové mléko a předvedu jim latte art, což je daleko těžší než s normálním mlékem a když se k tomu přidal nikdy nevyzkoušený kávovar, nemohlo to dopadnout dobře. Takže jsem odešla i odtamtud naštaná a skleslá. Nikdo se mi neozýval a čekal mě další trial v pátek sice v krásném místě, ale hodinu od našeho bydlení, což není pro práci baristy (start okolo 6 hodin ráno) úplně ideální.

K mému obrovskému překvapení mi ten večer napsali z TopHat, krásná maličká kavárna cca 1,5 km od domu, že by chtěli, abych přišla na druhý trial, aby vyzkoušeli, jak se učím a jak jsem schopná pracovat v uspěchané kavárně. A místo slibované hodiny na trialu jsem tam strávila 3 hodiny a práci dostala :)

Všechno dobře dopadlo, teď mě zaučují a mě to strašně baví, učím se poznávat rozdíly mezi kávou z různých zemí, latte art a od příštího týdne (když mi to půjde dobře) ze mě bude head barista každé pondělí. Opravdu jsem nadšená a všichni, co tam pracují jsou spokojení, což mě taky motivuje. Toto pondělí jsme já a druhý nový barista měli trénink a test a dělali jsme ochutnávku kávy a nikdy bych neřekla, jaká je to věda.

Ještě chci dodat, že nejsem xenofobní, ale zkrátka po zkušenostech s hledáním práce vím, že kde pracují pouze asiati, tam zaprvé evropany nechtějí a zadruhé asiati jsou známí tím, že jsou ochotní pracovat za daleko nižší než minimální mzdu a tím celkově snižují platy lidí, kteří pracují v pohostinství ve velké části Sydney.

Po prvním týdnu v práci mi majitel kavárny napsal v emailu:
Well done for this week! We know it can be stressful and it takes a hard toll on your body, just know we are very happy with your progress so far.
Dobrá práce tento týden! Víme, že ta práce může být stresující a fyzicky náročná, ale chceme abys věděla, že jsme moc spokojení s tvým pracovním pokrokem.

Myslím si, že každý zaměstanec by měl čas od času něco podobného slyšet, protože je to hodně motivační.

Mějte se krásně a užívejte si teplíčka, my si nakoupili zimní čepice, rukavice a nahřívací lahev a čekáme, až ta zima skončí :)

Lenďa












pátek 6. června 2014

Sydney Vol. 2 - proces prodlužování víz, malé překvapení v ČR a chladný návrat do Sydney

Zdravíme všechny!

Omlouváme se za naši delší blogovací neaktivitu, ale snad se to podaří napravit. V lednu jsme se rozhodovali, jestli budeme prodlužovat víza a na jaký typ víz přejdeme, nakonec jsme se rozhodli pro studentská víza, kdy Kuba bude hlavní žadatel a student a já budu jeho dependant (tzv. přílepek :-D). Ze všech možností škol se nám nakonec nejvíc zalíbil vysokoškolský magisterský obor IT, díky čemuž můžu já jakožto pracující pracovat neomezený počet hodin za týden a otevírá se mi mnohem větší horizont uplatnění. Kuba bude mít školu dva dny v týdnu a zbytek může taky pracovat, takže pokud se nám podaří najít nějakou schopnou práci, měli bychom mít relativní pohodu.

Což se nedá říct o tom, co jsme tu dělali od ledna do dubna pro získání víz, jelikož nás čekalo zaplatit astronimickou sumu během tří měsíců, nabrali jsme si oba v práci extra směny a prakticky jsme se doma potkávali v noci a pak každou neděli, což byl náš nedotknutelný den volna. Ale všechna těžká práce se vyplatila a podařilo se nám vydělat dost na zaplacení víz. Kuba ještě musel získat certifikát z angličtiny, aby splnil úroveň požadovanou na studium na univerzitě, ale všechno dobře dopadlo a po veškerých byrokratických čekačkách jsme mohli na konci dubna zažádat o víza a v rámci několika hodin nám vízum schválili. A my jsme mohli začít realizovat náš plán na návštěvu Čech. Asi měsíc jsme kontrolovala ceny letenek a díky tomu, že jsme se rozhodli jet mimo sezonu cena nebyla tak děsivá, ale pořád jsem to kontrolovala a vymýšlela nejlepší způsob, jak si letenky zabookovat a nemuset je platit dokud nebudou víza potvrzena. Nakonec jsem se rozhodla vyřešit letenky přes cestovku Flight Centre, kde mi vyšli se vším vstříc a dokonce se letenky zlevnili o 300 dolarů na jednoho. Takže jsem je zamluvila a čekali jsme na víza, a hned po schválení víz jsme letenky koupili, domluvili se s taťkou, že pro nás přijede na letiště a pro zbytek rodinky jsme to nechali jako překvápko. Letěli jsme přes Soul a dokonce jsme měli v rámci letenky ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu se skvělou večeří a transfer zpět na letiště.

Všechno vyšlo podle plánu a v pátek 2.5. jsme přistáli v Praze. A nám začaly zasloužené prázdniny a měsíc plný piva, dobrého jídla a večírků. Skvěle jsme si to užili, i když nás teď zpět v Sydney čeká asi velká detoxikační kúra :). V Čechách bylo krásně a se všemi jsme se přivítali, popili a postupně i oslavili moje narozky. Musím touto cestou všem poděkovat za krásné dárečky i přání a parádní party. Musím říct, že takovou oslavu jako u Capoušků jsem ještě asi neměla a taky to bylo poprvé, co se mi podařilo ulomit nohu stolu hlavou :-D ale snad žádná újma kromě stolu a pár modřin nenastala a byl to legendární večírek.

Čechy nás sice přivítaly zimou a deštěm, ale posledních 14 dní bylo nádherně a teplíčko, tak jsme se naladili na prázdninový mód. 1.6. nám prázdniny skončily a čekala nás další pekelná dvoudenní cesta zpět do Austrálie. Měli jsme přestup v Soulu, kde jsme se rozhodli (po mém nekonečném hučení do Kubíka), že půjdeme na prohlídku města. Přestup byl 12 hodin, tak jsme si našli na letišti agenturu, která dělá prohlídky města zdarma a jeli jsme na pětihodinovou prohlídku města. Byl to silný zážitek, kultura je to pro nás absolutně neznámá, ale moc se nám to líbilo. Dám vám sem pár fotek ze Soulu, abyste si mohli udělat představu.












A po přestupu v Soulu už nás čekalo asi jenom pět posledních letištních kontrol, 11 hodin v letadle do Sydney a příjezd do mrazivého rána v Austrálii. Všechno bylo bez problémů, jenom veškeré čekání na kontrolách bylo zdlouhavé a únavné a ihned po příjezdu domů jsme upadli do komatu na celý den. Večer jsme se pustili do generálního úklidu po lidech, co tu byli na měsíc místo nás a taky vybalování. Teď máme týden v Sydney za sebou, vesměs bylo slunečno jen jeden den a zbytek týdne pršelo tak, že člověk neviděl na 10 metrů před sebe. Já jsem měla dvě směny na univerzitě a Kuba strávil tři dny pomocí naší spolubydlící s programováním do školy. Zdá se nám, že pásmovou nemoc už jsme překonali, ale nechci to zakřiknout :)

A teď nás oba čeká hledání práce a zvykání si na australskou zimu, která je typická tím, že v domě je jako v mrazáku a venku je příjemně, po dnešní noci se rozhodujeme pro spaní venku, možná by nám bylo tepleji :)

Mějte se krásně a my se zase ozveme!


Lenďa