úterý 1. října 2013

Lendi výhra v honu za prací a další novinky

Po přečtení posledního příspěvku se mohla naše situace zdát zoufalá, o to zoufalejší jsem byla já, když jsem celý pátek čekala na dva slíbené telefonáty a ani jeden nepřišel. Nakonec jsem do hotelu na recepci zavolala a tam mi oznámili, že už vybrali někoho jiného. Takže ať žije seriózní jednání, ale i přesto jsem byla téměř rozhodnutá, že tu práci, za tyhle peníze nevezmu, protože je to opravdu strašná almužna. No zkusila jsem zavolat do burger bistra, kde jsem byla na trialu ve čtvrtek a manažer mi řekl, že mi zavolá v sobotu. Což mi ani trochu náladu nezlepšilo, ale alespoň to nebylo rovnou ne.

V pátek večer jsem byli na Spring Boat Party, kterou pořádala agentura spojená s naší školou a naše silné zážitky vám popíše Kuba, já jen nastíním o co šlo. Koupili jsme si lístky na okružní plavbu po Sydney Harbour, která trvala 3 hodiny. Začínalo to v 7 hodin, takže byla už tma a celé Sydney bylo krásně osvětlené, takže bylo na co koukat. A taky jsme ochutnali po měsíci české pivo, které bylo na lodi nejlevnější (třetinka za 5 dolarů, no nekupto!).

Tím jsme zakončili školní týden a těšili se na víkend, kdy byl v plánu válecí den na pláži a v neděli návštěva trhu a doplnění zásob. Během sobotního lenošení a snídani v posteli mi zazvonil telefon a manažer burger bistra mi řekl, ať přijdu ve 12 do práce a vezmu si s sebou černé tričko. Tak se plány radikálně změnili, já jsem musela někde v sobotu dopoledne sehnat obyčejné černé tričko, což byl trochu boj se všemi super značkovými obchody v okolí, ale pak jsem našla KMart, což je obdoba našeho tesca a bez zkoušení jsem si vybrala černé tričko, přišla jsem k pokladně a když mi vyjel účet na 3 dolary, tak jsem se opravdu pobavila. Mám triko do práce za 50 kč :) No a přišla jsem do práce, byla zrovna doba obědů a byla jsem v práci já jako servírka a tři další kuchaři/číšníci. V práci jsem byla do pěti hodin a dohodla jsem se s majitelem, že tam příjdu i v neděli a budu dostávat výplatu každou středu tzv. Cash in hand - takže na ruku. Zítra si jdu pro svou první a doufám, že bude o co stát, hlavně, že zaplatím poprvé nájem z peněz vydělaných v Austrálii! No nechci se moc radovat dokud to neuvidím na vlastní oči, ale určitě vám podáme zprávu, jestli pracuji zadarmo nebo ne :-D.

Protože byl tento týden už rozebraný, co se týče směn, tak jsem dostala opět víkend čas obědů a pátek po škole, to je ideální. Ale říkala jsem si, že potřebuju nějaké peníze navíc, tak jsem se nabídla, že v pondělí přijdu přes obědy a vynechám dvě hodiny ve škole. V pondělí jsem se dohodla ve škole, že odejdu po první hodině, zodpovědně jsem si vyzvedla veškerou práci na doma a šla jsem připravovat hamburgery. Musím říct, že třetí den v práci mě naplnil optimismem. Už se orientuji v celém menu a dokonce jsem začala trochu rozumět té divné řeči, kterou moji spolupracovníci nazývají angličtina (ale já jim nevěřím, protože občas prostě nic z toho, co říkají nedává smysl :)).

Mám na starosti chod bistra nebo restaurace, nevím jak to nazvat. Obsluhuji zákazníky když přijdou, pokud chtějí jíst v restauraci předávám jim číslo jejich stolu, který si můžou vybrat podle libosti. Když si objednají k jídlu hranolky, tak je smažím a když je jídlo hotové odnáším ho na stůl. Po odchodu strávníků odnáším nádobí a musím uklidit bordel, který po sobě většina lidí nechá, umýt stoly, narovnat židličky a čekat na další zákazníky.

Výhoda je, že mám v rámci jedné směny nárok na jedno jídlo v restauraci nebo jedno jídlo s sebou a na jedno pití. A jídlo je dobré, jen si myslím, že za chvíli nebudu moct hamburgery ani vidět a hranolky už vůbec! Ale jsem nadšená, není to nic náročného, vydělám si (doufám :)) a hlavně to mám kousek z domu i ze školy. Tento týden mám odpracováno 16 hodin a dalších 16 mě čeká od pátka, ale to už se počítá do následujícího týdne.

Včera mě lehce zaskočila imigrační kontrola, která přišla do bistra v době oběda. Ale jelikož mám docházku ve škole v pořádku a pracovní povolení, tak jsem naprosto legální zaměstnanec. I přes to těch pět lidí, kteří přišli z imigračního a asi na půl hodiny omezili náš pracovní prostor, nebyli zrovna přátelská společnost. Všichni se tvářili hrozně důležitě a opravdu mě rozčilovali, když jsem musela každého zvlášť prosit, ať mi uhne, když jsem roznášela jídlo. Po této milé návštěvě se všechno vrátilo do normálu a já jsem pokračovala v práci.

Ve škole je všechno ok, jenom je to strašně moc práce, kterou bych ještě měla dělat každý večer doma, ale nějak na to nezbývá energie. Ale myslím si, že příprava na zkoušku je i přes to více než intenzivní a snad jí všichni zvládneme úspěšně :) S Kubou pořád mluvíme anglicky, i když se nám další češi i slováci diví, proč to děláme. Ale nás to baví a myslím si, že se nám o to rychleji podaří vypořádat se špatným přízvukem a hledáním slov při konverzaci.

Nechci to zakřiknout, ale když všechno dobře půjde, Kuba má od zítřka práci v IT firmě :) ale necháme se překvapit a napíšeme další aktuální informace :)

Mějte se krásně a děkujeme za přízeň!


Žádné komentáře:

Okomentovat