Zdravíme všechny!
Omlouváme se za naši delší blogovací neaktivitu, ale snad se to podaří napravit. V lednu jsme se rozhodovali, jestli budeme prodlužovat víza a na jaký typ víz přejdeme, nakonec jsme se rozhodli pro studentská víza, kdy Kuba bude hlavní žadatel a student a já budu jeho dependant (tzv. přílepek :-D). Ze všech možností škol se nám nakonec nejvíc zalíbil vysokoškolský magisterský obor IT, díky čemuž můžu já jakožto pracující pracovat neomezený počet hodin za týden a otevírá se mi mnohem větší horizont uplatnění. Kuba bude mít školu dva dny v týdnu a zbytek může taky pracovat, takže pokud se nám podaří najít nějakou schopnou práci, měli bychom mít relativní pohodu.
Což se nedá říct o tom, co jsme tu dělali od ledna do dubna pro získání víz, jelikož nás čekalo zaplatit astronimickou sumu během tří měsíců, nabrali jsme si oba v práci extra směny a prakticky jsme se doma potkávali v noci a pak každou neděli, což byl náš nedotknutelný den volna. Ale všechna těžká práce se vyplatila a podařilo se nám vydělat dost na zaplacení víz. Kuba ještě musel získat certifikát z angličtiny, aby splnil úroveň požadovanou na studium na univerzitě, ale všechno dobře dopadlo a po veškerých byrokratických čekačkách jsme mohli na konci dubna zažádat o víza a v rámci několika hodin nám vízum schválili. A my jsme mohli začít realizovat náš plán na návštěvu Čech. Asi měsíc jsme kontrolovala ceny letenek a díky tomu, že jsme se rozhodli jet mimo sezonu cena nebyla tak děsivá, ale pořád jsem to kontrolovala a vymýšlela nejlepší způsob, jak si letenky zabookovat a nemuset je platit dokud nebudou víza potvrzena. Nakonec jsem se rozhodla vyřešit letenky přes cestovku Flight Centre, kde mi vyšli se vším vstříc a dokonce se letenky zlevnili o 300 dolarů na jednoho. Takže jsem je zamluvila a čekali jsme na víza, a hned po schválení víz jsme letenky koupili, domluvili se s taťkou, že pro nás přijede na letiště a pro zbytek rodinky jsme to nechali jako překvápko. Letěli jsme přes Soul a dokonce jsme měli v rámci letenky ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu se skvělou večeří a transfer zpět na letiště.
Všechno vyšlo podle plánu a v pátek 2.5. jsme přistáli v Praze. A nám začaly zasloužené prázdniny a měsíc plný piva, dobrého jídla a večírků. Skvěle jsme si to užili, i když nás teď zpět v Sydney čeká asi velká detoxikační kúra :). V Čechách bylo krásně a se všemi jsme se přivítali, popili a postupně i oslavili moje narozky. Musím touto cestou všem poděkovat za krásné dárečky i přání a parádní party. Musím říct, že takovou oslavu jako u Capoušků jsem ještě asi neměla a taky to bylo poprvé, co se mi podařilo ulomit nohu stolu hlavou :-D ale snad žádná újma kromě stolu a pár modřin nenastala a byl to legendární večírek.
Čechy nás sice přivítaly zimou a deštěm, ale posledních 14 dní bylo nádherně a teplíčko, tak jsme se naladili na prázdninový mód. 1.6. nám prázdniny skončily a čekala nás další pekelná dvoudenní cesta zpět do Austrálie. Měli jsme přestup v Soulu, kde jsme se rozhodli (po mém nekonečném hučení do Kubíka), že půjdeme na prohlídku města. Přestup byl 12 hodin, tak jsme si našli na letišti agenturu, která dělá prohlídky města zdarma a jeli jsme na pětihodinovou prohlídku města. Byl to silný zážitek, kultura je to pro nás absolutně neznámá, ale moc se nám to líbilo. Dám vám sem pár fotek ze Soulu, abyste si mohli udělat představu.
A po přestupu v Soulu už nás čekalo asi jenom pět posledních letištních kontrol, 11 hodin v letadle do Sydney a příjezd do mrazivého rána v Austrálii. Všechno bylo bez problémů, jenom veškeré čekání na kontrolách bylo zdlouhavé a únavné a ihned po příjezdu domů jsme upadli do komatu na celý den. Večer jsme se pustili do generálního úklidu po lidech, co tu byli na měsíc místo nás a taky vybalování. Teď máme týden v Sydney za sebou, vesměs bylo slunečno jen jeden den a zbytek týdne pršelo tak, že člověk neviděl na 10 metrů před sebe. Já jsem měla dvě směny na univerzitě a Kuba strávil tři dny pomocí naší spolubydlící s programováním do školy. Zdá se nám, že pásmovou nemoc už jsme překonali, ale nechci to zakřiknout :)
A teď nás oba čeká hledání práce a zvykání si na australskou zimu, která je typická tím, že v domě je jako v mrazáku a venku je příjemně, po dnešní noci se rozhodujeme pro spaní venku, možná by nám bylo tepleji :)
Mějte se krásně a my se zase ozveme!
Lenďa
Omlouváme se za naši delší blogovací neaktivitu, ale snad se to podaří napravit. V lednu jsme se rozhodovali, jestli budeme prodlužovat víza a na jaký typ víz přejdeme, nakonec jsme se rozhodli pro studentská víza, kdy Kuba bude hlavní žadatel a student a já budu jeho dependant (tzv. přílepek :-D). Ze všech možností škol se nám nakonec nejvíc zalíbil vysokoškolský magisterský obor IT, díky čemuž můžu já jakožto pracující pracovat neomezený počet hodin za týden a otevírá se mi mnohem větší horizont uplatnění. Kuba bude mít školu dva dny v týdnu a zbytek může taky pracovat, takže pokud se nám podaří najít nějakou schopnou práci, měli bychom mít relativní pohodu.
Což se nedá říct o tom, co jsme tu dělali od ledna do dubna pro získání víz, jelikož nás čekalo zaplatit astronimickou sumu během tří měsíců, nabrali jsme si oba v práci extra směny a prakticky jsme se doma potkávali v noci a pak každou neděli, což byl náš nedotknutelný den volna. Ale všechna těžká práce se vyplatila a podařilo se nám vydělat dost na zaplacení víz. Kuba ještě musel získat certifikát z angličtiny, aby splnil úroveň požadovanou na studium na univerzitě, ale všechno dobře dopadlo a po veškerých byrokratických čekačkách jsme mohli na konci dubna zažádat o víza a v rámci několika hodin nám vízum schválili. A my jsme mohli začít realizovat náš plán na návštěvu Čech. Asi měsíc jsme kontrolovala ceny letenek a díky tomu, že jsme se rozhodli jet mimo sezonu cena nebyla tak děsivá, ale pořád jsem to kontrolovala a vymýšlela nejlepší způsob, jak si letenky zabookovat a nemuset je platit dokud nebudou víza potvrzena. Nakonec jsem se rozhodla vyřešit letenky přes cestovku Flight Centre, kde mi vyšli se vším vstříc a dokonce se letenky zlevnili o 300 dolarů na jednoho. Takže jsem je zamluvila a čekali jsme na víza, a hned po schválení víz jsme letenky koupili, domluvili se s taťkou, že pro nás přijede na letiště a pro zbytek rodinky jsme to nechali jako překvápko. Letěli jsme přes Soul a dokonce jsme měli v rámci letenky ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu se skvělou večeří a transfer zpět na letiště.
Všechno vyšlo podle plánu a v pátek 2.5. jsme přistáli v Praze. A nám začaly zasloužené prázdniny a měsíc plný piva, dobrého jídla a večírků. Skvěle jsme si to užili, i když nás teď zpět v Sydney čeká asi velká detoxikační kúra :). V Čechách bylo krásně a se všemi jsme se přivítali, popili a postupně i oslavili moje narozky. Musím touto cestou všem poděkovat za krásné dárečky i přání a parádní party. Musím říct, že takovou oslavu jako u Capoušků jsem ještě asi neměla a taky to bylo poprvé, co se mi podařilo ulomit nohu stolu hlavou :-D ale snad žádná újma kromě stolu a pár modřin nenastala a byl to legendární večírek.
Čechy nás sice přivítaly zimou a deštěm, ale posledních 14 dní bylo nádherně a teplíčko, tak jsme se naladili na prázdninový mód. 1.6. nám prázdniny skončily a čekala nás další pekelná dvoudenní cesta zpět do Austrálie. Měli jsme přestup v Soulu, kde jsme se rozhodli (po mém nekonečném hučení do Kubíka), že půjdeme na prohlídku města. Přestup byl 12 hodin, tak jsme si našli na letišti agenturu, která dělá prohlídky města zdarma a jeli jsme na pětihodinovou prohlídku města. Byl to silný zážitek, kultura je to pro nás absolutně neznámá, ale moc se nám to líbilo. Dám vám sem pár fotek ze Soulu, abyste si mohli udělat představu.
A teď nás oba čeká hledání práce a zvykání si na australskou zimu, která je typická tím, že v domě je jako v mrazáku a venku je příjemně, po dnešní noci se rozhodujeme pro spaní venku, možná by nám bylo tepleji :)
Mějte se krásně a my se zase ozveme!
Lenďa
Žádné komentáře:
Okomentovat