Vhled do australské kávové kultury 2.

Zdravíme všechny,

omlouvám se za delší odmlku na blogu, ale blíží se nám konec víz a potenciání prodloužení bude hodně finančně náročné, proto se snažíme teď spořit a pracovat, co to jde a na nic jiného nezbývá  moc času. Ale měla jsem hodně pozitivní ohlas na první článek o kávě a chtěla jsem sepsat i zbytek informací o přípravě výborné kávy dokud to mám živě v paměti.

Našla jsem české stránky, kde popisují přípravu pravého capuccina a latté, i když my jsme je připravovali odlišně, je to asi o tom, že každá země má trochu jiné zvyky. Každopádně kávová kultura v Austrálii je založená na kvalitě a téměř každý Australan zvyklý na kvalitní kávu pozná, když je s kávou něco špatně. Musím říct, že od kurzu, kde jsem pila a ochutnávala kvalitní i nekvalitní kávu každý den, nemůžu pít kafe s cukrem a bohužel i poznám špatnou přípravu podle chuti. Je to trošku prokletí, jelikož až do coffee kurzu jsem neměla problém s pitím čehokoli a teď mě opravdu ty 4 dolary za nepovedené kafe mrzí. Hold se musím naučit takové patoky vracet a nechat si připravit něco, co za ty peníze opravdu stojí.

Jedna z nejpodstatnějších částí přípravy kávy je šlehání mléka párou. Nejdůležitější je samozřejmě kvalitní espresso o kterém jsem psala v předchozím příspěvku, protože bez toho můžeme mít sebelepší mléko a stejně se to nedá pít. Popíšu přípravu Capuccina a Latté, které jsou nejoblíbenější jak v Evropě, tak tady, i když se příprava a podávání trochu liší.

ŠLEHÁNÍ MLÉKA

Našlehat dobře mléko je umění a musím říct, že se mi to začalo dařit až ve třetím týdnu kurzu, ale zato se mi povedlo mléko téměř pokaždé od té doby, co jsem si našla svůj styl. Ale jelikož co učitel, to jiný názor na správnou techniku, nebudu to tady podrobně popisovat a postupy se určitě dají najít na internetu, pokud byste měli chuť to vyzkoušet.
Nejdůležitější je mít kvalitní plnotučné mléko, protože ne každé mléko jde dobře šlehat a například  sojové mléko, které je tady hodně populární, se šlehá o dost hůř než mléko kravské. Ke šlehání je potřeba ocelový džbán, velikost záleží na počtu káv, ale většinou se používá střední velikost a při nalévání mléka do kávy můžeme použít menší džbánek na rozdělení mléka a pěny.

džbánek na šlehání mléka

Mléko nalijeme maximálně k ústí hubičky, tzn. maximálně do poloviny džbánku, protože při správném šlehání mléka nám mléko nabyde a pokud bychom ho měli víc než polovinu džbánku bylo by při šlehání všude jen ne ve džbánku. Důležitá součást téměř každého kávovaru je parní tryska, kterou musíme nejprve odvzdušnit, než ji dáme do mléka, protože je v ní vysoký tlak a kondenzovaná voda, kterou v mléce nechceme.

Postup je následující: zapneme páru na prázdno zhruba na 5 sekund, otřeme čistým hadříkem a strčíme asi 1/4 spodní části trysky do mléka a pustíme páru. Snažíme se mléko vyšleha tak, aby bylo krémové, zářivé, mělo teplotu mezi 65 a 75 stupni celsia a nebyly v něm bublinky. Ačkoli se to může zdát jednoduché, je to opravdu věda, ale když se vám to podaří, udělá vám to obrovskou radost. Nepoužívali jsme teploměry, ale naší dlaň na měření teploty mléka. Takže po zapnutí parní trysky jsme položili dlaň na stranu džbánku a nechali jsme jí tam, dokud to nezačalo pálit, tak, že jsme tam ruku už neudrželi. Může se to zdát drastické, ale je to i extrémně praktické, protože v kavárně většinou není čas na hraní si s teploměrem. A správná teplota je jedna ze zásadních vlastností dobré kávy. Při šlehání párou by se mělo mléko točit dokola a ne nahoru a dolů, protože tak se do mléka dostávají bublinky, které nám při nalévání mléka mohou zkazit veškeré snahy o latté art. Můžeme se orientovat také podle zvuku, který by měl být příjemný (tzv. magic sound), ale můžu vám zaručit, že při prvních pokusech o šlehání mléka párou uslyšíte hlavně nepříjemné pištění, které indikuje, že je tryska ponořená moc hluboko nebo naopak není dostatečně ponořená. Doba šlehání záleží na mnoha faktorech, záleží na kávovaru, na mléce, na velikosti džbánku. Řekla bych že šlehání mléka ve velkém džbánku (cca 4 kávy) trvá asi 30 sekund. Pokud si vezmete menší džbánek, ohřeje se mléko rychleji. Teplota je hodně důležitá, pokud je moc vysoká, mléko se spálí, ztratí příjemnou vůni i chuť a můžete ho vylít rovnou. Pokud je teplota mléka moc nízká, s největší pravděpodobností vám zákazník kávu vrátí.

Důležité věci na konci šlehání mléka jsou: vypnout páru ve správný moment - tzn. džbánek je horký, ale pořád jsme schopni ho 3 s udržet na dlani. Při vypínání parní trysky je automatický reflex klesat se džbánkem dolů, musíme na to ale myslet a nepodléhat reflexům, protože by se do mléka dostaly bubliny. Po vypnutí zkotrolujeme mléko a pokud má v sobě bublinky musíme několikrát silou udeřit džbánkem o stůl a bublinky zmizí (pokud je mléko správně ušlehané). Než mléko nalijeme do připraveného espressa musíme jím kroužit ve džbánku aby se nám spojila pěna a mléko dohromady, čím více kroužíme, tím je mléko zářivější. Než začneme nalévat je dobré část mléka přelít do malého džbánku, opět kroužit dokud mléko není zářivé a krémové a můžeme nalévat.

V Austrálii jsou tři základní kávy s mlékem a to capuccino, latté a flat white. Pokud děláme najednou více káv z jednoho mléka, je třeba začít capuccinem, které má nejvíc pěny (1/3 pěna, 1/3 mléko, 1/3 espresso) a pěna by měla přesahovat okraj hrnku. Druhé je latté, kde by měla být pěna jeden centimetr, maximálně dva, a zbytek mléko, pěna je v jedné rovině s okrajem (sklenice, ve které se latte podává). Poslední je flat white, kde je pouze 5 mm pěny a zbytek mléko, pěna by měla dosahovat těsně pod okraj hrnku. Množství mléka a pěny je důležité zejména pro servírováni, pokud nalijete latte nebo flat white příliš plné, je velká pravděpodobnost, že se cestou ke stolu vylijí, u capuccina tento problém není, pokud máte dostatek pěny, nehýbe se tolik.

Tak a nakonec přidávám složení jednotlivých káv, v angličtině:

Mějte se krásně!

Lenďa

Vhled do australské kávové kultury 1.

Zdravím ze Sydney,

dnes cestou ze školy jsem se rozhodla, že vytvořím na blogu příspěvek s informacemi z kurzu na který tento měsíc chodím. Je to coffee kurz a myslím si, že mnoho z vás se rádo dozví něco víc o kafi, které pijete. V Austrálii je hodně rozšířená tzv. coffee culture a lidé si zvykli pít kvalitní kávu s dobře našlehaným mlékem, takže milovníci instantní “kávy” tady nemají šanci.

Úvod o kávě

Než se kafe dostane do své tekuté formy, kterou mnoho z nás konzumuje každý den, projde zdlouhavým procesem. Káva roste na stromech, které rostou 3 roky, než začnou plodit a plody, které se sbírají ručně jsou červené kávové bobule se zelenými zrny uvnitř. Po sesbírání se odstraní bobule a zelená zrna procházejí pražením. Existují dva základní typy bobulí: Arabica a Robusta. Arabica je vzácnejší, protože roste v nadmořské výšce 300 m.n.m a výš, zrna jsou podlouhlá a tmavá a chuť je bohatá, silná a hořká. Zrna Robusta jsou kulatá a světlejší, mají plnou chuť, ne tak hořkou a jejich pěstování je jednodušší, tím pádem jsou lacinější a je jich daleko víc. Když si koupíte kávová zrna v pytlíku, často tam jsou oba druhy namíchané, nebo jsou to bobule smíchané z více zemí, aby byla chuť vyvážená.

Čerstvost

Jak poznáte, že jsou kávová zrna čerstvá? Musejí se lesknout, protože je v nich olej. Káva by se měla prodávat v neprůhledných vzduchotěsných sáčcích, aby ze čerstvost zachovala a po rozdělání sáčku by se káva měla skladovat ve vzduchotěsné nádobě v ledničce, protože káva přichází o chuť a vůni na světle, v teple, ve vlhku a na vzduchu. Pokud necháte čerstvá kávová zrna delší dobu na vzduchu a na světle, přijdou o zářivou barvu, přestanou vonět a dobré espresso z nich neuděláte ani kdybyste se postavili na hlavu. Káva přichází o čerstvost také mletím, takže pokud nemáte doma mlýnek, nebo kávovar s mlýnkem, čerstvé kafe si prostě neuvaříte.

Proces vaření kvalitní kávy

Ve škole máme mini kavárnu, kde celý kurz probíhá a máme tam profesionální vybavení, které je nezbytné pro každou kavárnu a ke kterému vás v kavárně nikdo nepustí, pokud neprokážete, že máte za sebou nějaký odborný kurz. I to je jeden z důvodů proč jsem se pro tento kurz ve škole rozhodla (kromě toho, že všechny ostatní kurzy jsou po absolvování Cambridge kurzu hrozná nuda). Ve škole máme dva espresso kávovary a dva mlýnky na kávu - teď se musím podívat jak se ostatní vybavení jmenuje česky, protože opravdu nemám tušení :). Tak už jsem to našla a dám vám sem i obrázky pro lepší představu. Základem každé kávy je espresso a popíšu vám, jak se učíme vařit správné espresso s manuálním nastavením přístroje (samozřejmě existují automatické funkce, ale my je ve škole nepoužíváme, abychom se naučili jak má vypadat správné espresso.)

Postup při extrakci espressa

Mletí kávy - 7 g na 1 espresso, 14 g na dvojitou dávku. Měli bychom si namlít jenom tolik kafe, kolik potřebujeme, abychom nepřišli o čerstvost kafe, z mlýnku se káva mele přímo do portafilteru (filter holder/group handle) a stlačí se tamperem (pěchovadlem) silou asi 15 kg. Aby ulpělá káva nešpinila těsnění v kávovaru, páku otřeme. Pak odpustíme vodu z hlavy kávovaru, čímž se vyčistí od předchozí dávky kávy. Také si tím zajistíme, že bude kávou protékat čerstvá voda. Nasadíme portafilter na hlavu kávovaru a ihned pod mí umístíme nahřáté hrnky a spustíme extrakci, káva by měla téct pomalu a za 25 s by mělo být espresso o velikosti 25-30 ml hotové. Jestli se espresso podařilo a vše proběhlo tak, jak má poznáme okamžitě, pokud se na kávě vytvoří tzv. crema - zlatá vrstva na povrchu espressa, která by měla být krémová a nemizet hned po extrakci. Pokud je crema tmavě hnědá, znamená to, že se nám káva spálila a bude extrémně hořká, pokud začne hned po extrakci crema mizet nebo bude hodně slabá, znamená to, že máme moc slabou kávu a chuť nebude dobrá.

Portafilter

Tamp (pěchovadlo)

Espresso kávovar

Našla jsem zajímavý popis českého “pressa”, tak si můžete přečíst, jak se kafe často dělá v ČR:

Českým nešvarem je nápoj o objemu 100—300 ml, kdy voda po celou dobu protéká přes kávu v páce, takže se do nápoje vylouhují dřevité látky a vysoké množství kofeinu. Káva je pak nepříjemně hořká a řídká.
Pokud je na vás klasické espresso příliš silné, můžete si ho zředit. Jediné správné řešení je nechat si do šálku natéct standardní 30ml espresso a dolít ho horkou vodou do požadovaného objemu.


Tak to je pro dnešek asi vše, v dalším příspěvku popíšu šlehání mléka, latte art a druhy kávy, které vaříme.

Doufám, že se vám příspěvek líbí, a že si zajdete na nějaké pořádné kafe :)


Lenďa

5 měsíců v Sydney

Zdravíme z Austrálie!

Po delší odmlce se ozýváme ze Sydney a hlásíme, že jsme živí, zdraví a spokojení.
Poslední příspěvek jsem psala z dovolené a po odjezdu rodinky začala opět práce a škola a všechny tradiční povinnosti. Já jsem se nemohla rozhodnout na jaký kurz půjdu, tak jsem nastoupila na IELTS - příprava na zkoušku, která je potřebná ke studiu na škole v Austrálii apod. Ale jelikož jsem už absolvovala kurz nejvyšší úrovně a na kurzu jsme opakovali věci, které jsem se už učila tisíckrát, hodně rychle mě to přestalo bavit a ztratila jsem motivaci. Minulý týden začínal nový semestr a my jsme měli možnost kurz změnit a rozhodla jsem se, že využiju coffee kurz, který naše škola nabízí. Dost lidí mě od toho zrazovalo, že tam jsou jenom asiati a nikdo neumí anglicky, ale i přesto jsem se rozhodla tam jít. Dnes začal druhý týden a já musím říct, že po dlouhé době dělám něco, co mě opravdu hodně baví. Uvařit kafe v Austrálii je totiž poměrně věda, a pokud člověk hledá práci v restauraci, baru, kavárně a umí vařit kafe, posouvá se na žebříček žádaných kandidátů. I to je můj cíl, ale ještě mě čekají tři týdny kurzu a chci se to naučit pořádně, než půjdu do nějaké kavárny předvést své umění :) Sice máme podle očekávání třídu plnou asiatů, ale všichni jsou strašně milí a přátelští a já jsem něco jako druhý učitel jazyka :-D Takže musím říct, že si kurz opravdu užívám a jsem ráda, že jsem se pro něj rozhodla, protože mi to zase o něco rozšíří obzory a hlavně už nebudu asi nikdy pít instantní kafe.

Jak už jsem psala, oba jsem po dovolené nastoupili zpět do práce, oba nás tam přivítali s otevřenou náručí, a začal už tradiční kolotoč, já jsem si vzala práci na večery v týdnu a víkendy, abych měla víc hodin a Kubík si přizpůsobil práci tak, aby pro mě mohl v jednu ráno chodit do práce a nebyl v práci od rána do noci. Ale na nic jiného moc nezbývá čas, pokoušíme se vyrazit na pláž co nejčastěji, ale většinou to kvůli nabitému programu vyjde dvakrát týdně maximálně. Taky každé úterý vyrážíme se spolubydlícími na quiz night do místního baru, kde se nám občas podaří vyhrát poukaz na pivo a když ne, tak se alespoň dobře bavíme. Počasí je většinu času krásné, i když zrovna dneska pršelo, ale i tak je pořád okolo 25 stupňů a užíváme si příjemné teplé letní večery.

To je pro dnešek asi vše a ozveme se až budeme mít nějaké novinky.

Australian holiday - Part 2.

G'day everyone!

Při posledních chvílích na severu Austrálie bych ráda popsala náš pohodový pobyt v Cairns. Jak původní plán dovolené dopředu napovídal, Melbourne bylo hodně turisticky náročné a Cairns sloužilo jako odpočinková dovolená v teple. Už první den po výstupu z letadla jsme pocítili změnu počasí k lepšímu. V Melbourne jsme ke konci pořádně vymrzli a v Cairns je tropické počasí po většinu roku. Ubytování jsem vybírala dlouho a po uvážení všech požadavků jsem se rozhodla zamluvit ubytování 80 km na sever od Cairns na Newell beach, což je malé městečko čítající asi 600 obyvatel (a řekla bych že podobné číslo krokodýlů v okolí). Ubytování se opravdu povedlo a po nahrání fotek pochopíte čemu říkám tropický ráj. Opět jsem zamluvila ubytování přes airbnb a opět jsem se nezklamala. Toto ubytování bylo dokonce s perfektní snídaní plnou tropického ovoce a rozpékaného pečiva.

V den příjezdu jsem se zastavili cestou na ubytováni v příjemné restauraci Mojo’s, kde jsme si všichni dali nějaké mořské potvory a na oslavu mé zkoušky jsme si dali výborný dezert (myslím, že moje čokoládové fondue vyhrálo, ale všichni vypadali spokojeně). Druhý den jsme měli odpočinkový a vyrazili jsme na nákup a piknik ve vedlejším městečku Mossman. Na třetí den jsme naplánovali celodenní výlet se šnorchlováním na Great Barrier Reef (Velkém bariérovém útesu). I přes šílenou cenu, to byl dokonalý zážitek a celý den byl perfektně zorganizovaný. Každý jsme dostali k dispozici brýle, šnorchl, ploutve a stingersuit (obleček proti medůzám). Loď vyjížděla v 9 ráno z Port Douglas a měla během dne tři zastávky na korálových útesech. Počasí na pevnině se trochu zkazilo, ale na moři bylo nádherně slunečno a někteří z nás si odnesli opálení do červena (ano loupe se mi čelo:-)). Celý den jsme si užili, ale usnuli jsme téměř ihned po příjezdu na ubytování.

Předposlední den na severu státu Queensland jsme strávili na Hartley's crocodille farm. Mysleli jsme si, že se jedná pouze o krokodýlí farmu, ale byl to parádní wildlife park plný krokodýlů, klokanů, hadů, koal a všemožných typicky australských ptáků a plazů. Přijeli jsme na místo asi v jednu hodinu odpoledne a od vstupu (kde se mě Kuba pokoušel nabídnout jako krmivo pro krokodýly a paní za kasou mu řekla, že on líp odpovídá velikosti krokodýlí svačiny) nás vyslali hned na projížďku lodí po   řece, kde žije 23 krokodýlů a byli jsme svědky krmení krokodýlů kuřetem, což byla zajímavá i strašidelná podívaná zároveň. Po plavbě (kterou jsme všichni přežili bez újmy, přinejmenším fyzické:-)) jsme se šli podívat na snake show, kde jsme se dozvěděli mnoho znepokojivých faktů o hadech žijících v Austrálii, ale taky efektivní první pomoc při uštknutí a nebo druhy hadů u kterých je první pomoc na nic :). Následovala předváděčka útoku krokodýla, která byla hodně napínavá, ale všichni to přežili a krokodýl dostal své kuře, ale my se asi budeme v Austrálii vyhýbat bažinám a řekám, protože způsob obrany proti krokodýlovi typu - když vás krokodýl drží v zubech musíte mu strčit prst do oka nebo nějaký dlouhý předmět do krku, aby vás pustil a pak utíkat hodně rychle - není nic, co bychom si chtěli vyzkoušet. K našemu překvapení jsme v další části parku našli část věnovanou klokanům a mohli jsme si je nakrmit, pohladit a udělat asi miliardu fotek. V parku jsme viděli taky varany, hady, gekony, sladkovodní krokodýly, želvy a dokonce i nejjedovatější potvoru v Austrálii - Box Jellyfish, hnusná veliká medůza, jejíž chapadla dorůstají až do délky 3 metrů a pokud se s ní potkáte ve vodě, buď dostanete infarkt z bolesti a utopíte se, nebo omdlíte bolestí a utopíte se, nebo se náhodou zachráníte a prožijete nepříjemné měsíce plné bolesti a jizvy do konce života. Po přečtení těchto údajů jsme přestali namítat na zákaz plavání v oceánu na severu Austrálie od října do května a byli jsme opět rádi, že můžeme plavat v bazénu na zahradě.

Poslední den v Queenslandu jsme strávili odpočinkem a koupáním v bazénu, a navečer jsme se vypravili do Port Douglas - přístavní město, ze kterého vyplouvá většina plavem na bariérový útes. Cestou jsme se stavili v deštném pralese Daintree forrest, který pokrývá celé pobřeží na sever od Cairns a my jsme zajeli do části Mossman Gorge, ale neměli jsme moc času, takže jsme byli jenom na kraji a pokračovali na večeři. Dostali jsme tip na restauraci v přístavu, kde každý den v 5 hodin krmí obrovskou rybu jménem George, ale vypadalo to, že George je pěkně rozmazlenej a i když připlaval, moc se mu do show nechtělo, jen si posbíral pár kusů čerstvých vykuchaných ryb a odplaval. My jsme si dali v té samé restauraci (on the Inlet) parádní večeři - pečenou rybu vylovenou ten samý den. Po večeři jsme jeli zpět na ubytování, pobalili, dopili poslední zásoby a šli spát, protože nás čekalo vstávání v 5:30 a přesun směr Sydney.

A teď už jsme zpátky v Sydney, v Queens Parku a jdeme spát před školním a pracovním týdnem.

Všechny zdravíme!!

Lenďa a spol.

Australian Holiday - Part 1.

Zdravíme z Cairns,

Chci navázat na svůj předchozí příspěvek, tam kde jsem skončila. Tj. 27.12. cestou na letiště. Morgan se nabídl, že se mnou zajede na letiště a dokonce si půjčil od rodičů Elise větši auto, abychom se tam lépe vešli. Přijeli jsme na letiště zrovna ve chvíli, kdy přistálo asi 7 letadel a když si představíte, že většina letadel vezla až 800 pasažérů, pochopíte naše více než 40ti minutové čekání u příletů. Ale nakonec jsme se dočkali, taťka s Petrou prošli imigračním bez problémů a jeli jsme domů. Program jsem neplánovala, protože jsem předpokládala, že budou po cestě znavení, ale vypadali, že se jim spát nechce, tak jsme vyrazili na kafe a banana bread do Ruby's a pak směrem na Bronte beach, která je od nás pěšky nejblíž. Kuba byl ten den naposledy v práci a po lehké siestě jsme se všichni sešli na Bondi Junction a šli na večeři do naší oblíbené japonské restaurace. 

Další dny už jsme měli oba s Kubou dovolenou a společne jsme procházeli krásy a atrakce Sydney, od centra Sydney, přes Manly beach, trh v Čínské čtvrti i skvělý rybí trh, dokonalé Sea Life Aquarium a o něco slabší wildlife park v Darling Harbour. Počasí bylo parádní a až na milion turistů všude jsme konečně měli čas na atrakce, kam jsme se chystali od začátku našeho pobytu a opravdu to stálo za to. Taky jsme jeden den vyrazili do Centennial parku na ňefalšované barbecue a poprvé jsme si vyzkoušeli gril v parku, který je opravdu zdarma a poblíž je i pěkné posezení u vody, záchody a pítko s pitnou vodou pro lidi i pro psy:) nakoupili jsme si ingredience na hamburgery a já se pustila do přípravy burgerů, jako je děláme v práci a výsledek byl výborný.

Silvestr v Sydney

Na Silvestra jsme se vydali na Coogee beach, kde se dalo krásně koupat a strávili jsme tam odpoledne. Potom jsme se přesunuli domů a připravili vše na silvestrovský piknik v Chritison parku s výhledem na přístav. Jenom jsme trochu podcenili rychlé změny počasí a po horkém letním dnu přišel déšť od oceánu a ochlazení, takže jsme v parku zůstali na první část ohňostroje v 9 hodin a na zbytek jsme se přesunuli k nám domů na terasu. Oba ohňostroje byly krásné a byl to zážitek, ačkoli jsme nebyli přímo v přístavu, hezky jsme si to užili bez mačkanice s lidmi a v pohodě.

Melbourne

1.1. nás čekal odlet do Melbourne a všechno proběhlo bez komplikací (dokonce i bez pasové kontroly a zjistili jsme, že můžeme bez problémů cestovat s jídlem a pitím v příručním zavazadle, což nás vycvičené letištní kontrolou v EU příjemně překvapilo:)). Jenom ty turbulence se mi moc nelíbily a trvaly celou cestu. V Melbourne jsem zařídila ubytování přes airbnb a opět to byla skvělá volba. Byt byl sice dál od centra, ale byl kompletně vybavený a našli jsme tam spoustu typů a rad od paní domácí i turistů před námi, dokonce i jídlo na snídani a kafe, čaj. Super. 

První den jsme se vydali do centra Melbourne a začali jsme na Federation square, kde jsou turistické informace a spousta muzeí, galerií, což nám potvrzuje pověst Melbourne jako evropského a kulturního města. Po centru města jezdí tramvaj zadarmo, tak jsme na ní nasedli a vydali se směrem na Queen Victoria Market, kde jsme si dali oběd a nakoupili něco málo. Pak jsme tramvají pokračovali do doků a z doků zpět domů. Druhý den jsme se vypravili na jih Melbourne do botanických zahrad a do čtvrti St. Kilda, která má vyhlášené restaurace, pěknou pláž a lunapark. Stavili jsme se na pozdní oběd v dokonalé restauraci Fitzrovia a cestou zpět domů jsme se stavili na pivo v Northcote a objevili jsme příjemný bar, kde byla happy hour a džbán piva za 12 dolarů, tomu jsme neodolali a po třetím džbánu šli v dobré náladě domů. 

Další den se hodně zhoršilo počasí, zašli jsme se podívat na krásný organický trh kousek od domu a pak jsme pokračovali směrem Brighton beach na jihu Sydney, kde mají unikátní barevné koupací boxy a po dlouhém hledání jsme je našli, nafotili a vydali se po skvělém jídle domů. Ten den jsme taky zjistili, že mezinárodní řidičák máme bezpečně uložený v Sydney a šílenou shodou okolností jsme zjistila, že kamarádka ze Sydney ten den letí do Melbourne a přes spolubydlící jsme vyřešili předání a v sobotu večer nám ho Lenka přivezla. 

The Great Ocean Road

Po půjčení auta a počáteční nejistotě s řízením na druhé straně jsme se vydali na nejslavnejší australskou cestu. Podél oceánu vede klikatá silnice s nádhernými výhledy na oceán. Naše cesta směřovala necelých 300 km od Melbourne na Twelve Apostles. Byl to krásný celodenní výlet a Kuba se popral s rolí australského řidiče statečně. Ale počasí se ani tentokrát nechovalo podle předpovědi a v půlce cesta nás chytla bouřka a i když se počasí vybralo, pořád foukal asi nejsilnější vítr, co jsme kdy zažili a v cíli na vyhlídce nás to málem odfouklo. Měli jsme cestou zastávku na Cape Otway, kterou nám doporučil Máca kvůli koalám a opravdu tam byla koala vedle koaly v korunách stromů. Další povídání asi není třeba a myslím, že fotky mluví samy za sebe (v Sydney sem nahraju ochutnávku fotek).

Dandenong National Park

Poslední den jsme se vypravili do krásného tropického pralesa asi 40 km od Melbourne, strávili jsme den procházkou k vodopádům a v krásných tropických zahradách. Opět fotky mluví za vše a pokusím se je nahrát co nejdřív :).

Phillip Island Penguin Parade

Z tropického pralesa jsme pokračovali na jih od Melbourne na proslulý Phillipe Island. Měli jsme koupené lístky na tzv. Penguin parade, což je návrat malých tučňáků z oceánu na pevninu do jejich nor. Tučňáci podnikají tuto cestu každý den v roce po západu slunce už po několik stovek let, jedná se o turistickou atrakci, ale jako většina wildlife parků v Austrálii se lidé snaží nezasahovat do jejich přirozeného prostředí a vše je uzpůsobeno tak, aby turisti tučňáky viděli, ale nijak je nevyděsili nebo neohrozili a musím uznat, že to byl hodně silný zážitek. Roztomilí malí tučňáci (cca 35 cm na výšku) připlavou ke břehu a rodiče hledají své potomky, aby je nakrmili rybí polévkou, kterou přinesou v bříšku. Legrace je, že rodiče poznají své mládě, ale mládě nepozná své rodiče, takže se stává, že mláďata běhají od tučňáka k tučňákovi a dožadují se jídla. Asi nemusím popisovat, jak roztomilé to je. Bohužel tato atrakce nemá povolené fotoaparáty takže se musíte spokojit s popisem:).

Tím náš pobyt v Melbourne skončil a přeletěli jsme do tropického Cairns, kde bude vyprávění pokračovat.

Mějte se krásně!

Lenďa a spol.

Vánoční čas

Zdravíme z cestování po Austrálii!

Jsme druhý den v Cairns na tropickém severu státu Queensland a po vyčerpávajícím poznávání krás Melbourne si užíváme opravdovou a nefalšovanou dovolenou v teple!
Vrátím se k popisu uplynulého měsíce až do Silvestra a v dalším přispěvku popíšu naše cestování.

Po konci školy jsem usilovně hledala práci, ale když se nezadařilo, poprosila jsem alespoň o víc hodim a zvýšení platu v Burgercrave. A k mému překvapení mi plat zvýšili, ovšem o žádnou astronomickou částku se nejedná a plánuju se pustit do boje o práci hned po návratu do Sydney, až uvidím, jak náročný bude druhý kurz ve škole, ale myslím si, že by měl být jednodušší, než CPE, který jsem úspěšně absolvovala.

Před Vánoci jsme si s Kubou nabrali oba hodně práce, protože nás čekala dlouhá dovolená a to znamená příjem nula. Ale musím říct, že díky tomu, že jsme slavili Vánoce jenom s Kubíkem, Morganem a Elise mi odpadl stres, co se týká shánění dárků a veškerého zařizování. Pečení jsem si letos opravdu užívala, protože jsem měla nadšené strávníky, takže byla radost péct, ale před Vánoci jsem musela sc
hovat trochu cukroví, aby nám něco zbylo :)

V pracovním duchu jsem oba byli až do noci 23.12., kdy jsme oba byli v práci do pozdních hodin, ale Kubík zjistil, že je na rybím trhu v Sydney dvoudenní maraton, kdy mají otevřeno po celou noc, takže jsme měli 24. Ráno opravdu úžasně čestvou rybu. Kuba byl zklamaný, že nenašel kapra, ale namísto toho našel naprosto báječný steak z mečouna, který byl bez kůže a bez kostí, takže příprava byla opravdu usnadněná. Salát jsme udělali dva dny dopředu, aby byl hezky uležený a musím říct, že nebyl jako od maminky, ale na místní poměry se opravdu povedl. 24. jsme se rozhodli, že si dáme naprostý relax a den zahájíme v našem oblíbeném Ruby's diner, kde mají dokonalé kafíčko. To už bylo jasné, že prasátko neuvidíme a vyrazili jsme pěšky na Bondi Junction, kde jsme našli otevřenou výbornou Japonskou restauraci a sushi byla jasná volba. Pak jsme ještě došli nakoupit alkohol na večer a vyrazili připravit večeři, na kterou jsem pozvali Morgana a Elise. Podle očekávání dorazili o hodinu později a začali jsme večeřet as v 8 hodim, ale bylo to strašně příjemné a pohodové, pustili jsme si vánoční písničky (protože koledám moc neholdujeme) a já jsem uvařila hráškovou polévku, která sklidila velký obdiv (díky apetite) a Kuba si vzal na starosti rybu, kterou upekl na másle a na česneku a byla to naprostá paráda, po večeři jsme si ještě dali vánočku a přišlo na řadu předávání dárků. Moc jsem se netěšila, protože kuba byl z dárku pro mě nadšený asi týden dopředu a mě přišlo, že to bude asi lepší, než plavky a žabky, které mám já pro něj. A měla jsem pravdu, protože mi ježíšek přinesl  krásné  kolo a já se už těším, jak na něm budu jezdit do školy a do práce.

25. nás čekal skype s rodinkami a pak oběd u rodičů Elise, což byly pravé australské Vánoce. Kvůli tomu, že mají půlku léta, většina lidí jí něco na způsob studeného bufetu a my jsme měli několik druhů salátů a různě upravované zeleniny, pečenou šunku, kuřecí kousky a různé omáčky. Po obědě jsme si dali siestu a přišli jsme zpět večer koukat na jejich rodinný vánoční film, což byla americká komedie o rodině Grisvodových, ale neví, jak se film jmenoval. Každopádně to byl moc příjemný den a zkusili jsme jejich tradiční trifle, což je něco jako pudingový dort se spoustou ovoce. 26. jsme šli oba do práce a 27. mě Morgan dovezl na letiště pro taťku a Petru.

Pokračováni v dalším přispěvku :) snad přijde během tohoto týdne!

3 měsíce za námi, prázdniny a hon za prací

Zdravím od protinožců,

omlouvám se všem za lehké omezení kontaktů, ale zkrátka je to teď všechno hektické a když se dostanu k internetu trávím většinu času psaním žádostí o práci. Ačkoli hledám už třetí týden, nic se nebjevilo a tudíž jsem přistoupila na variantu 40 hodin v Burger crave. Jelikož pracuju večer, mám přes den čas jít na pláž nebo do parku a užívat si opravdu nádherného počasí, které začalo minulý víkend.

Škola mi skončila před dvěma týdny a je to trochu úleva, protože nemusím každý den studovat a trávit ve škole téměř všechen čas, ale určitě mi to bude chybět, protože jsme měli parádní třídu i učitele a myslím si, že moje angličtina prošla velkou změnou k lepšímu. Zkoušku už mám taky za sebou, ale na výsledky zatím čekáme, vypadá to, že to bude dárek pod stromeček, tak jen doufám, že mě bude čekat certifikát :-)

Pustila jsem se do hledání práce, ale očividně nejsem jediná, kdo měl ten nápad a ani po třech týdnech obcházení kaváren, barů a restaurací s CV nemám žádnou odpověď. Byla jsem minulý týden na trialu v pekařství, ale nelíbilo se mi to a když mi řekli platové podmínky, myslím, že můj výraz mluvil za vše a už mi nezavolali :-D, ale opravdu bych tam nešla, protože jestli je chaos v burgercrave, kde máme na výběr cca z 50 věcí v menu, tam bylo menu asi čtyřikrát takové, naprosto nelogické a opravdu špatný managament. Včera jsem měla jít na trial do našeho oblíbeného Ruby's Diner, který máme za rohem a už jsem tam dávala životopis potřetí, ale hodinu před začátkem trialu mi zavolali, že už někoho mají a tudíž nemá smysl abych na trial chodila, což hodně zamávalo s mojí motivací a celou situaci s hledáním práce jsem přehodnotila, protože zbývají dva týdny do Vánoc a po Vánocích přijede taťka s Petrou (JUCHŮ!:-)) a máme v plánu cestování do Melbourne a Cairns, takže nechci najít práci na dva týdny, kde si budu muset vzít dva týdny dovolenou a nejspíš jí zase ztratit.

Začínám řešit i druhý kurz ve škole a zkouším najít kurz, který nebude tak časově náročný, abych mohla lépe najít práci přes týden. Ale zatím čekám na odpověď ze školy a uvidíme, co mi nabídnou.

Vánoce se blíží i tady, stromy a ozdoby jsou na místě, koledy vyhrávají a začalo konečně třicetistupňové počasí, které snad vydrží co nejdéle :-) Minulý týden jsme strávily s holkama z Čech celý den pečením cukroví, ale vzhledem k australským ingrediencím, hrozné troubě a svařáku jsme za celý den upekly 4 druhy cukroví, potom co jsme si to rozdělily do tří várek a přinesla jsem to domů, zmizelo to téměř okamžitě a musím se asi vrhnout do pečení znovu :-) Ale mělo to velký úspěch, což je hlavní.

Kuba tráví celé dny v práci se svým podivným psychopatickým šéfem, který mu ale zatím platí a vychází mu vstříc s hodinami, ale uvidíme jestli se v lednu nebudeme poohlížet po nové práci oba.

O tři dny později...
Zjistila jsem, že ačkoli jsem napsala tento příspěvek v úterý, zapomněla jsem ho publikovat a tka napíšu ještě nějaké zážitky dneska. Počasí je stále krásné a je to paráda, opravdu už je to jenom na tričko a kraťasy (omlouvám se všem za provokaci). Začali jsme s Kubíkem zase běhat a cvičit, takže konečně využíváme parku, který máme vedle domu. A všechno je tady uzpůsobené pro sportovce, tzv. pítka s pitnou vodou jsou téměř všude a v každém parku je minimálně jedna venkovní posilovna. My se vždycky vypravíme na 3 km okruh, který zakončíme v posilovně a od posilovny domů to máme přesně jeden kilometr do kopce, takže to je taková perlička nakonec :)

Kuba využil Morgana (našeho spolubydlícího), který dříve dělal osobního trenéra a tak teď každý druhý den ráno cvičí společně a vypadají spokojeně (a my s Elise zatím spokojeně spíme :)). Vím, že se budu opakovat, ale bydlení je naprosto parádní a naši spolubydlící jsou super, měli jsme nakonec obrovské štěstí s bydlením a doufám, že tu takhle pohodová atmosféra vydrží i nadále. Naši francouzští spolubydlící se před Vánoci stěhují pryč a přijede Morganova sestra Rowena, která se stěhuje do Sydney z New Yorku. Ještě nemám směny na týden okolo Vánoc, ale máme v plánu 24. uspořádat českou večeři, kapr, bramborový salát a pohádky :) a 25. jsme pozvaní k rodičům Elise, kteří bydlí naproti přes ulici na pravou australskou vánoční večeři (ať už to znamená cokoli).

Celý týden tady byl Máca (kamarád z Pardubic), tak jsme společně vyrazili na festival krátkých filmů Tropfest do Centennial Parku a v pondělí jsme strávili den na Bondi beach (a já jsem se podruhé koupala!). Tento týden začíná letní kino v parku vedle domu, tak se určitě musíme vypravit, ale s mojí pracovní dobou to bude trochu složitější. Ale snad i v práci se blýská na lepší časy, zažádala jsem o zvýšení platu a vypadá to, že to projde - ale člověk u lidí z Bangladéše nikdy neví.

Mějte se krásně a užívejte si adventní čas

Lenďa

Vánoce se blíží (a začíná léto)

Ahoj všichni,

zdravíme ze Sydney, s blížící se zkouškou bohužel nezbývá moc času na psaní blogu, ale taky není tolik novinek jako na začátku, tak podáváme zprávu, že jsme v pořádku, živí zdraví a spokojení :-)

Máme za sebou další dva týdny, kdy nebylo moc času na jiné aktivity než škola a práce, ale vždycky se za tvrdou práci hezky odměníme, ať už v podobě dobrého jídla nebo dobrého piva :-)

Jak už jsem psala, blíží se mi závěrečná zkouška a taky závěr celého kurzu. Tento pátek máme oficiální ukončení kurzu a v sobotu proběhne zkouška (první část zkoušky už mám za sebou, byla to ústní část a myslím si, že jsme snad prošli, uvidíme jak byly zkoušející shovívavé, ale mám z toho poměrně dobrý pocit). S blížící se zkouškou se taky poměrně zpřísnily hodiny ve škole a máme pocit, že musíme opravdu začít něco dělat. Taky jsme minulý týden měli test na zkoušku a prošla jsem ve všech částech, takže se tolik neobávám výsledku, jen bude všechno záležet otázkách a jak mi to sedne.

Minulý týden más navštívil Máca (kamarád z Pardubic, který je v Austrálii už víc než rok - s přestávkou na Novém Zélandu) a v Sydney ukončil svoje cestování po celé Autrálii autem, tak jsme nakoupili pivka a rozhodli jsme se, že uděláme český večer, takže jsme smažili bramboráky a pili pivo, bylo to super a připojili se k nám i naši spolubydlící, takže to byl moc hezký sobotní večer. Ale počasí se zhoršilo a skoro celý týden propršel a bylo okolo 20 stupňů, alespoň jsem měla nějakou motivaci ke studiu. Kuba v úterý zachraňoval internet v práci a strávil tam neuvěřitelných 18 hodin, ale dostal zaplaceno a ve středu dostal volno, tak jsme se po škole vypravili na pláž a běhat a k večeři jsme si objednali výborné thajské jídlo. Ve čtvrtek jsme měli rozlučkovou party na lodi od školy a bylo to super, nesrovnatelně lepší než první plavba se školou, jediné minus bylo že byla bouřka, a celou dobu poprchávalo, ale jinak jsme si to užili parádně.

Jinak abych se vyjádřila k názvu příspěvku, Vánoce budou za 4 týdny a baví nás sledovat místní výzdobu plnou umělých zasněžěných smrků a jedliček v obchodech, kde prodávají plavky, surfy a podobné letní věci. V obchodech hrají koledy, ale jinak tady opravdu vánoční atmosféru necítíme. Ale rozhodla jsem se, že vyzkouším upéct nějaké cukroví, abychom alespoň něco z českých Vánoc měli. Ptala jsem se spolubydlících, jak se tady normálnš tráví Vánoce a jelikož je to země imigrantů, není tady nic jako australská vánoční tradice, ale hodně lidí tráví svátky na pláži, hraji kriket anebo chodí do centra města na festival vánočních koled :) takže to bude ještě legrace a myslím si, že to bude opravdová změna. Ale chystáme se na přípravu bramborového salátu a smažené ryby (uvidíme jestli najdeme kapra, Kuba ho chce z lásky k tradici, já bych se ani za tuňáka nebo lososa nezlobila :))

To je asi vše, máme se dobře, já se pokouším najít práci na prázdiny, které mi začínají za týden a kdy můžu pracovat neomezeně, ale pokud se mi nepodaří najít nic jiného, poprosím alespoň v současné práci o více hodin, což si myslím, že nebude problém, protože si mě tam začali považovat a chtějí abych tam byla, když mají být nějaké významnější akce, ale pokud seženu lépe placenou práci asi se s nimi rozloučím, protože to je na australské platy opravdu almužna. Uvidíme jak to všechno dopadne a až budeme mít nějaké novinky, ozveme se!

Mějte se hezky a napište nám, co je nového v ČR!

Lenďa

2 mesice za nami

Zdravime do Cech!

Opet pisu ze skoly, takze to bude opet prispevek bez diakritiky, ale doma jsem se k napsani prispevku vubec nedostala, ackoli se na to chystam uz tyden. O vikendu jsme si odskrtli druhy mesic v Sydney a s novym bydlenim se veci meni k lepsimu. Kuba vam zive popise nas unik ze stareho bydleni a ja napisu par aktualit z uplynulych dni.

Vylet do Port Stephens
Uz je to vice nez tyden od meho skolniho vyletu do Port Stephens - cca 3 hodiny na sever od Sydney. Byl to krasny vylet, ktery skola usporadala pro vsechny studenty Cambridge pripravy zadarmo, jedine, co nebylo v cene byl alkohol, ale s tim jsme si poradili. :) Vyrazili jsme ze Sydney ve ctvrtek rano a po poledni jsme prijeli do mista ubytovani, jako protekcni kurz nejvyssi urovne jsme si zabrali nejlepsi pokoj, ktery byl jediny pro 4 lidi, jinak byly vsechny po 6 a vic s palandami. Po obede jsme se rozdelili na dve skupiny, jedna skupina vyrazila na pisecne duny a na plaz kousek od ubytovani a my jsme se s druhou pulkou lidi vypravili na Koala walk, bohuzel jsme az na miste zjistili, ze nejspis zadne koaly neuvidime, ale byla to moc pekna prochazka. Pak jsme se vratili zpet na ubytovani a sli jsme se projit na pisecne duny, opravdu to stalo za to, nekteri odvazlivci zkusili sandboarding - sjideli na prkne pisecne duny, ale jelikoz je vetsina osazenstva ze Svycarska, porovnali to se snowboardingem v Alpach a usoudili, ze to je opravdu nuda sjidet pisecne duny. Ja si myslim, ze si tim Australani kompenzuji nedostatek lyzarskych prilezitosti.

Pak jsme se vratili opet na ubytovani a po seste hodine jsme se nalodili do autobusu a vyrazili smerem Nelson Bay, kde jsme vystoupali na vrchol hory a pozorovali jsme prekrasny zapad slunce nad oceanem. To byla opravdu nadhera. Po navratu zpet jsme se pustili do priprav typickeho bbq a zacala vecerni zabava, ktera se pro nektere protahla az do rannich hodin, ale my starsi (ja a Zuzka - nejstarsi studenti) jsem sli spat uz v jednu rano a krasne jsme se vyspaly. Rano jsme poklidili ubytovani a pokracovali autobusem do pristavu, kde jsme presedli na lod a uzili si dvouhodinovou plavbu zalivem a potkali jsme delfini rodinku. Po plavbe nasledoval vyborny obed a navrat do Sydney. Vylet byl krasny a vsechny fotky jsou na rajceti, tak se muzete podivat.

Navrat do Sydney a zabydlovani
Opravdu jsem se tesila na navrat do Sydney, protoze jsme se konecne prestehovali a cekalo nas vybalovani a zabydlovani a tuhle cast mam asi nejradsi. V sobotu jsem jiz tradicne stravila v praci a v nedeli mela nase spolubydlici Elise oslavu narozenin pro kamarady a dokonce na chvilku prisli i jeji rodice. Byla to paradni atmosfera a poznali jsme spoustu novych lidi s podivnym australskym akcentem. Ale celkove to bylo uzasne stravene odpoledne.

Melbourne cup
Jeden z tradicnich Australskych zlozvyku je krome alkoholu sazeni na sportovni udalosti. To se tyka mnoha lidi, ale v jeden den sazi opravdu asi vsichni v Australii na triminutovy dostih, ktery se jmenuje Melbourne cup. Ve skole nam poradili, jak muzeme sazet a meli jsme dokonce zkracene vyucovani abychom se dostali do baru a mohli dostih sledovat v televizi. Asi kazdy koho znam si vsadil a pri sazce jeden dolar bylo mozne vyhrat az nekolik tisic dolaru, jen clovek musel zvolit spravnou kombinaci tri prvnich koni. To se nam samozrejme nepodarilo, ale Kuba si vsadil na viteze a vyhral 24 dolaru, ja jsem si vsadila jen podle cisla kone a ackoli byl cely dostih druhy, neumistil se dobre, takze jsem nevyhrala nic. Byla to vyborna atmosfera, kdy opravdu asi cela Australie prestane pracovat a vsichni sleduji dostih. Ja jsem nanestesti souhlasila, ze pujdu ten den do prace a byla to obrovska chyba. Normalne poklidny vecer v tydny predstavuje cca 60 zakazniku v Burgercrave, kde pracuju. V den Melbourne cupu prislo vice nez 400 lidi a ja jsem se nezastavila ani na chvilku od sesti do jedne do rana. Byl to sileny zazitek a opet se projevila australska alkoholova kultura a clovek si umi zive predstavit, jak to tu vypadalo v 18. stoleti kdyz sem privezli vsechny vezne z Anglie :)

Ale prezila jsem a odnesla jsem si jenom "rymicku" jako nasledek prepracovani. Zbytek tydne jsem protrpela ve skole a v praci nemocna ale v nedeli se mi udelalo lip tak jsme s Kubikem vyrazili na nakupy a na trh a udelali jsme si radost novymi botami a tricky.

To je ode me dneska vsechno.

Mejte se krasne!

Little Big Details Part II.

Zdravim vas ze Sydney,

Dnesni prispevek bude bez interpunkce, protoze pisu na skolnim pocitaci a opravdu se mi nechce nastavovat cestina :) Prave sedim ve skole a vyuzivam hodinu volna mezi skolou a praci k pridani dalsich zajimavych rozdilu mezi Australii a zbytkem sveta. Kuba krasne popsal nase prvotni kulturni soky a ja pridam jen neco malo, ackoli oba verime, ze dalsi Little Big Details objevime casem.

Cely tento clanek se bude venovat vicemene divnym lidem at uz ve spatnem ci dobrem slova smyslu.

1. Bezdomovci pred Apple store

Jak jsme se jiz nekolikrat zminovali, internet a pripojeni k nemu je tady necekane komplikovane a najit neco jako free wifi je temer nadlidsky vykon. Od prvniho dne, co jsme se nastehovali na Bondi Junction, nas zarazelo, kolik lidi sedi, stoji nebo lezi pred Apple storem. Puvodne jsme si rikali, ze to jsou bezdomovci, ale po blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze kazdy z bezdomovcu ma iPhone, iPad nebo MacBook a travi svuj cas pred Applem jenom proto, ze je tam free wifi. Pro ilustraci jsem musela poridit fotku, protoze to zjisteni nas opravdu pobavilo. 

2. Deti na voditku

Dalsi vec, ktera nas nechala stat na ulici s pusou dokoran byla maminka s ditetem na voditku. Dite melo na sobe ksiry asi stejne velikosti, jakou jsem vybirala pro Dexika a system byl uplne stejny, dokud jde dite sporadane ma narok na osobni prostor, jakmile se rozbehne nevyzadanym smerem maminka si ho pritahne k noze.. a jak to hezky funguje!

3. Mistni Beach Culture

Poloha Sydney je naprosto idealni, je na vychodnim pobrezi Australie a ve meste je vice nez 300 slunecnych dnu v roce. S krasnym pocasim jsou spojene plaze, kterych je v Sydney nespocet a k plazim se poji tzv. Beach culture (= plazova kultura). To ve zkratce znamena, ze na ulici potkate nadmerne mnoztvi extremne svalnatych muzu, ovsem nejmin u poloviny to bohuzel vypada neprirozene a muzou za to steroidy, dale je tu extremni mnoztvi lidi s tetovanim a slecen bez sebekritiky, ale ty najdeme i v zemich bez plazove kultury, takze to neni takovy sok. :)

4. Salony "krasy" na ulici

Pokud mate v planu udrzovat sve telo v souladu s plazovou modou, muzete zajit do jednoho z tisice salonu, ktere nabizeji manikuru, pedikuru, depilaci a dalsi zkraslovaci procesy. Kuriozni je, ze tyto salony jsou vetsinou uprostred hlavnich ulic a vidite dovnitr prosklenou vylohou, kresla pro zakaznice jsou jedno vedle druheho a pracovite asiatky depiluji v primem prenosu jednu nohu za druhou.. 

Tady mate fotku pro predstavu, ale fotka tentokrat neni moje.

5. Priroda

Parky, travniky, palmy, obrovske stromy najdete v Sydney opravdu vsude a je to uzasne, kdyz zrovna nezuri pozary okolo Sydney, vzduch ve meste je opravdu cisty a prijemny. Navic je tu extremni mnozstvi bezeckych tras a venkovnich posiloven a my se tise stydime, ze jsme jeste nezacali behat, ale nas cas se blizi.

Jedna z kuriozit ohledne prirody je instalace travniku, sla jsem jednou rano do skoly podel zahonu hliny, pri ceste na obed jsem si vsimla, ze vedle zahonu lezi srolovany travnik, ktery ceka na sve umisteni a o hodinu pozdeji uz byl travnim na svem miste, a vypadal, jako ze tam patri odjakziva. :)

6. No worries

Odpoved temer na vsechno v Sydney je: No Worries (neco jako netrap se tim, bez obav,...). Da se to pouzit v mnoha situacich a vystihuje to mistni naladu. Nepotkate tady moc lidi kteri neustale spechaji, maji kruhy pod ocima a vypadaji naprosto deprimovane, ne ze by tu nebyli, jenom je tu opravdu vice duvodu k dobre nalade, pocasi je krasne, na plaz je to kousek a vyplata prichazi kazdy tyden! 

Jeden priklad, ktery vystihuje mistni atmosferu jsme zaznamenali v autobuse cestou z centra domu. Sedeli jsme v predni casti autobusu a najednou nekdo v zadni casti zacal zpivat italskou operni arii, ocividne to byl pan, ktery toho vypil asi vic, nez je zdravo, ale nase reakce byla typicky ceska (jezisi, co to je??) ale k nasemu prekvapeni pan dozpival, postavil se a cely autobus mu nadsene zatleskal.. a jak se muzete po takovem zazitku nesmat?

To je ode me dneska vsechno, Kubik vam urcite neco prida, ale je pracovne vytizeny, tak uvidime kdy se k tomu dostane. Uzivejte si statni svatek a NO WORRIES!!!

Lenda