Australian Holiday - Part 1.

Zdravíme z Cairns,

Chci navázat na svůj předchozí příspěvek, tam kde jsem skončila. Tj. 27.12. cestou na letiště. Morgan se nabídl, že se mnou zajede na letiště a dokonce si půjčil od rodičů Elise větši auto, abychom se tam lépe vešli. Přijeli jsme na letiště zrovna ve chvíli, kdy přistálo asi 7 letadel a když si představíte, že většina letadel vezla až 800 pasažérů, pochopíte naše více než 40ti minutové čekání u příletů. Ale nakonec jsme se dočkali, taťka s Petrou prošli imigračním bez problémů a jeli jsme domů. Program jsem neplánovala, protože jsem předpokládala, že budou po cestě znavení, ale vypadali, že se jim spát nechce, tak jsme vyrazili na kafe a banana bread do Ruby's a pak směrem na Bronte beach, která je od nás pěšky nejblíž. Kuba byl ten den naposledy v práci a po lehké siestě jsme se všichni sešli na Bondi Junction a šli na večeři do naší oblíbené japonské restaurace. 

Další dny už jsme měli oba s Kubou dovolenou a společne jsme procházeli krásy a atrakce Sydney, od centra Sydney, přes Manly beach, trh v Čínské čtvrti i skvělý rybí trh, dokonalé Sea Life Aquarium a o něco slabší wildlife park v Darling Harbour. Počasí bylo parádní a až na milion turistů všude jsme konečně měli čas na atrakce, kam jsme se chystali od začátku našeho pobytu a opravdu to stálo za to. Taky jsme jeden den vyrazili do Centennial parku na ňefalšované barbecue a poprvé jsme si vyzkoušeli gril v parku, který je opravdu zdarma a poblíž je i pěkné posezení u vody, záchody a pítko s pitnou vodou pro lidi i pro psy:) nakoupili jsme si ingredience na hamburgery a já se pustila do přípravy burgerů, jako je děláme v práci a výsledek byl výborný.

Silvestr v Sydney

Na Silvestra jsme se vydali na Coogee beach, kde se dalo krásně koupat a strávili jsme tam odpoledne. Potom jsme se přesunuli domů a připravili vše na silvestrovský piknik v Chritison parku s výhledem na přístav. Jenom jsme trochu podcenili rychlé změny počasí a po horkém letním dnu přišel déšť od oceánu a ochlazení, takže jsme v parku zůstali na první část ohňostroje v 9 hodin a na zbytek jsme se přesunuli k nám domů na terasu. Oba ohňostroje byly krásné a byl to zážitek, ačkoli jsme nebyli přímo v přístavu, hezky jsme si to užili bez mačkanice s lidmi a v pohodě.

Melbourne

1.1. nás čekal odlet do Melbourne a všechno proběhlo bez komplikací (dokonce i bez pasové kontroly a zjistili jsme, že můžeme bez problémů cestovat s jídlem a pitím v příručním zavazadle, což nás vycvičené letištní kontrolou v EU příjemně překvapilo:)). Jenom ty turbulence se mi moc nelíbily a trvaly celou cestu. V Melbourne jsem zařídila ubytování přes airbnb a opět to byla skvělá volba. Byt byl sice dál od centra, ale byl kompletně vybavený a našli jsme tam spoustu typů a rad od paní domácí i turistů před námi, dokonce i jídlo na snídani a kafe, čaj. Super. 

První den jsme se vydali do centra Melbourne a začali jsme na Federation square, kde jsou turistické informace a spousta muzeí, galerií, což nám potvrzuje pověst Melbourne jako evropského a kulturního města. Po centru města jezdí tramvaj zadarmo, tak jsme na ní nasedli a vydali se směrem na Queen Victoria Market, kde jsme si dali oběd a nakoupili něco málo. Pak jsme tramvají pokračovali do doků a z doků zpět domů. Druhý den jsme se vypravili na jih Melbourne do botanických zahrad a do čtvrti St. Kilda, která má vyhlášené restaurace, pěknou pláž a lunapark. Stavili jsme se na pozdní oběd v dokonalé restauraci Fitzrovia a cestou zpět domů jsme se stavili na pivo v Northcote a objevili jsme příjemný bar, kde byla happy hour a džbán piva za 12 dolarů, tomu jsme neodolali a po třetím džbánu šli v dobré náladě domů. 

Další den se hodně zhoršilo počasí, zašli jsme se podívat na krásný organický trh kousek od domu a pak jsme pokračovali směrem Brighton beach na jihu Sydney, kde mají unikátní barevné koupací boxy a po dlouhém hledání jsme je našli, nafotili a vydali se po skvělém jídle domů. Ten den jsme taky zjistili, že mezinárodní řidičák máme bezpečně uložený v Sydney a šílenou shodou okolností jsme zjistila, že kamarádka ze Sydney ten den letí do Melbourne a přes spolubydlící jsme vyřešili předání a v sobotu večer nám ho Lenka přivezla. 

The Great Ocean Road

Po půjčení auta a počáteční nejistotě s řízením na druhé straně jsme se vydali na nejslavnejší australskou cestu. Podél oceánu vede klikatá silnice s nádhernými výhledy na oceán. Naše cesta směřovala necelých 300 km od Melbourne na Twelve Apostles. Byl to krásný celodenní výlet a Kuba se popral s rolí australského řidiče statečně. Ale počasí se ani tentokrát nechovalo podle předpovědi a v půlce cesta nás chytla bouřka a i když se počasí vybralo, pořád foukal asi nejsilnější vítr, co jsme kdy zažili a v cíli na vyhlídce nás to málem odfouklo. Měli jsme cestou zastávku na Cape Otway, kterou nám doporučil Máca kvůli koalám a opravdu tam byla koala vedle koaly v korunách stromů. Další povídání asi není třeba a myslím, že fotky mluví samy za sebe (v Sydney sem nahraju ochutnávku fotek).

Dandenong National Park

Poslední den jsme se vypravili do krásného tropického pralesa asi 40 km od Melbourne, strávili jsme den procházkou k vodopádům a v krásných tropických zahradách. Opět fotky mluví za vše a pokusím se je nahrát co nejdřív :).

Phillip Island Penguin Parade

Z tropického pralesa jsme pokračovali na jih od Melbourne na proslulý Phillipe Island. Měli jsme koupené lístky na tzv. Penguin parade, což je návrat malých tučňáků z oceánu na pevninu do jejich nor. Tučňáci podnikají tuto cestu každý den v roce po západu slunce už po několik stovek let, jedná se o turistickou atrakci, ale jako většina wildlife parků v Austrálii se lidé snaží nezasahovat do jejich přirozeného prostředí a vše je uzpůsobeno tak, aby turisti tučňáky viděli, ale nijak je nevyděsili nebo neohrozili a musím uznat, že to byl hodně silný zážitek. Roztomilí malí tučňáci (cca 35 cm na výšku) připlavou ke břehu a rodiče hledají své potomky, aby je nakrmili rybí polévkou, kterou přinesou v bříšku. Legrace je, že rodiče poznají své mládě, ale mládě nepozná své rodiče, takže se stává, že mláďata běhají od tučňáka k tučňákovi a dožadují se jídla. Asi nemusím popisovat, jak roztomilé to je. Bohužel tato atrakce nemá povolené fotoaparáty takže se musíte spokojit s popisem:).

Tím náš pobyt v Melbourne skončil a přeletěli jsme do tropického Cairns, kde bude vyprávění pokračovat.

Mějte se krásně!

Lenďa a spol.

Vánoční čas

Zdravíme z cestování po Austrálii!

Jsme druhý den v Cairns na tropickém severu státu Queensland a po vyčerpávajícím poznávání krás Melbourne si užíváme opravdovou a nefalšovanou dovolenou v teple!
Vrátím se k popisu uplynulého měsíce až do Silvestra a v dalším přispěvku popíšu naše cestování.

Po konci školy jsem usilovně hledala práci, ale když se nezadařilo, poprosila jsem alespoň o víc hodim a zvýšení platu v Burgercrave. A k mému překvapení mi plat zvýšili, ovšem o žádnou astronomickou částku se nejedná a plánuju se pustit do boje o práci hned po návratu do Sydney, až uvidím, jak náročný bude druhý kurz ve škole, ale myslím si, že by měl být jednodušší, než CPE, který jsem úspěšně absolvovala.

Před Vánoci jsme si s Kubou nabrali oba hodně práce, protože nás čekala dlouhá dovolená a to znamená příjem nula. Ale musím říct, že díky tomu, že jsme slavili Vánoce jenom s Kubíkem, Morganem a Elise mi odpadl stres, co se týká shánění dárků a veškerého zařizování. Pečení jsem si letos opravdu užívala, protože jsem měla nadšené strávníky, takže byla radost péct, ale před Vánoci jsem musela sc
hovat trochu cukroví, aby nám něco zbylo :)

V pracovním duchu jsem oba byli až do noci 23.12., kdy jsme oba byli v práci do pozdních hodin, ale Kubík zjistil, že je na rybím trhu v Sydney dvoudenní maraton, kdy mají otevřeno po celou noc, takže jsme měli 24. Ráno opravdu úžasně čestvou rybu. Kuba byl zklamaný, že nenašel kapra, ale namísto toho našel naprosto báječný steak z mečouna, který byl bez kůže a bez kostí, takže příprava byla opravdu usnadněná. Salát jsme udělali dva dny dopředu, aby byl hezky uležený a musím říct, že nebyl jako od maminky, ale na místní poměry se opravdu povedl. 24. jsme se rozhodli, že si dáme naprostý relax a den zahájíme v našem oblíbeném Ruby's diner, kde mají dokonalé kafíčko. To už bylo jasné, že prasátko neuvidíme a vyrazili jsme pěšky na Bondi Junction, kde jsme našli otevřenou výbornou Japonskou restauraci a sushi byla jasná volba. Pak jsme ještě došli nakoupit alkohol na večer a vyrazili připravit večeři, na kterou jsem pozvali Morgana a Elise. Podle očekávání dorazili o hodinu později a začali jsme večeřet as v 8 hodim, ale bylo to strašně příjemné a pohodové, pustili jsme si vánoční písničky (protože koledám moc neholdujeme) a já jsem uvařila hráškovou polévku, která sklidila velký obdiv (díky apetite) a Kuba si vzal na starosti rybu, kterou upekl na másle a na česneku a byla to naprostá paráda, po večeři jsme si ještě dali vánočku a přišlo na řadu předávání dárků. Moc jsem se netěšila, protože kuba byl z dárku pro mě nadšený asi týden dopředu a mě přišlo, že to bude asi lepší, než plavky a žabky, které mám já pro něj. A měla jsem pravdu, protože mi ježíšek přinesl  krásné  kolo a já se už těším, jak na něm budu jezdit do školy a do práce.

25. nás čekal skype s rodinkami a pak oběd u rodičů Elise, což byly pravé australské Vánoce. Kvůli tomu, že mají půlku léta, většina lidí jí něco na způsob studeného bufetu a my jsme měli několik druhů salátů a různě upravované zeleniny, pečenou šunku, kuřecí kousky a různé omáčky. Po obědě jsme si dali siestu a přišli jsme zpět večer koukat na jejich rodinný vánoční film, což byla americká komedie o rodině Grisvodových, ale neví, jak se film jmenoval. Každopádně to byl moc příjemný den a zkusili jsme jejich tradiční trifle, což je něco jako pudingový dort se spoustou ovoce. 26. jsme šli oba do práce a 27. mě Morgan dovezl na letiště pro taťku a Petru.

Pokračováni v dalším přispěvku :) snad přijde během tohoto týdne!

3 měsíce za námi, prázdniny a hon za prací

Zdravím od protinožců,

omlouvám se všem za lehké omezení kontaktů, ale zkrátka je to teď všechno hektické a když se dostanu k internetu trávím většinu času psaním žádostí o práci. Ačkoli hledám už třetí týden, nic se nebjevilo a tudíž jsem přistoupila na variantu 40 hodin v Burger crave. Jelikož pracuju večer, mám přes den čas jít na pláž nebo do parku a užívat si opravdu nádherného počasí, které začalo minulý víkend.

Škola mi skončila před dvěma týdny a je to trochu úleva, protože nemusím každý den studovat a trávit ve škole téměř všechen čas, ale určitě mi to bude chybět, protože jsme měli parádní třídu i učitele a myslím si, že moje angličtina prošla velkou změnou k lepšímu. Zkoušku už mám taky za sebou, ale na výsledky zatím čekáme, vypadá to, že to bude dárek pod stromeček, tak jen doufám, že mě bude čekat certifikát :-)

Pustila jsem se do hledání práce, ale očividně nejsem jediná, kdo měl ten nápad a ani po třech týdnech obcházení kaváren, barů a restaurací s CV nemám žádnou odpověď. Byla jsem minulý týden na trialu v pekařství, ale nelíbilo se mi to a když mi řekli platové podmínky, myslím, že můj výraz mluvil za vše a už mi nezavolali :-D, ale opravdu bych tam nešla, protože jestli je chaos v burgercrave, kde máme na výběr cca z 50 věcí v menu, tam bylo menu asi čtyřikrát takové, naprosto nelogické a opravdu špatný managament. Včera jsem měla jít na trial do našeho oblíbeného Ruby's Diner, který máme za rohem a už jsem tam dávala životopis potřetí, ale hodinu před začátkem trialu mi zavolali, že už někoho mají a tudíž nemá smysl abych na trial chodila, což hodně zamávalo s mojí motivací a celou situaci s hledáním práce jsem přehodnotila, protože zbývají dva týdny do Vánoc a po Vánocích přijede taťka s Petrou (JUCHŮ!:-)) a máme v plánu cestování do Melbourne a Cairns, takže nechci najít práci na dva týdny, kde si budu muset vzít dva týdny dovolenou a nejspíš jí zase ztratit.

Začínám řešit i druhý kurz ve škole a zkouším najít kurz, který nebude tak časově náročný, abych mohla lépe najít práci přes týden. Ale zatím čekám na odpověď ze školy a uvidíme, co mi nabídnou.

Vánoce se blíží i tady, stromy a ozdoby jsou na místě, koledy vyhrávají a začalo konečně třicetistupňové počasí, které snad vydrží co nejdéle :-) Minulý týden jsme strávily s holkama z Čech celý den pečením cukroví, ale vzhledem k australským ingrediencím, hrozné troubě a svařáku jsme za celý den upekly 4 druhy cukroví, potom co jsme si to rozdělily do tří várek a přinesla jsem to domů, zmizelo to téměř okamžitě a musím se asi vrhnout do pečení znovu :-) Ale mělo to velký úspěch, což je hlavní.

Kuba tráví celé dny v práci se svým podivným psychopatickým šéfem, který mu ale zatím platí a vychází mu vstříc s hodinami, ale uvidíme jestli se v lednu nebudeme poohlížet po nové práci oba.

O tři dny později...
Zjistila jsem, že ačkoli jsem napsala tento příspěvek v úterý, zapomněla jsem ho publikovat a tka napíšu ještě nějaké zážitky dneska. Počasí je stále krásné a je to paráda, opravdu už je to jenom na tričko a kraťasy (omlouvám se všem za provokaci). Začali jsme s Kubíkem zase běhat a cvičit, takže konečně využíváme parku, který máme vedle domu. A všechno je tady uzpůsobené pro sportovce, tzv. pítka s pitnou vodou jsou téměř všude a v každém parku je minimálně jedna venkovní posilovna. My se vždycky vypravíme na 3 km okruh, který zakončíme v posilovně a od posilovny domů to máme přesně jeden kilometr do kopce, takže to je taková perlička nakonec :)

Kuba využil Morgana (našeho spolubydlícího), který dříve dělal osobního trenéra a tak teď každý druhý den ráno cvičí společně a vypadají spokojeně (a my s Elise zatím spokojeně spíme :)). Vím, že se budu opakovat, ale bydlení je naprosto parádní a naši spolubydlící jsou super, měli jsme nakonec obrovské štěstí s bydlením a doufám, že tu takhle pohodová atmosféra vydrží i nadále. Naši francouzští spolubydlící se před Vánoci stěhují pryč a přijede Morganova sestra Rowena, která se stěhuje do Sydney z New Yorku. Ještě nemám směny na týden okolo Vánoc, ale máme v plánu 24. uspořádat českou večeři, kapr, bramborový salát a pohádky :) a 25. jsme pozvaní k rodičům Elise, kteří bydlí naproti přes ulici na pravou australskou vánoční večeři (ať už to znamená cokoli).

Celý týden tady byl Máca (kamarád z Pardubic), tak jsme společně vyrazili na festival krátkých filmů Tropfest do Centennial Parku a v pondělí jsme strávili den na Bondi beach (a já jsem se podruhé koupala!). Tento týden začíná letní kino v parku vedle domu, tak se určitě musíme vypravit, ale s mojí pracovní dobou to bude trochu složitější. Ale snad i v práci se blýská na lepší časy, zažádala jsem o zvýšení platu a vypadá to, že to projde - ale člověk u lidí z Bangladéše nikdy neví.

Mějte se krásně a užívejte si adventní čas

Lenďa

Vánoce se blíží (a začíná léto)

Ahoj všichni,

zdravíme ze Sydney, s blížící se zkouškou bohužel nezbývá moc času na psaní blogu, ale taky není tolik novinek jako na začátku, tak podáváme zprávu, že jsme v pořádku, živí zdraví a spokojení :-)

Máme za sebou další dva týdny, kdy nebylo moc času na jiné aktivity než škola a práce, ale vždycky se za tvrdou práci hezky odměníme, ať už v podobě dobrého jídla nebo dobrého piva :-)

Jak už jsem psala, blíží se mi závěrečná zkouška a taky závěr celého kurzu. Tento pátek máme oficiální ukončení kurzu a v sobotu proběhne zkouška (první část zkoušky už mám za sebou, byla to ústní část a myslím si, že jsme snad prošli, uvidíme jak byly zkoušející shovívavé, ale mám z toho poměrně dobrý pocit). S blížící se zkouškou se taky poměrně zpřísnily hodiny ve škole a máme pocit, že musíme opravdu začít něco dělat. Taky jsme minulý týden měli test na zkoušku a prošla jsem ve všech částech, takže se tolik neobávám výsledku, jen bude všechno záležet otázkách a jak mi to sedne.

Minulý týden más navštívil Máca (kamarád z Pardubic, který je v Austrálii už víc než rok - s přestávkou na Novém Zélandu) a v Sydney ukončil svoje cestování po celé Autrálii autem, tak jsme nakoupili pivka a rozhodli jsme se, že uděláme český večer, takže jsme smažili bramboráky a pili pivo, bylo to super a připojili se k nám i naši spolubydlící, takže to byl moc hezký sobotní večer. Ale počasí se zhoršilo a skoro celý týden propršel a bylo okolo 20 stupňů, alespoň jsem měla nějakou motivaci ke studiu. Kuba v úterý zachraňoval internet v práci a strávil tam neuvěřitelných 18 hodin, ale dostal zaplaceno a ve středu dostal volno, tak jsme se po škole vypravili na pláž a běhat a k večeři jsme si objednali výborné thajské jídlo. Ve čtvrtek jsme měli rozlučkovou party na lodi od školy a bylo to super, nesrovnatelně lepší než první plavba se školou, jediné minus bylo že byla bouřka, a celou dobu poprchávalo, ale jinak jsme si to užili parádně.

Jinak abych se vyjádřila k názvu příspěvku, Vánoce budou za 4 týdny a baví nás sledovat místní výzdobu plnou umělých zasněžěných smrků a jedliček v obchodech, kde prodávají plavky, surfy a podobné letní věci. V obchodech hrají koledy, ale jinak tady opravdu vánoční atmosféru necítíme. Ale rozhodla jsem se, že vyzkouším upéct nějaké cukroví, abychom alespoň něco z českých Vánoc měli. Ptala jsem se spolubydlících, jak se tady normálnš tráví Vánoce a jelikož je to země imigrantů, není tady nic jako australská vánoční tradice, ale hodně lidí tráví svátky na pláži, hraji kriket anebo chodí do centra města na festival vánočních koled :) takže to bude ještě legrace a myslím si, že to bude opravdová změna. Ale chystáme se na přípravu bramborového salátu a smažené ryby (uvidíme jestli najdeme kapra, Kuba ho chce z lásky k tradici, já bych se ani za tuňáka nebo lososa nezlobila :))

To je asi vše, máme se dobře, já se pokouším najít práci na prázdiny, které mi začínají za týden a kdy můžu pracovat neomezeně, ale pokud se mi nepodaří najít nic jiného, poprosím alespoň v současné práci o více hodin, což si myslím, že nebude problém, protože si mě tam začali považovat a chtějí abych tam byla, když mají být nějaké významnější akce, ale pokud seženu lépe placenou práci asi se s nimi rozloučím, protože to je na australské platy opravdu almužna. Uvidíme jak to všechno dopadne a až budeme mít nějaké novinky, ozveme se!

Mějte se hezky a napište nám, co je nového v ČR!

Lenďa

2 mesice za nami

Zdravime do Cech!

Opet pisu ze skoly, takze to bude opet prispevek bez diakritiky, ale doma jsem se k napsani prispevku vubec nedostala, ackoli se na to chystam uz tyden. O vikendu jsme si odskrtli druhy mesic v Sydney a s novym bydlenim se veci meni k lepsimu. Kuba vam zive popise nas unik ze stareho bydleni a ja napisu par aktualit z uplynulych dni.

Vylet do Port Stephens
Uz je to vice nez tyden od meho skolniho vyletu do Port Stephens - cca 3 hodiny na sever od Sydney. Byl to krasny vylet, ktery skola usporadala pro vsechny studenty Cambridge pripravy zadarmo, jedine, co nebylo v cene byl alkohol, ale s tim jsme si poradili. :) Vyrazili jsme ze Sydney ve ctvrtek rano a po poledni jsme prijeli do mista ubytovani, jako protekcni kurz nejvyssi urovne jsme si zabrali nejlepsi pokoj, ktery byl jediny pro 4 lidi, jinak byly vsechny po 6 a vic s palandami. Po obede jsme se rozdelili na dve skupiny, jedna skupina vyrazila na pisecne duny a na plaz kousek od ubytovani a my jsme se s druhou pulkou lidi vypravili na Koala walk, bohuzel jsme az na miste zjistili, ze nejspis zadne koaly neuvidime, ale byla to moc pekna prochazka. Pak jsme se vratili zpet na ubytovani a sli jsme se projit na pisecne duny, opravdu to stalo za to, nekteri odvazlivci zkusili sandboarding - sjideli na prkne pisecne duny, ale jelikoz je vetsina osazenstva ze Svycarska, porovnali to se snowboardingem v Alpach a usoudili, ze to je opravdu nuda sjidet pisecne duny. Ja si myslim, ze si tim Australani kompenzuji nedostatek lyzarskych prilezitosti.

Pak jsme se vratili opet na ubytovani a po seste hodine jsme se nalodili do autobusu a vyrazili smerem Nelson Bay, kde jsme vystoupali na vrchol hory a pozorovali jsme prekrasny zapad slunce nad oceanem. To byla opravdu nadhera. Po navratu zpet jsme se pustili do priprav typickeho bbq a zacala vecerni zabava, ktera se pro nektere protahla az do rannich hodin, ale my starsi (ja a Zuzka - nejstarsi studenti) jsem sli spat uz v jednu rano a krasne jsme se vyspaly. Rano jsme poklidili ubytovani a pokracovali autobusem do pristavu, kde jsme presedli na lod a uzili si dvouhodinovou plavbu zalivem a potkali jsme delfini rodinku. Po plavbe nasledoval vyborny obed a navrat do Sydney. Vylet byl krasny a vsechny fotky jsou na rajceti, tak se muzete podivat.

Navrat do Sydney a zabydlovani
Opravdu jsem se tesila na navrat do Sydney, protoze jsme se konecne prestehovali a cekalo nas vybalovani a zabydlovani a tuhle cast mam asi nejradsi. V sobotu jsem jiz tradicne stravila v praci a v nedeli mela nase spolubydlici Elise oslavu narozenin pro kamarady a dokonce na chvilku prisli i jeji rodice. Byla to paradni atmosfera a poznali jsme spoustu novych lidi s podivnym australskym akcentem. Ale celkove to bylo uzasne stravene odpoledne.

Melbourne cup
Jeden z tradicnich Australskych zlozvyku je krome alkoholu sazeni na sportovni udalosti. To se tyka mnoha lidi, ale v jeden den sazi opravdu asi vsichni v Australii na triminutovy dostih, ktery se jmenuje Melbourne cup. Ve skole nam poradili, jak muzeme sazet a meli jsme dokonce zkracene vyucovani abychom se dostali do baru a mohli dostih sledovat v televizi. Asi kazdy koho znam si vsadil a pri sazce jeden dolar bylo mozne vyhrat az nekolik tisic dolaru, jen clovek musel zvolit spravnou kombinaci tri prvnich koni. To se nam samozrejme nepodarilo, ale Kuba si vsadil na viteze a vyhral 24 dolaru, ja jsem si vsadila jen podle cisla kone a ackoli byl cely dostih druhy, neumistil se dobre, takze jsem nevyhrala nic. Byla to vyborna atmosfera, kdy opravdu asi cela Australie prestane pracovat a vsichni sleduji dostih. Ja jsem nanestesti souhlasila, ze pujdu ten den do prace a byla to obrovska chyba. Normalne poklidny vecer v tydny predstavuje cca 60 zakazniku v Burgercrave, kde pracuju. V den Melbourne cupu prislo vice nez 400 lidi a ja jsem se nezastavila ani na chvilku od sesti do jedne do rana. Byl to sileny zazitek a opet se projevila australska alkoholova kultura a clovek si umi zive predstavit, jak to tu vypadalo v 18. stoleti kdyz sem privezli vsechny vezne z Anglie :)

Ale prezila jsem a odnesla jsem si jenom "rymicku" jako nasledek prepracovani. Zbytek tydne jsem protrpela ve skole a v praci nemocna ale v nedeli se mi udelalo lip tak jsme s Kubikem vyrazili na nakupy a na trh a udelali jsme si radost novymi botami a tricky.

To je ode me dneska vsechno.

Mejte se krasne!

Little Big Details Part II.

Zdravim vas ze Sydney,

Dnesni prispevek bude bez interpunkce, protoze pisu na skolnim pocitaci a opravdu se mi nechce nastavovat cestina :) Prave sedim ve skole a vyuzivam hodinu volna mezi skolou a praci k pridani dalsich zajimavych rozdilu mezi Australii a zbytkem sveta. Kuba krasne popsal nase prvotni kulturni soky a ja pridam jen neco malo, ackoli oba verime, ze dalsi Little Big Details objevime casem.

Cely tento clanek se bude venovat vicemene divnym lidem at uz ve spatnem ci dobrem slova smyslu.

1. Bezdomovci pred Apple store

Jak jsme se jiz nekolikrat zminovali, internet a pripojeni k nemu je tady necekane komplikovane a najit neco jako free wifi je temer nadlidsky vykon. Od prvniho dne, co jsme se nastehovali na Bondi Junction, nas zarazelo, kolik lidi sedi, stoji nebo lezi pred Apple storem. Puvodne jsme si rikali, ze to jsou bezdomovci, ale po blizsim prozkoumani jsme zjistili, ze kazdy z bezdomovcu ma iPhone, iPad nebo MacBook a travi svuj cas pred Applem jenom proto, ze je tam free wifi. Pro ilustraci jsem musela poridit fotku, protoze to zjisteni nas opravdu pobavilo. 

2. Deti na voditku

Dalsi vec, ktera nas nechala stat na ulici s pusou dokoran byla maminka s ditetem na voditku. Dite melo na sobe ksiry asi stejne velikosti, jakou jsem vybirala pro Dexika a system byl uplne stejny, dokud jde dite sporadane ma narok na osobni prostor, jakmile se rozbehne nevyzadanym smerem maminka si ho pritahne k noze.. a jak to hezky funguje!

3. Mistni Beach Culture

Poloha Sydney je naprosto idealni, je na vychodnim pobrezi Australie a ve meste je vice nez 300 slunecnych dnu v roce. S krasnym pocasim jsou spojene plaze, kterych je v Sydney nespocet a k plazim se poji tzv. Beach culture (= plazova kultura). To ve zkratce znamena, ze na ulici potkate nadmerne mnoztvi extremne svalnatych muzu, ovsem nejmin u poloviny to bohuzel vypada neprirozene a muzou za to steroidy, dale je tu extremni mnoztvi lidi s tetovanim a slecen bez sebekritiky, ale ty najdeme i v zemich bez plazove kultury, takze to neni takovy sok. :)

4. Salony "krasy" na ulici

Pokud mate v planu udrzovat sve telo v souladu s plazovou modou, muzete zajit do jednoho z tisice salonu, ktere nabizeji manikuru, pedikuru, depilaci a dalsi zkraslovaci procesy. Kuriozni je, ze tyto salony jsou vetsinou uprostred hlavnich ulic a vidite dovnitr prosklenou vylohou, kresla pro zakaznice jsou jedno vedle druheho a pracovite asiatky depiluji v primem prenosu jednu nohu za druhou.. 

Tady mate fotku pro predstavu, ale fotka tentokrat neni moje.

5. Priroda

Parky, travniky, palmy, obrovske stromy najdete v Sydney opravdu vsude a je to uzasne, kdyz zrovna nezuri pozary okolo Sydney, vzduch ve meste je opravdu cisty a prijemny. Navic je tu extremni mnozstvi bezeckych tras a venkovnich posiloven a my se tise stydime, ze jsme jeste nezacali behat, ale nas cas se blizi.

Jedna z kuriozit ohledne prirody je instalace travniku, sla jsem jednou rano do skoly podel zahonu hliny, pri ceste na obed jsem si vsimla, ze vedle zahonu lezi srolovany travnik, ktery ceka na sve umisteni a o hodinu pozdeji uz byl travnim na svem miste, a vypadal, jako ze tam patri odjakziva. :)

6. No worries

Odpoved temer na vsechno v Sydney je: No Worries (neco jako netrap se tim, bez obav,...). Da se to pouzit v mnoha situacich a vystihuje to mistni naladu. Nepotkate tady moc lidi kteri neustale spechaji, maji kruhy pod ocima a vypadaji naprosto deprimovane, ne ze by tu nebyli, jenom je tu opravdu vice duvodu k dobre nalade, pocasi je krasne, na plaz je to kousek a vyplata prichazi kazdy tyden! 

Jeden priklad, ktery vystihuje mistni atmosferu jsme zaznamenali v autobuse cestou z centra domu. Sedeli jsme v predni casti autobusu a najednou nekdo v zadni casti zacal zpivat italskou operni arii, ocividne to byl pan, ktery toho vypil asi vic, nez je zdravo, ale nase reakce byla typicky ceska (jezisi, co to je??) ale k nasemu prekvapeni pan dozpival, postavil se a cely autobus mu nadsene zatleskal.. a jak se muzete po takovem zazitku nesmat?

To je ode me dneska vsechno, Kubik vam urcite neco prida, ale je pracovne vytizeny, tak uvidime kdy se k tomu dostane. Uzivejte si statni svatek a NO WORRIES!!!

Lenda

Aktuality ze Sydney a Nového Jižního Walesu v plamenech

Zdravíme do Čech!

Všichni mi říkají a píšou, jaký máte krásný podzim a jsem ráda, že ještě nezačalo ošklivé ponuré sychravo a doufám, že vám to ještě chvíli vydrží. Tady je počasí dost nevyzpytatelné, jeden den je 36 stupňů a člověk je rád, že se namazal krémem s opravdu vysokým ochranným faktorem a druhý den vyjdete ven a je 18 stupňů. Ale i přesto všichni říkají, že je to neobvykle teplé počasí na říjen, kdy v podstatě pořád začíná jaro. Otepluje se obvykle až od listopadu a taky nás čeká hlavní turistická sezóna, což se neumíme moc představit, protože už teď je na plážích hlava na hlavě.

Nepříjemná věc na jinak pozitivním krásném počasí je to, že když někdo někde v buši zapálí oheň (ačkoli to může být zapálené bleskem, 90% případů požárů v Austrálii má lidskou příčinu a velké procento dokonce úmysl) v teplém a extrémně větrném počasí se oheň šíří opravdu rychle. Mají tady s tzv. bushfires (požáry v buši) problémy každé léto, ale všichni říkají, že na jaře tady takový obrovský požár nezažili. Nebojte se, nám nic nehrozí, protože nejdřív by muselo shořet celé Sydney, než by se k nám oheň dostal a pořád ještě je tu možnost schovat se na pláži, kde nemá co hořet :) No ale už od minulého týdne je téměř každý den město zahalené v kouři a v postižených oblastech už shořelo na popel asi 200 domů.. hasiči nemají prakticky šanci oheň zastavit a všichni se modlí, aby přišel rychle déšť, dnes se to vyplnilo, i když ty přeháňky, které tady proběhly těžko uhasí takhle obrovský požár, ale určitě to situaci nezhorší. Jediný dopad, jaký to má na nás je vysoké znečištění vzduchu v Sydney, kdy se v centru opravdu dýchá hodně špatně, ale tady na pobřeží je to o poznání lepší. Tak to byly zprávy o počasí a teď něco málo o nás:)

Máme se dobře, stále máme oba práci i bydlení, já mám za sebou úspěšný první test na záverečnou zkoušku a výborné hodnocení, i když pořád mám dost na čem pracovat. Ale už druhý týden přemýšlíme o stěhování, protože pan majitel se projevil jako pravý skrblík, a začal všechny nájemníky kontrolovat, jestli náhodou moc nesvítí nebo nepoužívají moc vody a podobně.. A po dalších malých problémech jsme se rozhodli, že si nenecháme náš pobyt zkazit jedním nepříjemným Španělem a pokusíme se najít bydlení, co nejdřív to půjde. Ale problém je, že jsme mu dali zálohu na bydlení s tím, že tu budeme dva měsíce a už chápeme, proč to tak vyžadoval, protože očividně moc lidí dva měsíce nezvládne :-D no, takže nás čekají ještě dva nebo tři týdny než se budeme moct odstěhovat, ale i tak už usilovně koukáme po něčem jiném. Nejradši bychom se nastěhovali někam sami dva, ale bohužel ty ceny jsou neskutečné a rozumné ceny jsou zase hodně daleko od školy, takže se snažíme najít nějakou rozumnou alternativu. Podáme infromace, až se nám podaří něco najít. Nejsme ze stěhování nadšení, ale opravdu nechceme bydlet někde, kde nám není příjemně, i přes příznivou cenu a polohu bydlení.

Celý říjen je v Austrálii festival dobrého jídla (Good Food Month) a v rámci festivalu je v Hyde parku v centru města Night Noodle Market = Noční nudlový trh, kde si můžete koupit jídlo snad ze všech asijských zemí a posadit se k tomu do trávy. V sobotu jsme to byli zkusit a opravdu to stálo za to. Tento týden se tam chystáme znovu, tak nám snad vydrží hezké počasí.

Každý týden máme jediný společný volný den, kdy nemáme žádné povinnosti a ani jeden z nás nepracuje a to je neděle. Myslím si, že se z neděle stal náš nejoblíbenější den v týdnu a čím víc se přibližuje, tím víc se na ní těšíme. Minulý týden jsme jeli lodí na severní pobřeží Sydney na Manly Beach, kde jsem i já věčně zimomřivá poprvé vyzkoušela vodu v oceánu a byla překvapivě teplá. Ale nepředstavujte si, že se tam dá plavat, vlny jsou tak velké, že v podstatě všichni bojují přibližně deset minut s oceánem, než je tam vlny pustí a následujících 10 minut se snaží dostat ven (to je alespoň můj případ, kuba si to náramně užívá! :)) Ale Manly beach je krásná a je to úplně něco jiného než Bondi, kterou máme kousek od domu. Celý den jsme si užili, Kuba mi koupil výbornou zmrzlinu a cheescake a večer jsme zakončili nákupem v naší oblíbené japonské restauraci (mňam!).

Tuto neděli jsme věnovali odpočinku a dlouhému spánku a po velké snídani jsme se vypravili za mojí spulužačkou Zuzkou (druhá polovina naší československé mafie ve třídě) na Bondi Beach. Užívali jsme si sluníčka, i když nebylo vedro, bylo na pláži hezky a pak za Zuzkou přišli její kolegové z práce a vypravili jsme se společně s nimi do tradiční německé restaurace The Bavarian. Jak název napovídá, obskuha chodí v krojích a nosí piva po deseti a navíc právě probíhá oktoberfest, takže měli i pivní speciály. Poznali jsme i slovenského manažera restaurace a českého barmana, tak to byla taková příjemná československá neděle a už se těšíme na následující neděli. I když musím říct, že se ještě víc těsím na tento pátek, kdy jdeme na koncert zpěvačky Lenky. Je to shoda jmen, ale je to rozená Australanka s českými předky a určitě znáte její písničky z několika reklam. Jsem nadšená, že máme čas a příležitost jí vidět na živo a už se nemůžu dočkat.

To je od nás všechno, mějte se krásně a my se zase brzy ozveme!

Lenďa

Little-big details part I.

Ahoj rodinko a přátelé!

Moje drahá polovička mě již týden terorizuje, trápí hlady, nutí mě umývat nádobí, čte mi únavné příspěvky z FaceBooku a  novinky z české politické scény. Proč mě takto trápí? Údajně proto, protože jsem již dva týdny nic nenapsal na blog!

Mobilizuji tedy veškeré své síly a Leničce se stavím na odpor tím, že na blog píšu! Chlap musí mít vždy poslední slovo! Historie se nemusí zajímat o to, že to poslední slovo je vždy „ano miláčku“.

Každý den zažíváme nové dobrodružství a poznáváme pro nás doposud nepoznané. 

Ze strachu, že po několika měsících života v Sydney, nám tyto zvláštnosti přijdou všední, jsme s Leničkou začali psát seznam. Je to seznam věcí, které nás zaujali, pobavili a překvapili. 

Tento dlouho slibovaný příspěvek se zaměří právě na tento seznam, na tyto malé/velké rozdíly našich kultur, konkrétně české a australské kultury. 

Nenechte se však zmýlit, pojmem Australská kultura! Sydney, to je kulturní salát namíchaný z plodů sesbíraných po celém světě. 

Ingredience na výrobu multikulturního Sydney: 

40% Východní Asie 

zkontrolujte datum výroby, všichni vypadají stejně! Jediný způsob jak poznat rozdíl mezi desetiletým a padesátiletým je ten, že ten první nemá občanku. Jsou velice pracovití a navzdory jejich velice špatné angličtině na ně narazíte naprosto všude. 100% italská pizza se 100% Korejským personálem je na denním pořádku. Když zavoláte na zákaznickou linku a narazíte na Asiatku, můžete si po zbytek dne vzít volno. Než se vám podaří synchronizovat jazyk natolik, že ona pochopí co po ní chcete a vy pochopíte co vám ona dobrotivá slečna odpovídá, už ani nevíte proč jim voláte.

20% Zbytek Asie

Indové tu vládnou informatice a telekomunikaci. Pracují tvrdě a kvalitně, prostě k vzteku. 

Turci jsou většinou zalezlí ve svých barech a restauracích kde vládnou svým temným jazykem a nutí spanilé evropské slečny obsluhovat v jejich restauracích (reference na Leničku☺)

15% Jihoameričanů 

To jsou ti co všude hovoří velice nahlas, pohybují se ve smečkách, ve dne v noci paří a zásadně nikdy a nikde nepracují.

10% Angličanů

Učitelé jazykových kurzů na školách kteří prohrávají bitvu s asijskou pseudo-angličtinou. Původně špióni královny kteří podlehli žluté horečce, oženili se s Asijskou dívkou a teď pod pohrůžkou smrti nesmějí vkročit na břehy domovské Evropy.

5% Slovanů

Nezaměnitelně krásné slovanské dívky, které potkáváte na ulicích zapálené do rozhovoru s kamarádkou, rozdávající slova jako vůl a kráva napravo-nalevo. Slované mají po celém Sydney pověst jako velice šikovní a tvrdě pracující zaměstnanci, což nás velice potěšilo a tak trochu i překvapilo.

5% Germánů 

Ti sem jezdí na prázdniny a na jazykové kurzy. Pohodoví požitkáři kteří si vesměs libují, že doma je to stejně lepší.

4% Australanů a 1% Aboriginců

Ohrožené plemeno! Až nějaké potkáme, napíšeme sem víc! Za týden se na ně chystáme do zoo...

Jak je z úvodu vidno, zdejší kulturní zvyklosti jsou spíše referencí na pavučinu celého lidstva. Tento kulturní salát kterým se tu denně stravujeme nám sakra chutná! Chtěli jsme poznat kus světa, ale nikdy nás nenapadlo, že se celý svět vejde do jednoho desetimiliónového městečka☺ 

1. Plat každý týden

Ano, země snů! Pracovní týden má 40 hodin a vaše odměna v podobě těžce vydřených dolárků vám chodí každý týden! Tento systém funguje naprosto skvěle. Odpadá věčné dopočítávání hodin v měsíci. Máte přehled o svém týdenním výdělku a nečekáte celý měsíc na výplatu. 

2. Nájem každý týden

No, tohle už tak super není☺ Z toho koláče co dostanete v pátek v práci musíte každý týden značnou část dát k ochutnání vašemu panu domácímu. Na houby? To teda!

3. Doprava

Metro tu neexistuje. Pro zdejší je to vlak, co jezdí v tunelu. Relativně spolehlivé, rychlé, ale musíte si za to zaplatit. 

Autobusy nám prvních pár týdnů naháněly strach, ale teď je to náš oblíbený dopravní prostředek. 

Co nás strašilo? Je tu mix autobusů, kdy někde lze koupit lístek v busu a jindy to zase nejde. A aby toho nebylo málo, musíte koukat jako ostříž, protože vám na zastávce bus zastaví pouze tehdy, když si ho stopnete! Takže nasadit brejle a připravit palec ☺ A ano, bus vám zastaví jen na zastávce, když si předem stisknete tlačítko stop, což může být problém když jste na zastávce nebo v ulici nikdy předtím nebyli.

Ferry (loď) je nejrychlejší způsob, jak překonat vzdálenosti mezi jednotlivými poloostrovy na kterých se Sydney rozprostírá. Dnes jsme byli lodičkou na Manly. Žijeme ve městě kde jedním z hlavních hromadných dopravních prostředků je loď a trvalo nám měsíc než jsme si našli na cestu čas! Hanba nám!

Monorail (jedokolejka) – ještě do nedávna Sydney poskytovalo tento způsob dopravy, ale k naší smůle bylo před pár měsíci zrušeno. Stále nevíme proč, ale po jednokolejkách visících nad budovami je nyní jen pár pozůstatků v podobě kolejí mezi paneláky. Je to škoda, každý příznivec hry Transoprt tycoon deluxe by měl jednokolejku alespoň jednou v životě vyzkoušet!

4. Alkohol

S alkoholem tu zatím nemáme příliš moc zkušeností. Mě to moc nevadí, ale Lenička si nervózně okusuje nehty a včera vypila prostředek proti komárům. Většina míst tu má zákaz konzumace alkoholu, což nás Čechy trochu šokuje. Nesmí se s ním na pláže, do vody a na většinu veřejných míst. Na druhou stranu tu spousta obchodů zvaných „Liquor store“ kde se to tekutými dobrotami jen blyští. Minulý týden jsme oslavili mou první výplatu nákupem v jednom z těchto dedikovaných obchůdku nákupem bedny mexického piva Corona. Když jsme bednu nesli domů, protijedoucí auta na nás troubila. Oba nás pobavilo když jedno z aut které čekalo na semaforu otevřelo kufr a jeho osazenstvo nám z okénka nabízelo štědrou pomoc. 

5. Internet

Špatenka.

Už jsem se o tomto rozepsal v jednom předchozím příspěvku a stále si za svým názorem stojím. Teď máme internet doma, juchů. Teče to rychlostí laku na parkety a pan domácí za tu hrůzu chce $140 jednorázově a $10 za týden! 

6. Chůze po levé straně

Tohle pochopit nám chvíli trvalo. Nejen že tu jezdí auta nalevo, tady se dokonce i chodí nalevo. Možná o tom pořádně ani nevíte, nebo alespoň já jsem si to doposud neuvědomoval, ale u nás se chodci podvědomě drží na pravé straně. Tady je to naopak! Po týdnu chůze proti proudu nám došlo že je něco špatně, už do nás lidé tolik nestrkají... A to samé platí na eskalátoru! Stát vlevo! Chodit vpravo. A na semaforech! Je to jako škrábat se pravou rukou na levém uchu. 

7. Kult kafe

Austrálie žije kafem! Jestli máte rádi kafe, tohle si zamilujete. Ráno kráčíte ulicemi a z každé malé restaurace a kavárničky cítíte vůni čerstvé kávy. Všude mají tyhle obrovské potvory které vyrábějí to nejlepší kafe na světě. Není ráno kdy bych si tenhle rituál nechal ujít. Ať už v parku s knihou, nebo alespoň cestou v metru, zdejší káva je ranní mana. Mletá káva tu neexistuje, to je barbarství a ani se nedá koupit! Káva musí být čerstvě umleta a umně presována obludou velikosti ledničky. Skutečně se vyplatí ráno si přivstat – snídaně a ranní káva tu mají naprosto jedinečnou atmosféru. 

8. Kokrouč a opossum

O tomto domácím mazlovi jsem už také psal. Jsou to nechutný malý mrchy, ale zdá se nejsou tak hloupí jak se zdá – ani kokrouč není takový idiot, aby bez bot vstoupil na koberec u nás doma... Tuhle jsem jednoho v noci vyrušil v kuchyni. Dopřával si koupel ve dřezu. Dalo mi to pár minut než jsem ho spláchnul. Byl velikosti malíčku na ruce, držel se skutečně dobře.

Opossum (vačice) je náš domácí mazel číslo jedna. Jednou nás vyděsil při pozdním návratu z města – číhal na nás na plotě a drze si nás prohlížel. Vůbec se nás nebál, což nás k smrti vyděsilo. Ale ve čtvrtek jsme ho potkali při nočním věšením prádla. Celkem pěkně jsme si s ním pokecal.

9. Kuřáci a cigarety

Cigarety jsou strašidelně drahý a strašidelně ošklivý!

Na cigaretách jsou fotky rakovin jazyků, žlutých očních bělm a různý další hrůzy! Cena je šílená téměř nikdo tu nekouří! Jen turisti☺

Je to příjemná změna sedět na obědě či večeři a nemračit se na kuřáky – žádní tu nejsou!

S těmito devíti drobnostmi se s vámi dnes loučím a můžete se těšit na pokračování od Leničky! Dobrou noc!

První měsíc za námi a první klokan taky

Zdravíme všechny,

Omlouváme se za pomalé přidávání příspěvků, ale z části to způsobil nefunkční internet a z části naše zaneprázděnost :) Kuba se stále odhodlává k napsání příspěvku, ale věřím, že až se odhodlá shrne tam své dosavadní zážitky i poznatky. Máme za sebou první měsíc v Sydney, podařilo se nám zařídit všechno, co jsme si předsevzali a minulý týden jsme si oba poprvé vydělali australské dolary na zaplacení nájmu, což jsme museli náležitě oslavit.

Já mám za sebou dva týdny v práci a musím říct, že jsem spokojená, i když to vždycky může být lepší, ale na to, že to je první práce a nikdy jsem nic podobného nedělala je to fajn. Není to žádná věda, jediné s čím mám stále problém je řeč mých spolupracovníků, ale jelikož jsem usoudila, že je to nějaká podivná odrůda angličtiny, kterou tady hovoří značná část přistěhovalců, rozhodla jsem se, že se tím nebudu trápit a pokusím se uspět s mojí nudnou obyčejnou angličtinou. V práci jsem dostala pochvalu, že jsem tam nejschopnější z nových servírek a plus je to, že rozumím zákazníkům. Mimo práci trávím celý týden ve škole a musím uznat, že 7 hodin ve škole každý den je dost náročné a už jsem si na takhle striktní studium odvykla. Navíc kvůli vízům musím udržovat docházku nad 80% a vzhledem k náročnosti kurzu bych jí měla udžovat nad 95%.


International Fleet Review a Labour Day

Po dvou týdnech v práci a ve škole jsem se opravdu těšila na prodloužený víkend (i když pracovní), v pondělí byl svátek práce a my jsme byli ušetřeni pondělí s Billem (náš skotský profesor, ze kterého se vyklubal nejnudnější učitel na světě). Jelikož tu celý týden probíhá námořní přehlídka nazvaná International Fleet Review, rozhodli jsme se, že se zajdeme v sobotu po mojí práci podívat na ohňostroj v přístavu v centru města. Četla jsem v novinách, že to má být největší událost od olympiády v Sydney a že do Sydney přiletěl i princ Harry a spousta dalších osobností. Tak jsme se vypravili ještě společně s dalším českým párem, ale stejný nápad měly přibližně další dva miliony lidí, takže to bylo docela logisticky náročné a i jsme zalitovali, že jsem nezůstali doma u televize, kde bychom to viděli lépe. ale nakonec jsme se dostali do The Rocks s výhledem na Operu a byl to zážitek (pro vyšší osoby o něco větší, já viděla operu s spoustu hlav lidí přede mnou. :)
Ohňostroj byl krásný, tady máte malou ochutnávku, ale podívejte se na oficiální fotky, protože to byla opravdu nádhera.

V neděli jsem byla opět v práci a Kubík pro mě přišel a šli jsme spolu na nákup důležité součásti naší domácnosti a to velké krabice plné piva Corona, v Čechách přemrštěně drahá, ale tady vyšla lahev na 2 dolary, tak jsme nemohli odolat a večer jsme si užili ve znamení piva a sledování Grand Final v Rugby, přičemž byla každých pět minut komerční přestávka a my jsme moc nepochopili pravidla, tak jsme to zabalili a naplánovali na další den návštěvu Wildlife Parku.

Featherdale Wildlife Park

V pondělí byl svátek práce (Labour Day) a my jsme se rozhodli dodržet náš původní plán, aneb jakmile seženeme práci, musíme vidět klokana. Vyrazili jsme na západ Sydney do Wildlife parku, což je něco jako zoo, ale máte možnost si zvířata hladit, krmit a některá nejsou vůbec v klecích, takže se tam volně procházel páv, poskakovali klokani a mohli jsme si pohladit klokana i koalu. Byl to opravdu super zážitek, protože klokani jsou super roztomilí a vůbec se nebáli lidí. Byli jsme tam společně se Zuzkou (moje slovenská sparing partnerka v naší švýcarské třídě:-)). A krásně jsme si celý den užili. Všechny fotky přidám na rajče, ale tady máte alespoň koalu a klokana!

Po návštěvě parku mě čekala večerní směna, která byla zatím nejhorší ze všech, protože asi celé Sydney slavilo svátek práce a za večer přišlo na burger nebo curry cheese fries asi milion lidí, všichni opilí, neschopní zapamatovat si svou objednávku a tři dokonce po objednání a zaplacení odešli (asi zapomněli, že ještě nějedlo), takže jídlo šlo do koše. Ale směna skončila a mě začal v úterý školní týden. Dnes jsme měli celý den mock exam - to znamená generálka zkoušky a celý den jsme psali testy, abychom si vyzkoušeli, jak bolestivý zážitek to je. Taky jsem si dnes vyzvedla druhou výplatu a šly jsme se Zuzkou na pláž. Bylo 29 stupňů! Z pláže jsme se přesunuli do nově otevřené mexické hospody, kde mají každou středu akci Tacos za dolar a my jsmě vystihly ještě happy hour, takže pivo za pět dolarů a oslavily jsme náročný den.

To je ode mě asi všechno, máme se moc dobře, konečně máme i svůj internet, i když to ještě není úplně vyřešené, ale jsme dostupní, tak nám napište, každá zpráva nás těší a užívejte si barevný houbouvý podzim v ČR!

Lenďa

Lendi výhra v honu za prací a další novinky

Po přečtení posledního příspěvku se mohla naše situace zdát zoufalá, o to zoufalejší jsem byla já, když jsem celý pátek čekala na dva slíbené telefonáty a ani jeden nepřišel. Nakonec jsem do hotelu na recepci zavolala a tam mi oznámili, že už vybrali někoho jiného. Takže ať žije seriózní jednání, ale i přesto jsem byla téměř rozhodnutá, že tu práci, za tyhle peníze nevezmu, protože je to opravdu strašná almužna. No zkusila jsem zavolat do burger bistra, kde jsem byla na trialu ve čtvrtek a manažer mi řekl, že mi zavolá v sobotu. Což mi ani trochu náladu nezlepšilo, ale alespoň to nebylo rovnou ne.

V pátek večer jsem byli na Spring Boat Party, kterou pořádala agentura spojená s naší školou a naše silné zážitky vám popíše Kuba, já jen nastíním o co šlo. Koupili jsme si lístky na okružní plavbu po Sydney Harbour, která trvala 3 hodiny. Začínalo to v 7 hodin, takže byla už tma a celé Sydney bylo krásně osvětlené, takže bylo na co koukat. A taky jsme ochutnali po měsíci české pivo, které bylo na lodi nejlevnější (třetinka za 5 dolarů, no nekupto!).

Tím jsme zakončili školní týden a těšili se na víkend, kdy byl v plánu válecí den na pláži a v neděli návštěva trhu a doplnění zásob. Během sobotního lenošení a snídani v posteli mi zazvonil telefon a manažer burger bistra mi řekl, ať přijdu ve 12 do práce a vezmu si s sebou černé tričko. Tak se plány radikálně změnili, já jsem musela někde v sobotu dopoledne sehnat obyčejné černé tričko, což byl trochu boj se všemi super značkovými obchody v okolí, ale pak jsem našla KMart, což je obdoba našeho tesca a bez zkoušení jsem si vybrala černé tričko, přišla jsem k pokladně a když mi vyjel účet na 3 dolary, tak jsem se opravdu pobavila. Mám triko do práce za 50 kč :) No a přišla jsem do práce, byla zrovna doba obědů a byla jsem v práci já jako servírka a tři další kuchaři/číšníci. V práci jsem byla do pěti hodin a dohodla jsem se s majitelem, že tam příjdu i v neděli a budu dostávat výplatu každou středu tzv. Cash in hand - takže na ruku. Zítra si jdu pro svou první a doufám, že bude o co stát, hlavně, že zaplatím poprvé nájem z peněz vydělaných v Austrálii! No nechci se moc radovat dokud to neuvidím na vlastní oči, ale určitě vám podáme zprávu, jestli pracuji zadarmo nebo ne :-D.

Protože byl tento týden už rozebraný, co se týče směn, tak jsem dostala opět víkend čas obědů a pátek po škole, to je ideální. Ale říkala jsem si, že potřebuju nějaké peníze navíc, tak jsem se nabídla, že v pondělí přijdu přes obědy a vynechám dvě hodiny ve škole. V pondělí jsem se dohodla ve škole, že odejdu po první hodině, zodpovědně jsem si vyzvedla veškerou práci na doma a šla jsem připravovat hamburgery. Musím říct, že třetí den v práci mě naplnil optimismem. Už se orientuji v celém menu a dokonce jsem začala trochu rozumět té divné řeči, kterou moji spolupracovníci nazývají angličtina (ale já jim nevěřím, protože občas prostě nic z toho, co říkají nedává smysl :)).

Mám na starosti chod bistra nebo restaurace, nevím jak to nazvat. Obsluhuji zákazníky když přijdou, pokud chtějí jíst v restauraci předávám jim číslo jejich stolu, který si můžou vybrat podle libosti. Když si objednají k jídlu hranolky, tak je smažím a když je jídlo hotové odnáším ho na stůl. Po odchodu strávníků odnáším nádobí a musím uklidit bordel, který po sobě většina lidí nechá, umýt stoly, narovnat židličky a čekat na další zákazníky.

Výhoda je, že mám v rámci jedné směny nárok na jedno jídlo v restauraci nebo jedno jídlo s sebou a na jedno pití. A jídlo je dobré, jen si myslím, že za chvíli nebudu moct hamburgery ani vidět a hranolky už vůbec! Ale jsem nadšená, není to nic náročného, vydělám si (doufám :)) a hlavně to mám kousek z domu i ze školy. Tento týden mám odpracováno 16 hodin a dalších 16 mě čeká od pátka, ale to už se počítá do následujícího týdne.

Včera mě lehce zaskočila imigrační kontrola, která přišla do bistra v době oběda. Ale jelikož mám docházku ve škole v pořádku a pracovní povolení, tak jsem naprosto legální zaměstnanec. I přes to těch pět lidí, kteří přišli z imigračního a asi na půl hodiny omezili náš pracovní prostor, nebyli zrovna přátelská společnost. Všichni se tvářili hrozně důležitě a opravdu mě rozčilovali, když jsem musela každého zvlášť prosit, ať mi uhne, když jsem roznášela jídlo. Po této milé návštěvě se všechno vrátilo do normálu a já jsem pokračovala v práci.

Ve škole je všechno ok, jenom je to strašně moc práce, kterou bych ještě měla dělat každý večer doma, ale nějak na to nezbývá energie. Ale myslím si, že příprava na zkoušku je i přes to více než intenzivní a snad jí všichni zvládneme úspěšně :) S Kubou pořád mluvíme anglicky, i když se nám další češi i slováci diví, proč to děláme. Ale nás to baví a myslím si, že se nám o to rychleji podaří vypořádat se špatným přízvukem a hledáním slov při konverzaci.

Nechci to zakřiknout, ale když všechno dobře půjde, Kuba má od zítřka práci v IT firmě :) ale necháme se překvapit a napíšeme další aktuální informace :)

Mějte se krásně a děkujeme za přízeň!